Nejvyšší riziko venózního tromboembolismu (VTE) je obecně u ortopedických pacientů a VTE představuje významnou komplikaci po operaci kloubní náhrady dolní končetiny. Hluboká žilní trombóza se vyskytuje u 50−70 % pacientů podstupující náhradu kolenního kloubu, pokud jim není předepsána tromboprofylaxe. VTE se může objevit až 3 měsíce po totální endoprotéze kolene (TKR) nebo kyčle (THR) a je nejčastější příčinou opětovné hospitalizace po totální náhradě kyčelního kloubu. Přibližně 2/3 pacientů s VTE v souvislosti s ortopedickou operací prodělají hlubokou žilní trombózu, 1/3 navíc s přidruženou plicní embolií.
Díky zavedení rutinní profylaxe − dle v praxi nejčastěji aplikovaných doporučení American College of Chest Physicians (ACCP) − u pacientů podstupujících totální náhradu kyčelního či kolenního kloubu je výskyt fatální plicní embolie (PE) vzácný. Četnost symptomatické VTE během 3 měsíců po zákroku tak klesla na 1,3−10 % ve srovnání s vysokou incidencí (50−70 %) před zavedením profylaktické léčby. Pokyny ACCP doporučují minimálně po dobu 10−14 dnů a celkově až na 35 dní nasazení LMWH, se zahájením terapie ≥ 12 hodin před výkonem nebo ≥ 12 hodin po něm. Alternativně lze použít i jiné látky − fondaparinux, apixaban, dabigatran, rivaroxaban, nízkodávkový nefrakcionovaný heparin (UFH), antagonisty vitaminu K (VKA) nebo kyselinu acetylsalicylovou (ASA).
Portugalská retrospektivní observační studie se zaměřila na hodnocení profylaxe a incidence žilní tromboembolie u pacientů, kteří podstoupili THR či TKR v období od března 2019 do února 2020. Do studie byli zahrnuti pacienti, kteří byli v dané indikaci medikovaní enoxaparinem v dávce 40 mg 1× denně. Analyzovaná data byla extrahována z národního systému elektronického předepisování léků.
Do studie bylo zařazeno 483 pacientů, z toho 66,25 % žen, medián věku činil 68,3 roku. Věk osob podstupujících TKR byl významně vyšší. Ze všech účastníků zařazených do této studie podstoupilo 39,75 % (n = 192) elektivní THR a 60,25 % (n = 291) TKR. Skupina s THR zůstávala v nemocniční péči oproti pacientům s TKR v průměru o 1 den déle (6,20 ± 5,00 vs. 5,21 ± 2,91 dne; p < 0,001).
Enoxaparin byl v obou kohortách nasazen na přibližně stejnou dobu, v průměru to bylo 31,86 ± 5,98 dne u skupiny po THR a 30,28 ± 5,97 dne u skupiny po TKR (p = 0,005). Adherence k léčbě byla hodnocena jako dobrá, pacienti dokončili v průměru 29,38 ± 8,12 dne (skupina THR) a 28,20 ± 7,32 dne (skupina TKR) profylaxe VTE enoxaparinem (p = 0,098). Incidence VTE byla vyšší ve skupině THR (3,13 % vs. 0,69 % ve skupině TKR; p = 0,064).
Obvykle předepisovaná dávka enoxaparinu 40 mg 1 × denně po dobu až 35 dní po výkonu byla v citované studii v profylaxi VTE efektivní. Pacienty dobře snášená léčba vykazovala pouze velmi malý počet nežádoucích příhod. To také vedlo k velmi dobré compliance s ní.
(lexi)
Zdroje:
1. Nóbrega Catelas D., Cordeiro F., Loureiro L. et al. Effective VTE prophylaxis with enoxaparin after elective THR or TKR: a retrospective observational study. Porto Biomed J 2023 Aug 3; 8 (4): e222, doi: 10.1097/j.pbj.0000000000000222.
2: Gumulec J. Prevence žilního tromboembolizmu. Interní medicína 2009; 11 (10): 458–462.
