Studie provedená v roce 2000 ukázala, že třetina dospělých s epilepsií má i při léčbě antiepileptiky nedostatečnou kontrolu záchvatů. Ve studii publikované o 18 let později, která zahrnovala 1795 pacientů s nově diagnostikovanou epilepsií léčených nejméně 2 roky antiepileptiky, bylo v posledním roce sledování bez záchvatu 63,7 %. To ukazuje, že během posledních 18 let nedošlo i přes dostupnost velkého počtu léků v tomto ohledu ke zlepšení.1 V uvedené studii bylo při iniciální léčbě bez záchvatu ≥ 1 rok 50,5 % pacientů. Pokud nebylo s prvním antiepileptikem dosaženo dostatečně kontroly epilepsie, měli pacienti 1,73× vyšší pravděpodobnost, že neodpoví ani na další medikaci. Ve starší práci dosáhlo bezzáchvatovosti při léčbě prvním antiepileptikem 47 % pacientů a při léčbě druhým či třetím lékem jen 14 %.2 Každá neúspěšná léčba tedy značně snižuje šanci na dostatečnou kontrolu záchvatů.
Epilepsie v Evropě postihuje zhruba 6 milionů osob.3 Přes 60 % pacientů s epilepsií má fokální záchvaty a bylo zjištěno, že u těchto nemocných je kontroly epilepsie dosahováno méně často než u pacientů s generalizovanými záchvaty.4 Pacienti s epilepsií rezistentní vůči farmakoterapii mají horší kontrolu záchvatů, více nežádoucích příhod a nižší kvalitu života, a to z důvodu tíže onemocnění, ale i počtu léků, které jim již byly předepsány.4 Do 5 let vysadí antiepileptikum 3 ze 4 nemocných. Důvodem je nízká účinnost nebo výskyt nežádoucích účinků.5
Každý epileptický záchvat dlouhodobě ovlivní život pacienta. Dopad daný farmakorezistentní epilepsií přesahuje moment záchvatu a nepříznivě ovlivňuje psychickou i fyzickou pohodu nemocného. Pacienti, kteří měli v posledních 5 letech alespoň 1 záchvat, mají zvýšené riziko poruch nálady, nižší kvality života a jsou významně více stigmatizováni.6
V porovnání s jedinci bez epilepsie mají pacienti s tímto onemocněním 6× vyšší pravděpodobnost deprese, 2× vyšší pravděpodobnost omezené možnosti vzdělání, 3× vyšší pravděpodobnost omezení v zaměstnání a 4,5× vyšší pravděpodobnost, že nedostanou řidičský průkaz.6
Německá studie z roku 2018 sledovala 292 ambulantních pacientů s epilepsií, z nichž mělo 75 % fokální záchvaty a většina byla léčena antiepileptiky. Během 3 měsíců došlo k poranění z důvodu epileptických záchvatů u 14 % sledovaných − jednalo se o tržné rány, odřeniny, modřiny, zlomeniny a popáleniny. Téměř v 7 % případů bylo nutné lékařské ošetření těchto poranění s hospitalizací.7
Pacienti, u nichž se objevují epileptické záchvaty, se často cítí sociálně izolovaní, vyloučení ze sociálních kontaktů a vztahů a mají sníženou pracovní schopnost. To může vest k depresi a úzkosti.8
Riziko předčasné smrti je u pacientů s epilepsií 3× vyšší než u obecné populace.9 Ovšem riziko smrti u nemocných s epileptickými záchvaty v porovnání s osobami bez záchvatů je 9–13násobné.10
Z uvedeného je tedy mimo jiné zřejmé, že u pacientů s epilepsií rezistentní na farmakoterapii potřebujeme účinnější léčbu.
(zza)
Zdroje:
1. Chen Z., Brodie M. J., Liew D., Kwan P. Treatment outcomes in patients with newly diagnosed epilepsy treated with established and new antiepileptic drugs: a 30-year longitudinal cohort study. JAMA Neurol 2018; 75 (3): 279−286, doi: 10.1001/jamaneurol.2017.3949.
2. Kwan P., Brodie M. J. Early identification of refractory epilepsy. N Engl J Med 2000; 342 (5): 314−319, doi: 10.1056/NEJM200002033420503.
3. Cross J. H. Epilepsy in the WHO European region: fostering epilepsy care in Europe. Epilepsia 2011; 52 (1): 187−188, doi: 10.1111/j.1528-1167.2010.02903.x.
4. Schmitz B., Montouris G., Schäuble B., Caleo S. Assessing the unmet treatment need in partial-onset epilepsy: looking beyond seizure control. Epilepsia 2010; 51 (11): 2231−2240, doi: 10.1111/j.1528-1167.2010.02759.x.
5. Lhatoo S. D., Wong I. C., Polizzi G., Sander J. W. Long-term retention rates of lamotrigine, gabapentin, and topiramate in chronic epilepsy. Epilepsia 2000; 41 (12): 1592−1596, doi: 10.1111/j.1499-1654.2000.001592.x.
6. Josephson C. B., Patten S. B., Bulloch A. et al. The impact of seizures on epilepsy outcomes: a national, community-based survey. Epilepsia 2017; 58 (5): 764−771, doi: 10.1111/epi.13723.
7. Willems L. M., Watermann N., Richter S. et al. Incidence, risk factors and consequences of epilepsy-related injuries and accidents: a retrospective, single center study. Front Neurol 2018; 9: 414, doi: 10.3389/fneur.2018.00414.
8. Laxer K. D., Trinka E., Hirsch L. J. et al. The consequences of refractory epilepsy and its treatment. Epilepsy Behav 2014; 37: 59−70, doi: 10.1016/j.yebeh.2014.05.031.
9. WHO. Epilepsy: a public health imperative. World Health Organization, Geneva, 2019. Dostupné na: www.who.int/publications/i/item/epilepsy-a-public-health-imperative
10. Thurman D. J., Logroscino G., Beghi E. et al; Epidemiology Commission of the International League Against Epilepsy. The burden of premature mortality of epilepsy in high-income countries: a systematic review from the Mortality Task Force of the International League Against Epilepsy. Epilepsia 2017; 58 (1): 17−26, doi: 10.1111/epi.13604.
