Anafylaxe je závažná celková alergická reakce, která se rozvíjí během několika minut až hodin a může pacienta ohrozit na životě. Prevalence potravinové anafylaxe se ve vyspělých zemích světa zvyšuje především u dětí a mladých dospělých. Nejdůležitějším rizikovým faktorem potravinové anafylaxe je potravinová alergie.
Anafylaxe je závažná celková alergická reakce, která se rozvíjí během několika minut až hodin a může pacienta ohrozit na životě. Prevalence potravinové anafylaxe se ve vyspělých zemích světa zvyšuje především u dětí a mladých dospělých.
Nejdůležitějším rizikovým faktorem potravinové anafylaxe je potravinová alergie. Nejčastěji se uplatňují ořechy, arašídy, mléko, vejce a v ČR také mák. Stanovení diagnózy potravinové anafylaxe vychází z anamnézy a klinického obrazu (nejčastěji kožní a slizniční, respirační – dušnost –, kardiovaskulární – hypotenze – a gastrointestinální příznaky).
Adrenalin je u anafylaxe jednoznačně lékem volby. Okamžitá aplikace intramuskulárního adrenalinu vede ve většině případů k záchraně života, což není možné očekávat od žádného jiného léčiva. Adrenalin v poměru 1 : 1000 (1 mg/ml) se aplikuje intramuskulárně do zevní plochy středu stehna v dávce 0,1 mg/10 kg hmotnosti (jednotlivá maximální dávka je 0,5 mg), a to bez ohledu na to, zdali jde o ambulantního, nebo hospitalizovaného pacienta. Při nedostatečné klinické odpovědi je nutné v odstupu 5–15 minut podat druhou dávku intramuskulárního adrenalinu. Tento postup vede v naprosté většině případů k vymizení příznaků anafylaxe.
V přednemocniční péči lze využít i adrenalin v autoinjektoru (Epipen Junior 0,15 mg a Epipen 0,3 mg).
Jako druhé v pořadí se intramuskulárně nebo intravenózně podává H1-antihistaminikum první generace, např. bisulepin v dávce 0,5 mg u dětí mladších 6 let a 1 mg u starších dětí a dospělých. Na závěr se intramuskulárně nebo intravenózně aplikuje glukokortikoid (např. hydrokortizon 200 mg, metylprednisolon 40 mg nebo dexametazon 8 mg). Při přetrvávajícím bronchospasmu po aplikaci adrenalinu se používají opakované dávky salbutamolu, nejlépe pomocí inhalačního nástavce.
Oxygenoterapie (průtok kyslíku 6–8 l/min obličejovou maskou) je indikovaná u pacientů s dechovou tísní a u těch, kteří vyžadovali opakované dávky adrenalinu. Při těžké anafylaxi s tachykardií a hypotenzí je nutné rychle doplnit objem cirkulující tekutiny infuzí fyziologického roztoku (u dětí 10 ml/kg, u dospělých 5–10 ml/kg během prvních 5–10 minut, podle klinické odpovědi je možné infuzi opakovat až do celkového objemu 40–60 ml/kg). Je třeba zdůraznit, že kalcium nepatří do léčby anafylaxe.
Každý pacient, který prodělal anafylaxi, a to bez ohledu na její tíži, musí být vybaven léčivými přípravky ke zvládnutí další možné epizody (tzv. pohotovostní balíček). Pohotovostní balíček obsahuje adrenalin v autoinjektoru (Epipen Junior 0,15 mg pro děti nebo Epipen 0,3 mg pro děti s hmotností => 25 kg a dospělé), bisulepin (Dithiaden tbl. à 1 mg) nebo jiné antihistaminikum, prednison 2 tbl. à 20 mg (u dětí 1 mg/kg), salbutamol (např. Ventolin inh. sus.) s inhalačním nástavcem a návod k použití. Po těžké anafylaxi by měl pacient mít k dispozici dva autoinjektory.
U každého pacienta po prodělané potravinové anafylaxi je třeba provést alergologické vyšetření. U potravinové anafylaxe je třeba důsledně dodržovat eliminační dietu, to znamená vyřadit alergizující potravinu z jídelníčku včetně sledování složení potravin na etiketách od výrobců (skryté alergeny a zkřížená reakce mezi alergeny). Pacient a u dítěte i jeho rodiče musí být náležitě poučeni, jak rozpoznat anafylaxi, a zaškoleni v bezchybné aplikaci autoinjektoru s adrenalinem. Je třeba, aby s sebou pacient nosil pohotovostní balíček včetně průkazky alergika se záznamem spouštěcích faktorů a písemným plánem léčby anafylaxe. Nezbytné je poučení, aby pacient nebo jeho rodiče přivolali neprodleně po aplikaci adrenalinu RZP (tel. 155 nebo při pobytu v přírodě 112 – tísňovou linku), a to i v případě zvládnutí anafylaxe (krátkodobá hospitalizace z důvodu rizika bifazické anafylaxe). Je také nezbytné, aby pacient do příjezdu RZP zaujal správnou polohu podle svého klinického stavu – vleže s elevací dolních končetin a při dušnosti nebo zvracení v polosedě s podloženým hrudníkem (v žádném případě nesmí zůstat vestoje).
doc. MUDr. Jiřina Chládková, Ph.D.
Dětská klinika, Univerzita Karlova v Praze, LF a FN v Hradci Králové
Sokolská 581
500 05 Hradec Králové
e-mail: jirina.chladkova@fnhk.cz
