Belimumab je lidská monoklonální protilátka proti solubilnímu aktivačnímu proteinu lidských B lymfocytů (BLyS).1 Protein BLyS je nutný pro přežití B buněk, podporuje jejich diferenciaci a maturaci a napomáhá navození humorální imunitní odpovědi.2 Blokáda BLyS belimumabem vede k inhibici přežívání B lymfocytů (včetně autoreaktivních) a ke snížení jejich diferenciace na plazmatické buňky tvořící imunoglobuliny.1
Anifrolumab je lidská monoklonální protilátka proti podjednotce 1 interferonového receptoru typu I (IFNAR1).3 IFN typu I je potentní cytokin produkovaný plazmacytoidními dendritickými buňkami. Nadměrná aktivace interferonového systému byla pozorována u většiny pacientů se SLE.2 Blokáda signální dráhy IFN typu I inhibuje expresi jím řízených genů a navazující zánětlivé a imunologické procesy. V konečném důsledku se obnovuje narušená rovnováha mezi adaptivní a vrozenou imunitou.3
Podle nejnovějších doporučení Evropské aliance revmatologických asociací (EULAR) pro léčbu SLE je imunomodulační či imunosupresivní terapie, pod kterou spadají i obě uvedená biologika, doporučena u všech pacientů, kteří nedostatečně odpovídají na léčbu hydroxychlorochinem, ať už v monoterapii či v kombinaci s glukokortikoidy (GK), nebo u nichž se nedaří snížit dávku GK na akceptovatelnou úroveň. Guidelines neposkytují ohledně volby biologik hierarchické doporučení vzhledem k absenci studií, které by tyto 2 modality přímo porovnávaly.4
Autoři podotýkají, že registrace obou léčiv byla založena na výsledcích dosažených u populace pacientů s podobným profilem extrarenálního onemocnění. V roce 2023, kdy byla doporučení EULAR publikována, přesahovaly klinické zkušenosti s belimumabem 10 let, zatímco anifrolumab, jenž byl v EU registrován v roce 2021, dosud neměl k dispozici údaje z reálné klinické praxe.4
V poslední době však bylo publikováno hned několik observačních studií, které hodnotily účinnost a bezpečnostní profil anifrolumabu v běžné praxi v několika evropských zemích (Dánsko,5 Španělsko,6 Itálie7). Anifrolumab vykázal v těchto studiích přínos z hlediska dosažení remise či nízké aktivity onemocnění, snižování dávek GK i dlouhodobé kontroly onemocnění.5–7 Nejčastějšími nežádoucími příhodami zaznamenanými během léčby byly infekce,5–7 zpravidla herpes zoster (HZ). V kohortě 36 pacientů léčených v univerzitní nemocnici v dánském Århusu se vyskytly 2 těžké infekce herpesvirem,5 v multicentrické španělské kohortě 206 pacientů bylo zaznamenáno 5 infekcí, z toho 1 těžká6).
Zajímavá je také práce,8 která porovnala data na úrovni zdravotních záznamů jednotlivých pacientů se SLE léčených v 5 japonských centrech terciární péče. Zahrnula 58 pacientů se SLE dosud neléčených biologiky, kteří zahájili terapii belimumabem (n = 36) nebo anifrolumabem (n = 22) v období od 1. ledna 2022 a byli sledováni po dobu nejméně 2 let. Účinnost obou látek byla srovnatelná z hlediska změn v indexu aktivity SLE (SLEDAI-2K), redukce dávky GK i titrů protilátek proti dvouřetězcové DNA (anti-dsDNA). U pacientů léčených belimumabem byl pozorován vyšší nárůst celkové aktivity komplementu (dle CH50) a nižší pravděpodobnost ukončení léčby. Nejčastější nežádoucí příhodou byly infekce (u 31 % nemocných na belimumabu a 41 % na anifrolumabu).8
Nedávno provedená metaanalýza9 7 randomizovaných placebem kontrolovaných klinických studií s celkem 4332 pacienty léčenými belimumabem či anifrolumabem pro SLE nebo lupusovou nefritidu (LN) nepřímo porovnávala účinnost a bezpečnostní profil těchto léčiv.
Belimumab vykázal oproti anifrolumabu vyšší míru odpovědí SRI-4 (poměr šancí [OR] 1,99; 95% interval spolehlivosti [CI] 1,25–3,16), zatímco u anifrolumabu byla zjištěn větší profit z hlediska redukce dávky GK (OR 0,31; 95% CI 0,19–0,51) a normalizace imunologických markerů (anti-dsDNA: OR 0,69; 95% CI 0,43–1,10; C3/C4: OR 0,69; 95% CI 0,42–1,13). V případě LN obě léčiva zlepšovala kompletní renální odpověď oproti placebu, nepřímé porovnání však nebylo s ohledem na šíři intervalů spolehlivosti možné.
Bezpečnostní profil byl podobný s ohledem na mortalitu a výskyt závažných infekcí, u pacientů léčených anifrolumabem však byl zaznamenán vyšší výskyt infekcí HZ (7,2 vs. 3,2–4,6 % u pacientů na belimumabu).9
Belimumab byl na základě výsledků klinické studie fáze III BLISS-LN schválen také pro terapii aktivní LN.1, 10 Pro anifrolumab jsou v této indikaci zatím k dispozici pouze výsledky studie fáze II,11 klinické hodnocení fáze III dosud probíhá,12 a tak pro léčbu aktivní LN prozatím indikovaný není.3, 13
Vzhledem k absenci randomizovaných studií, které by přímo porovnávaly účinnost biologik v léčbě SLE, není možné hierarchické doporučení.4 Dostupná data z reálné praxe a nepřímých porovnání naznačují obdobnou účinnost obou přípravků. Léčba anifrolumabem by mohla být spojena s vyšším rizikem infekcí, zejména HZ.5–9
Rozhodnutí o terapii SLE/LN by vždy mělo vycházet z potřeb a profilu konkrétního pacienta, se zohledněním tíže orgánového poškození, možné toxicity spojené s léčbou, komorbidit a individuálního rizika.4
(este)
Zdroje:
1. SPC Benlysta. Dostupné na: www.ema.europa.eu/cs/documents/product-information/benlysta-epar-product-information_cs.pdf
2. Yang B., Zhao M., Wu H., Lu Q. A comprehensive review of biological agents for lupus: Beyond single target. Front Immunol 2020; 11: 539797, doi: 10.3389/fimmu.2020.539797.
3. SPC Saphnelo. Dostupné na: www.ema.europa.eu/cs/documents/product-information/saphnelo-epar-product-information_cs.pdf
4. Fanouriakis A., Kostopoulou M., Andersen J. et al. EULAR recommendations for the management of systemic lupus erythematosus: 2023 update. Ann Rheum Dis 2024; 83 (1): 15–29, doi: 10.1136/ard-2023-224762.
5. Nørgaard L., Larsen M. L., Deleuran B. et al. Real-world use of anifrolumab in systemic lupus erythematosus: a retrospective study from a Danish tertiary center (2022–2025). Lupus 2026 Apr 1: 9612033261441397, doi: 10.1177/09612033261441397 [Epub ahead of print].
6. Calvo-Río V., Secada-Gómez C., Martín Gutiérrez A. et al. Anifrolumab in systemic lupus erythematosus: real-world evidence from a Spanish multicentre cohort of 206 patients and literature review. RMD Open 2026 Mar 19; 12 (1): e006549, doi: 10.1136/rmdopen-2025-006549.
7. Tani C., Cardelli C., Moroni L. et al. Patient profiles and early response in patients with systemic lupus erythematosus initiating anifrolumab: interim analysis from the ongoing multicentre observational REVEAL study. Lancet Rheumatol 2026 Mar; 8 (3): e181–e191, doi: 10.1016/S2665-9913(25)00316-9.
8. Sato R., Shimizu M., Kondo Y. et al. Real-world effectiveness of belimumab and anifrolumab in systemic lupus erythematosus: comparable trends in disease activity and glucocorticoid reduction. Immunol Med 2025 Dec; 48 (4): 371–380, doi: 10.1080/25785826.2025.2528296.
9. Lee Y. H., Song G. G. Indirect comparative efficacy and safety of belimumab vs. anifrolumab in systemic lupus erythematosus and lupus nephritis: a meta-analysis of randomized trials. Z Rheumatol 2026 May; 85 (4): 298–306, doi: 10.1007/s00393-025-01760-7.
10. Furie R., Rovin B. H., Houssiau F. et al. Two-year, randomized, controlled trial of belimumab in lupus nephritis. N Engl J Med 2020; 383 (12): 1117–1128, doi: 10.1056/NEJMoa2001180.
11. Jayne D., Rovin B., Mysler E. et al. Anifrolumab in lupus nephritis: results from second-year extension of a randomised phase II trial. Lupus Sci Med 2023; 10 (2): e000910, doi: 10.1136/lupus-2023-000910.
12. Phase 3 study of anifrolumab in adult patients with active proliferative lupus nephritis (IRIS). ClinicalTrials.gov, 2026 Feb 24. Dostupné na: https://clinicaltrials.gov/study/NCT05138133
13. Fanouriakis A., Kostopoulou M., Anders H. J. et al. EULAR recommendations for the management of systemic lupus erythematosus with kidney involvement: 2025 update. Ann Rheum Dis 2026; 85 (1): 75–90, doi: 10.1016/j.ard.2025.09.007.
