Migréna je u žen ovlivňována kolísáním hladiny pohlavních hormonů, proto se její prevalence mění v průběhu života. Na frekvenci migrén má vliv užívání kombinované orální kontracepce nebo hormonální substituce, avšak jejich přínos se liší podle typu migrény –⁠ s aurou či bez ní.

Do volby předepsaného léčivého přípravku (LP) vstupuje i lékárník. Nevhodná záměna originálního přípravku za generikum nebo i rozdělení předepsané fixní kombinace do několika jednotlivých přípravků může významně ovlivnit adherenci k léčbě, respektive její výsledky. Navíc odpovědnost lékaře za pacienta nekončí předepsáním receptu. Nedílnou součástí podávání farmakoterapie je sledování jejího užívání a výsledků léčby. Proto je důležitý vzájemný respekt mezi lékařem a lékárníkem, a především respekt k pacientovi.

Správná péče o poranění je základním předpokladem jeho úspěšného hojení. Znalost jednotlivých fází hojení usnadňuje ošetřování a pomáhá předcházet jeho nejčastějším komplikacím.

Pokud bychom měli jmenovat léky, jež mají z populačního hlediska největší význam, na jednom z prvních míst by se určitě objevil metformin. Známe ho přes padesát let a leccos o něm víme, známe i jeho negativa. Je ale načase vyměnit ho za nové léky? Nebo stojí za to u něj zůstat?

Minimální invazivita je současným trendem v mnoha chirurgických oborech, včetně ortopedie a traumatologie. Uplatňuje se také při implantaci totální endoprotézy kyčle. Otázkou zůstává, zda minimální invazivita představuje benefit, nebo je naopak vhodné v tomto případě zůstat u klasického otevřeného přístupu.

Hyperfosfatémie je u chronického renálního selhání běžná a je asociována s vyšší mortalitou. Vysoká hladina fosfátů se podílí na indukci kardiovaskulární kalcifikace a endotelového poškození, dále navozuje sekundární hyperparatyreoidismus a tím i zvýšení aktivity osteoklastů a vzácně může u dialyzovaných pacientů vést k rychle progredujícím kalcifikacím měkkých tkání.

Větší riziko tromboflebitidy u pacientů s onkologickým onemocněním poprvé popsal před více než 150 lety Armand Trousseau. Dysregulace koagulační kaskády vedoucí k žilní trombóze, krvácení nebo diseminované intravaskulární koagulopatii (DIC) zůstává i dnes velkou výzvou v léčbě onkologických pacientů a významně se podílí na jejich mortalitě, nutnosti opakovaných hospitalizací a snížení kvality života. V klinické praxi je zásadní stratifikace pacientů podle rizika na základě aktuálních doporučení s přihlédnutím k momentálnímu klinickému stavu a prognóze pacienta.

Častým problémem léčby antidepresivy ovlivňujícím kvalitu života nemocných jsou sexuální dysfunkce. Objevují se přibližně u poloviny pacientů, a mohou proto být často důvodem k přerušení léčby a následným relapsům. Autoři prezentované studie se proto rozhodli zmapovat prevalenci sexuálních dysfunkcí mezi pacienty užívajícími různá antidepresiva.

Souhrn: Neuropatická bolest patří mezi jedny z nejhůře léčitelných bolestivých stavů. Řada běžných analgetik je v její léčbě neúčinná. V terapii do popředí vstupují především léky ze skupin antikonvulziv, antidepresiv, opioidů se zvýšenou afinitou k neuropatické bolesti a poslední dobou i nové topické formy léčiv. Výskyt neuropatické bolesti se exponenciálně zvyšuje s věkem pacientů, zároveň se však snižuje jejich tolerance k antineuropatické léčbě. Velkým přínosem v léčbě neuropatické bolesti bylo vytvoření jednotných doporučených postupů EFNS, ze kterých následně vycházejí doporučení národní. Mezi nejčastější formy neuropatické bolesti patří polyneuropatie, neuralgie trojklaného nervu, postherpetické neuralgie, případně centrální neurogenní bolesti. Klíčová slova: neuropatická bolest, antikonvulziva, opioidy, kapsaicin, doporučené postupy

Terapie hereditárního angioedému s deficitem inhibitoru C1 zaznamenala v posledním desetiletí významný pokrok. Pro léčbu vlastního otoku máme v současnosti k dispozici koncentráty lidského plazmatického a rekombinantního inhibitoru C1 a ikatibant. Pro dlouhodobou preventivní léčbu jsme dosud využívali zejména atenuované androgeny a antifibrinolytika, nicméně nově se objevují další specifická léčiva jako lanadelumab nebo koncentrát humánního plazmatického inhibitoru C1 pro podkožní aplikaci, jejichž účinnost je dobře podložená klinickými studiemi a mohly by znamenat další významné zlepšení kvality života pacientů s touto diagnózou.

Prevalence chronického onemocnění ledvin (CKD) i diabetu mellitu (DM) celosvětově narůstá, DM je přitom i jednou z nejčastějších příčin CKD. Skupina pacientů s DM a CKD je specifická a léčba těchto pacientů vyžaduje individuální přístup. U pacientů s DM a CKD je totiž u některých léčiv hranice mezi dávkou neúčinnou a dávkou již toxickou velmi tenká.

Evropská kardiologická společnost (ESC) a Evropská společnost pro hypertenzi (ESH) vydaly v roce 2018 rozsáhlé doporučení pro léčbu arteriální hypertenze (HT). Jaké postavení mají dle nejnovějších guidelines sartany?

Sartany čili blokátory receptorů AT1 pro angiotenzin II (ARBs) patří společně s inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACEi) mezi antihypertenziva první volby. Jedná se o prověřená léčiva s dobrým bezpečnostním profilem. Nabízíme stručný přehled postavení sartanů v současné terapeutické strategii včetně vyjádření k jejich případné souvislosti s onemocněním COVID-19 tak, jak vyplývá ze stavu poznatků k počátku května 2020.

Neuroaxiální anestezie je bezpečnou a efektivní metodou, která je v mnoha ohledech šetrnější než celková anestezie. Její neurologické komplikace jsou poměrně vzácné, v následující recentně publikované kazuistice si však jednu z nich představíme.

Atrofie mozku a míchy u pacientů s roztroušenou sklerózou (RS) koreluje s fenotypem choroby a stupněm invalidity, což podporuje MRI studie prezentovaná na 19. výročním meetingu Mezinárodní společnosti pro magnetickou rezonanci v medicíně. Tato studie zdůrazňuje budoucí význam magnetické rezonance v monitoraci progrese nemoci a terapeutické odpovědi.