Nový pohled na retinální patologii u roztroušené sklerózy

Ačkoliv je roztroušená skleróza (RS) obvykle označována jako  demyelinizační onemocnění centrálního nervového systému, je nutné  zdůraznit roli axonů a neuronů k plnějšímu pochopení patofyziologie  onemocnění. Nedávné výzkumy přinesly důkazy potvrzující neuronální  apoptózu v lézích a známky oxidativního stresu v mozkové kůře, hippokampu a hlubokých vrstvách šedé mozkové hmoty. Nedostatek  zánětlivých buněk a aktivace gliových buněk v šedé hmotě podporují  teorii, že poškození šedé hmoty může mít jiný patologický mechanismus  než u bílé hmoty.

U RS se vyskytuje neuronální patologie současně v oku i v mozkové  tkáni, zánětlivé změny oka se manifestují retinální periflebitidou a uveitidou a jsou dávány do souvislosti s poškozením vrstev nervových  vláken a atrofií mozku. Předpokládá se existence jiných imunních cílů  než myelinu. Pomocí vysoce rozlišovací optické tomografie bylo nalezeno  ztenčení vrstvy retinálních nervových vláken u pacientů s RS.

Green et al provedli analýzu očí post mortem u 82 případů pacientů  s RS a u 10 kontrolních pacientů s neurologickým onemocněním. U RS  pacientů byly nalezeny rozsáhlé atrofie sítnice se zmenšením neuronů a výpadky retinálních gangliových buněk u 79 % očí a dále atrofie vnitřní  jaderné vrstvy (amakrinní a bipolární buňky) u 40 % očí. Závažnost  atrofie sítnice byla významně spojena s hmotností mozku post mortem a s  délkou trvání choroby. Časté bylo také přidružené poškození duhovky. Žádný z těchto nálezů nebyl přítomný u kontrolní skupiny.

V této studii omezila nedostatečná detailní znalost anamnézy a suboptimální konzervace tkání další klinicko-histologické korelace a ultrastrukturální analýzy. Nicméně je zde uveden první popis  úbytku vnitřní jaderné vrstvy buněk retiny u RS pacientů, který při  současné absenci zánětlivých mononukleárních buněk v této vrstvě  argumentuje proti přímému neuronovému cytotoxickému procesu. Autoři se  domnívají, že by se mohlo jednat o retrográdní transsynaptickou  degeneraci. Tato patologie by mohla být zprostředkována humorálními  faktory. Nezanedbatelná role patří i contactinu 2 (protilátka proti  neuronům) a antiretinálním protilátkám, popisovaným např. u nádorů  retiny.

Retinální epiteliální vrstva představuje také rezervoár pro virové  infekce oka u lidí, přičemž viry se mohou průběžně šířit i do jiných  buněk. Existuje možnost, že virová infekce epiteliální vrstvy  sítnicových buněk by mohla vyvolat autoimunitní degenerativní proces. Optická koherentní tomografie a elektroretinogram tak nabízejí možnost  studovat zmíněné retinální patologie in vivo.

(moa)

Zdroj: Calabresi P. A., Balcer L. J., Frohman E. M.: Retinal  pathology in multiple sclerosis: insight into the mechanisms of neuronal patology. Brain 2010; 133 (6): 1575–1577; doi: 10.1093/brain/awq133