První popis choroby, která později ponese název Gaucherova choroba, byl poskytnut francouzským lékařem Phillippem Charlesem-Ernestem Gaucherem v roce 1882. Nicméně název získala až začátkem 20. století. Po dlouhá léta bylo možné pacienty jen pozorovat, později se zkoušely různé terapeutické přístupy mířící na symptomy nemoci, zahrnující mimo jiné například splenektomii.
První popis choroby, která později ponese název Gaucherova choroba, byl poskytnut francouzským lékařem Phillippem Charlesem-Ernestem Gaucherem v roce 1882. Nicméně název získala až začátkem 20. století. Po dlouhá léta bylo možné pacienty jen pozorovat, později se zkoušely různé terapeutické přístupy mířící na symptomy nemoci, zahrnující mimo jiné například splenektomii.
Klíčem, který umožnil opravdovou léčbu této choroby, byl objev publikovaný o 60 let později, ukazující podstatu nemoci, tedy deficit enzymu glukocerebrosidázy. V sedmdesátých letech pak byl objeven také mechanismus funkce makrofágového glykoproteinového receptoru. Toto se stalo základem vývoje léčby známé jako enzymová substituční terapie (ERT).
ERT znamená podávání exogenního enzymu připraveného rekombinantními metodami. Tento postup se osvědčil také u jiných lyzozomálních střádavých onemocnění (Fabryho choroby či mukopolysacharidózy I. typu). První úspěšně do klinické praxe zavedenou ERT u Gaucherovy choroby představovala algluceráza (v roce 1991), následně vystřídaná imiglucerázou. Imigluceráza je podávaná intravenózně každé 2 týdny v doporučené dávce 30–60 jednotek/kg. ERT vedla k revoluci v terapii Gaucherovy choroby. Umožňuje nejenom částečné či úplné zvrácení již rozvinutých symptomů, ale je také významná v prevenci komplikací. ERT dnes představuje standard péče o nemocné s Gaucherovou chorobou. Přibližně za 6 měsíců od zahájení terapie imiglucerázou dochází k úpravě až vymizení subjektivních obtíží, do 12 měsíců lze pozorovat ústup organomegalie. ERT bohužel nedokáže ovlivnit neurologické příznaky, protože podávaná molekula z důvodu velikosti nepřestupuje hematoencefalickou bariéru. Recentně se do klinické praxe zavedly také další přípravky.
Další možností léčby je tzv. substrát redukční terapie (SRT). Snahou je blokování enzymu glukosyl-transferázy, který umožňuje vznik glukocerebrosidu z glukózy a ceramidu, což vede ke snížení celkového množství substrátu a míry střádání. Zástupcem tohoto terapeutického přístupu je miglustat, popřípadě novější eliglustat. Miglustat má menší molekulu a předpokládá se jeho lepší průnik do kostí, popřípadě možnost ovlivnění centrálního nervového systému. Výhodou je perorální podávání, nevýhodou je menší účinnost jak na ústup subjektivních obtíží, tak také na normalizaci hematologických parametrů a organomegalie. SRT není vhodná pro zahájení akutní léčby, je možné ji využít pro pacienty ve stabilizovaném stavu. Pacienti se při této léčbě mohou setkávat s řadou nežádoucích účinků.
Ve stadiu klinických studií je terapie chaperony – tedy molekulami, které vazbou na aktivní místo vadného enzymu v endoplazmatickém retikulu opraví jeho terciární strukturu, čímž je enzym schopen transportu do lyzozomu, kde může uplatnit svoji katalytickou aktivitu. Zvyšuje tedy funkci vlastního reziduálního enzymu. Naděje se také očekává od genové terapie, ale tato je v indikaci Gaucherovy choroby stále ještě daleko od praktického klinického využití.
Podstatou úspěšné terapie je individuální přístup k pacientovi a zkušenost centra nabízejícího management pacientům s Gaucherovou chorobou.
(eza)
Zdroj: Malinová V. Morbus Gaucher – možnosti diagnostiky a terapie, Remedia 2009, roč. 19, č. 6, s. 426–430; Zimran A. How I treat Gaucher dinase. Blood 2011; 118: 1463–1471; doi: 10.1182/blood-2011-04-308890
