Mozková mikrokrvácení: Jsou součástí obrazu hemofilie? Jsou asociována s vážností nemoci? Napomáhá profylaktická léčba jejich prevenci? To vše jsou velmi těžké otázky, na které hledala odpovědi zde prezentovaná studie autorského týmu z Pensylvánské univerzity ve Filadelfii, jež byla zveřejněna v prosinci 2017 v časopisu Haemophilia.
Mozková mikrokrvácení představují drobné, klinicky němé hemoragické příhody. Ačkoliv jejich obecný klinický význam stále není zcela jasný, jsou považována za rizikový faktor pro budoucí cévní mozkové příhody (ischemické i hemoragické), ať už akutní, nebo rekurentní, a zvyšují mortalitu ze všech příčin. Dostupné údaje naznačují jejich asociaci s redukcí kognitivních funkcí a vaskulární i nespecifickou demencí.
Existuje více důvodů, proč je považovat za jedno z rizik spojených s hemofilií. Jsou však skutečně častější? Nebo jsou při hemofilii vážnější? Modifikuje riziko závažnost hemofilie, profylaktická léčba, nebo přítomnost inhibitoru? Odpověď měla poskytnout průřezová studie, které se zúčastnilo 31 mužů s hemofilií A i B, s inhibitorem i bez něj, a 32 zdravých jedinců sloužících jako odpovídající kontrolní skupina.
Základem studie bylo vyšetření mozku všech účastníků pomocí magnetické rezonance (MRI), a to modifikovaným iktovým protokolem včetně sekvencí k detekci hemosiderinu (T2*-vážená GRE a SWI MRI). Snímky byly hodnoceny nezávisle dvěma neuroradiology, a to zaslepeně – nevěděli tudíž, zda popisují hemofilika, nebo zdravého kontrolního jedince. Po tomto dvojím čtení byly popisy srovnány a v případě nesouladu znovu zhodnoceny, aby bylo dosaženo konsenzu.
U každého pacienta byly zaznamenány relevantní osobní a anamnestické údaje a výsledky všech dostupných vyšetření.
Mozková mikrokrvácení byla nalezena u 11 hemofiliků (35 %; 95% interval spolehlivosti [CI] 19–58 %) a 8 zdravých kontrolních jedinců (25 %; 95% CI 11–47 %). Tento rozdíl nebyl statisticky významný (p = 0,42). U těchto 19 osob s identifikovaným mikrokrvácením bylo nalezeno celkem 25 ložisek. 15 z nich bylo jediným ložiskem u dané osoby, všechna se nacházela ve frontálních lalocích nebo ncl. caudatus a měla velikost od 2,3 do 10 mm. Pouze u hemofiliků byla nalezena vícečetná ložiska a ložiska > 5 mm.
U hemofiliků byly s přítomností mozkových mikrokrvácení asociovány tyto faktory:
Všechny ostatní charakteristiky, jako je závažnost hemofilie nebo profylaktická léčba, byly u obou skupin hemofiliků (s mikrokrvácením i bez něj) stejné.
U zdravých kontrolních jedinců byly s výskytem mozkových mikrokrvácení asociovány:
Vliv anamnestických infekcí nebylo u zdravých kontrolních jedinců možné hodnotit pro jejich nízký výskyt. Vliv jiných kardiovaskulárních rizikových faktorů než BMI nebyl identifikován.
Tato studie tedy neposloužila k jasné identifikaci asociace mozkových mikrokrvácení s hemofilií, ačkoliv určité rozdíly zde zaznamenány byly – mnohočetná a velká posthemoragická ložiska byla nalezena výhradně u hemofiliků. Studie alespoň pomohla identifikovat jednotlivé faktory ovlivňující výskyt mikrokrvácení u hemofiliků ve srovnání se zdravými kontrolními jedinci.
(pez)
Zdroj: Husseinzadeh H., Chiasakul T., Gimotty P. A. et al. Prevalence of and risk factors for cerebral microbleeds among adult patients with haemophilia A or B. Haemophilia 2017 Dec 28, doi: 10.1111/hae.13398 [Epub ahead of print].
