Pacienti po AKS patří mezi jedince s velmi vysokým kardiovaskulárním rizikem, přičemž incidence další KV příhody v prvním roce po hospitalizaci dosahuje 10–18 %. Hladina LDL-C je klíčovým kauzálním faktorem aterosklerózy, a její snížení proto představuje základní terapeutický cíl. Současná evropská i americká doporučení stanovují přísné cílové hodnoty LDL-C (< 1,4 mmol/l, resp. < 1,0 mmol/l u pacientů s opakovanými příhodami) a zároveň zdůrazňují význam časného zahájení intenzivní léčby.
Kombinovaná hypolipidemická léčba přitom obvykle zahrnuje podávání statinu s ezetimibem a případně inhibitory proproteinové konvertázy subtilisin/kexin typu 9 (PCSK9i).
Níže citovaný recentní přehledový článek hodnotí současný přístup k hypolipidemické léčbě u pacientů po AKS na základě dostupných doporučení a publikovaných klinických dat. Autoři vycházejí z výsledků randomizovaných klinických studií, observačních registrů i jejich následných analýz a zaměřují se na porovnání časné kombinované léčby s tradiční postupnou eskalací terapie. Součástí hodnocení je také analýza dosažení cílových hodnot LDL-C a implementace těchto strategií v reálné klinické praxi.
Dostupná data ukazují, že časné nasazení vysoce intenzivní hypolipidemické léčby, včetně kombinace statinu s ezetimibem či inhibitory PCSK9, vede k rychlejšímu a častějšímu dosažení cílových hodnot LDL-C. Tento přístup je zároveň spojen s redukcí výskytu závažných kardiovaskulárních příhod. Přínos přidání nestatinových léků ke standardní terapii byl potvrzen mj. v klinických studiích IMPROVE-IT, FOURIER nebo ODYSSEY OUTCOMES.
Navzdory těmto důkazům zůstává léčba dyslipidémie v reálné klinické praxi nedostatečná. Data z evropských i mezinárodních registrů ukazují, že cílových hodnot LDL-C dosahuje méně než 20 % pacientů po koronární příhodě. Kombinovaná terapie je využívána pouze u malé části nemocných a k intenzifikaci léčby často nedochází ani při přetrvávajících zvýšených hodnotách LDL-C. Naopak časná kombinovaná terapie po AKS je spojená s lepší kontrolou lipidémie a nižší incidencí kardiovaskulárních příhod, jak ukazují například data z registru SWEDEHEART.
Časná kombinovaná hypolipidemická léčba zvyšuje šance na dosažení cílových hodnot LDL-C a může snížit riziko opakovaných kardiovaskulárních příhod. Přesto zůstává v praxi nedostatečně využívána. Její širší implementace je klíčová pro zlepšení péče o pacienty ve velmi vysokém KV riziku. Autoři však uvádějí potřebu vyvážit tuto strategii individualizovaným přístupem v závislosti na riziku a navrhují další výzkum, který by posoudil jednotný postup v kontextu personalizované medicíny.
(yar)
Zdroj: Brandts J., Marx N. Combination lipid-lowering therapy after ACS: Should this be the new standard of care? Curr Cardiol Rep 2026; 28 : 19, doi: 10.1007/s11886-026-02346-8.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
