Pacientka ve věku 34 let, pracující jako účetní, byla odeslána k proktologickému vyšetření praktickým lékařem pro pocit svědění a tlaku v oblasti anu a konečníku. Pacientka byla po dvou přirozených porodech, obtíže se začaly objevovat postupně po prvním porodu. Poslední 4 měsíce pozorovala i malou příměs světle červené krve na toaletním papíře po stolici, což ji přimělo k návštěvě lékaře. Z komorbidit udávala pouze hyperlipidémii na terapii statiny.
Bylo provedeno proktologické vyšetření, zahrnující odběr anamnézy, fyzikální vyšetření anální krajiny v poloze vkleče – inspekce a indagace (bez patologického nálezu) a anoskopické vyšetření šikmým jednorázovým anoskopem o průměru 27 mm. Anoskopickým nálezem byly mírně zvětšené cévní pleteně nad linea dentata s iritací povrchové sliznice a známkami proběhlého bodového krvácení. Nález byl hodnocen jako hemoroidální nemoc I. stupně. Pacientka byla srozuměna s nálezem a byla jí navržena konzervativní léčba spočívající ve farmakoterapii a úpravě dietních a režimových opatření.
Farmakologická léčba zahrnovala užívání venotonika s obsahem diosminu (zde Diozen 500 mg tbl.) v dávce 2 tablety 3× denně po dobu prvních 4 dnů, poté 2 tablety 2× denně po dobu následujících 3 dnů, následně 1 tableta 2× denně na 3 měsíce. K tomu byla přidána aplikace rektální masti s obsahem tribenosidu a lidokainu 2× denně, rovněž po dobu 3 měsíců. Další částí konzervativní léčby bylo poučení o dietních a režimových opatřeních, zejména úpravě konzistence a frekvence stolice – krátkodobě pomocí nenávykového laxativa s obsahem laktulózy a současně úpravou pitného režimu a dostatečným přísunem vlákniny. Z režimových opatření bylo doporučeno vyprazdňování až při známkách nutkání, se zkrácením doby sezení na toaletě a omezením tlaku při defekaci, dále pak očista konečníku sprchou či bidetem po stolici místo utírání suchým toaletním papírem.
Pacientka přišla na kontrolu po 3 měsících, kdy udávala kompletní regresi obtíží, anoskopické vyšetření potvrdilo ústup předchozích patologických změn sliznice, s perzistencí jen minimálně zvětšených hemoroidálních pletení. Vzhledem k dobrému efektu konzervativní léčby tedy nebylo potřeba přistoupit k léčbě semiinvazivní či invazivní a pacientce bylo doporučeno dlouhodobé dodržování dietních a režimových opatření. V případě znovuobjevení se příznaků, jako je svědění či tlak konečníku, bylo doporučeno dlouhodobé užívání venotonika v nízké udržovací dávce (Diozen 500 mg tbl. 1-0-0), s pravidelnou roční proktologickou kontrolou.
Hemoroidální nemoc (laicky nesprávně „hemoroidy“) tvoří soubor subjektivních a objektivních příznaků, které jsou způsobeny patologickým zvětšením hemoroidálních plexů konečníku (corpus cavernosum recti). Onemocnění je velmi rozšířené, udává se, že až 50 % populace starší 30 let se alespoň 1× za život setká s některým z projevů hemoroidální nemoci. Etiologie zahrnuje jak konstituční (vrozené) faktory včetně pohlaví, tedy neovlivnitelné, tak faktory získané (obezita, obstipace, sedavý způsob života, těhotenství a další), tedy ovlivnitelné. Klinický obraz může být velmi variabilní, nejčastějšími příznaky jsou svědění, pocit tlaku a bolesti v konečníku, zejména při a po defekaci, krvácení při defekaci (zprvu jen na papíře, později i do mísy) a hmatnou rezistenci u konečníku. Příznaky se často kombinují.
Diagnóza je stanovena při proktologickém vyšetření, které zahrnuje odběr anamnézy, klinické vyšetření včetně vyšetření per rectum a anoskopické, případně i rektoskopické vyšetření. Dle morfologických a klinických změn zjištěných při vyšetření se rozlišují 4 stupně hemoroidální nemoci:
Všechny 4 stupně jsou více či méně doprovázeny výše uvedenými příznaky (svědění, krvácení, bolest, pocit tlaku a plnosti v konečníku).
Léčba je volena podle stupně hemoroidální nemoci:
Pro I. stupeň je to primárně konzervativní léčba, která se skládá z farmakoterapie (perorální venotonika, nejčastěji s obsahem mikronizované frakce diosminu s postupným snižováním dávky, rektální mast či čípky a v případě zácpy šetrná nenávyková laxativa), dietních opatření (dostatek vlákniny ve stravě, dostatečný pitný režim) a režimových opatření (omezení sezení, redukce nadváhy či obezity, dostatek pohybu, péče o konečník vč. sprchování po stolici, omezení vysedávání a tlačení na WC). Pokud je efekt konzervativní léčby nedostatečný, přistupujeme k užití některé ze semiinvazivních metod.
U II. stupně je indikované ošetření pomocí semiinvazivních metod (převážně ambulantních – nejčastěji aplikace elastických Barronových ligatur, infračervená koagulace, ošetření laserem metodou HeLP-HALO a další).
U III. stupně se již ošetření provádí v narkóze za hospitalizace. Podle zvolené metody je možné provést výkon v rámci tzv. jednodenní chirurgie (např. ošetření laserem metodou LHP, ošetření pomocí cirkulárního stapleru – metoda dle Longa nebo pomocí metody HAL a RAR), eventuálně za delší hospitalizace některou z konvenčních chirurgických metod (operace dle Milligana-Morgana, dle Fergusona, dle Parkse a další).
IV. stupeň je léčen výhradně chirurgicky, převážně některou z výše uvedených konvenčních operací.
Je třeba dodat, že konzervativní léčba doplňuje i léčbu chirurgickou u vyšších stupňů hemoroidální nemoci, a je proto důležité pacienta správně instruovat, aby dietní a režimová opatření dodržoval dlouhodobě a snížil tak riziko recidivy onemocnění, ke kterému bohužel může po čase dojít.
Konzervativní terapie hemoroidální nemoci je nedílnou součástí komplexní léčby. Zahrnuje farmakoterapii (venotonika, masti, čípky, laxativa), dietní a režimová opatření. U I. stupně může být i léčbou jedinou, u vyšších stupňů vhodně doplňuje chirurgické metody. Lékař by měl vždy pacienta dostatečně a srozumitelně edukovat o důležitosti konzervativní léčby a dodržování doporučených opatření, tak aby efekt léčby byl co nejlepší a dlouhodobý.
MUDr. Petr Majtan
DK Chirurgie, Praha 10
Literatura:
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
