Evropská kardiologická společnost (ESC) doporučuje podávání BB u pacientů po infarktu myokardu s elevací úseku ST (STEMI). Vysoká úroveň doporučení platí zejména pro pacienty s ejekční frakcí levé komory (EF LK) < 40 %. BB je třeba vytitrovat k cílovým dávkám, pokud je pacient toleruje.
Nedávná práce švýcarských autorů (Bruggmann et al., 2020) se pokusila zhodnotit preskripci BB a titraci jejich dávek u pacientů po STEMI během 1 roku po propuštění z nemocnice v běžné klinické praxi. Do této observační studie bylo v letech 2014–2016 zařazeno 266 pacientů po STEMI bez kontraindikace užívání BB.
Primárními sledovanými parametry byly preskripce BB při propuštění z nemocnice a za 1 rok po perkutánní koronární intervenci a vývoj dávek BB během tohoto roku. Dávka byla považována za nízkou, pokud činila < 50 % cílové dávky, a za vysokou, pokud činila ≥ 50 % cílové dávky.
V době propuštění z nemocnice užívalo BB 90,8 % pacientů s EF LK ≥ 40 %, z nich 6,0 % ve vysoké dávce. Během 1 roku byla dávka vytitrována na vysokou u 4,9 % pacientů s původně nízkou dávkou. Ze 49 pacientů s EF LK < 40 % mělo při propuštění z nemocnice předepsané BB 93,3 % a z nich 6,1 % ve vysoké dávce. Během 1 roku po STEMI byla dávka BB vytitrována na vysokou u 4,7 % pacientů s původně nízkou dávkou.
Celonárodní švédská observační studie (Mars et al., 2021) hodnotila riziko opakovaného IM a celkovou mortalitu během 1 roku po IM v závislosti na předepsané dávce BB u 33 126 nemocných. Z nich mělo předepsanou vysokou dávku 66,1 % a nízkou 33,9 %.
Výsledky ukázaly srovnatelný výskyt primárního sledovaného parametru při podávání vysoké i nízké dávky BB. U pacientů s vysokou dávkou bylo dokonce zjištěno mírně vyšší riziko složeného sledovaného parametru zahrnujícího kromě recidivy IM a celkové mortality i cévní mozkové příhody, fibrilaci síní a hospitalizace pro srdeční selhání (poměr rizik [HR] 1,08; 95% interval spolehlivosti [CI] 1,04–1,12). Podobné výsledky přetrvávaly i po 5 letech a u všech podskupin včetně pacientů se srdečním selháním.
Analýza dat z amerického registru (Goldberger et al., 2021) hodnotila mortalitu 3004 pacientů po akutním IM podle dávky BB rozdělené do 5 kategorií: bez BB, > 0 až 12,5 %, > 12,5 až 25 %, > 25 až 50 % a > 50 % cílové dávky.
Nejnižší mortalita byla zjištěna ve skupině pacientů s > 12,5 až 25 % cílové dávky BB. Pacienti, kteří užívali vysokou dávku (> 50 %), neměli mortalitu významně vyšší (HR 1,196; 95% CI 0,687–2,083). Významně vyšší mortalita ovšem byla pozorována u pacientů bez BB (HR 1,997; 95% CI 1,118–3,568; p < 0,02), s > 0 až 12,5% cílové dávky BB (HR 1,817; 95% CI 1,094–3,016; p < 0,02) a s > 25 až 50 % cílové dívky BB (HR 1,764; 95% CI 1,105–2,815; p < 0,02) v porovnání se skupinou s > 12,5 až 25 % cílové dávky.
Jak ukazují data z reálné praxe, preskripce BB po STEMI je vysoká. Většina pacientů však užívá < 50 % cílové dávky a během roku následujícího po hospitalizaci u nich nedochází k titraci. To může být závažné zejména u nemocných s EF LK < 40 %. Z provedených observačních studií nicméně jednoznačně nevyplývá, že by vysoká dávka BB po STEMI byla spojena s významně větším KV přínosem než dávka nižší. Studie SWEDEHEART ukázala, že 5leté kardiovaskulární (KV) výsledky nejsou u pacientů po IM léčených ≥ 50% dávkou BB lepší než při podávání < 50% dávky BB a recentně publikovaná americká studie zase zjistila nejnižší mortalitu po IM při dávkování BB buď v rozmezí 12,5–25 %, nebo > 50 % doporučené dávky.
(zza)
Zdroje:
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
