V posledních letech se z laboratoří k pacientům s astmatem dostala řada monoklonálních protilátek, jež cílí přímo na zánět typu 2. Patří mezi ně anti-IgE protilátka omalizumab, inhibitory interleukinu 5 (IL-5) mepolizumab a reslizumab, benralizumab (spouštěč apoptózy eozinofilů zprostředkované jeho účinkem na receptor IL-5), antagonista receptorů IL-4 a IL-13 dupilumab a nejnověji tezepelumab, který blokuje protein TSLP coby klíčový cytokin pro aktivaci zánětu typu 2. V klinických studiích tyto látky již prokázaly svou účinnost z hlediska kontroly symptomů a prevence exacerbací.
Klinické charakteristiky pacientů, jimž jsou tato léčiva předepisována, se v běžné praxi značně liší, stejně jako terapeutická odpověď. Některé podskupiny astmatiků lépe odpovídají na protilátky s určitým mechanismem účinku − například pacienti s chronickou rinosinusitidou s nosní polypózou (CRSwNP) oproti nemocným bez polypů více reagují na terapii anti-IL-5 či anti-IL-4/13. Také byly pozorovány populace „super-respondérů“, tedy pacientů s vynikající odpovědí na biologickou terapii, jejichž bližší charakterizace by mohla poskytnout cenné informace pro optimalizaci a individualizaci léčby s ohledem na klinický profil onemocnění.
Na alergologickém pracovišti univerzitní nemocnice ve španělské A Coruñe byla provedena ambispektivní analýza kohorty pacientů s těžkým astmatem léčených různými biologiky s cílem identifikovat demografické, klinické a zánětlivé parametry související s odpovědí na léčbu.
Zahrnuta byla retrospektivní či prospektivní data 67 dospělých pacientů průměrného věku 47 let s diagnózou těžkého nekontrolovaného astmatu léčených po dobu nejméně 6 měsíců cílenou biologickou terapií a délkou sledování nejméně 12 měsíců do prosince 2023. Klinické proměnné a zánětlivé biomarkery byly hodnoceny při vstupu do studie, po 4–6 měsících a následně po 12 měsících léčby.
Celkem 22 nemocných bylo léčeno omalizumabem, 15 dupilumabem, 12 benralizumabem, 12 mepolizumabem a 6 tezepelumabem. Ženy představovaly 64 % hodnoceného souboru. Většina (75 %) účastníků/účastnic nekouřila, 35 % trpělo nadváhou a 29 % obezitou. Průměrný věk v době nástupu příznaků byl 25 let a v době stanovení diagnózy 37 let, což odpovídalo průměrnému diagnostickému zpoždění 12,1 roku. Před zahájením terapie mělo 19 % nemocných alergický, 18 % eozinofilní a 63 % smíšený fenotyp astmatu.
Nejčastějšími průvodními onemocněními byly rinitida (97 %), atopie (82 %), nosní polypóza (39 %) a kyselinou acetylsalicylovou (ASA) exacerbovaná respirační nemoc (AERD; 33 %). Téměř třetina pacientů (31 %) užívala antidepresiva nebo byla sledována na psychiatrii. Zaznamenána byla také hyperventilace (u 7,5 % pacientů), chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN; u 7,5 %) a alergická bronchopulmonální aspergilóza (ABPA; u 2,9 %).
Klinické remise dosáhlo celkem 27 % nemocných včetně 13 % pacientů s kompletní remisí. Nebyl pozorován statisticky signifikantní rozdíl v počtu dosažených remisí mezi jednotlivými biologiky.
Odpověď na biologickou léčbu byla hodnocena podle škál FEOS (malá/částečná [0–89], dobrá [90–99], velmi dobrá [100]) a EXACTO (užívání kortikosteroidů: částečná [0–6]), dobrá [7–9]), velmi dobrá [10]; bez kortikosteroidů: částečná [0–4], dobrá [5–6], velmi dobrá [7]). S lepší odpovědí na léčbu korelovalo ženské pohlaví (p = 0,001) a přítomnost nosní polypózy (p = 0,027). Numerický trend byl pozorován i u nemocných s AERD (p = 0,075). U pacientů s dobrou nebo velmi dobrou odpovědí na léčbu byla oproti nemocným bez odpovědi zjištěna významně vyšší periferní eozinofilie (p = 0,033 po 6 měsících léčby; p = 0,017 po 12 měsících léčby). Lepší odpověď na terapii vykazovali také pacienti s vyšším počtem exacerbací v předchozím roce (p = 0,036). Klinické faktory jako nosní polypóza a AERD vykázaly silnější korelaci s odpovědí na léčbu než standardní biomarkerů (FeNO, periferní eozinofilie).
Výsledky po 12 měsících byly dostupné u 55 zařazených účastníků sledování. Podle univariantní analýzy souvisela s dosažením klinické remise u této podskupiny pouze vyšší hladina periferních eozinofilů.
Data získaná od kohorty pacientů s těžkým astmatem léčených v podmínkách reálné klinické praxe naznačují, že mezi klíčové klinické faktory související s odpovědí na cílenou terapii patří pohlaví, nosní polypóza, hladina eozinofilů a počet exacerbací v předchozím roce. Zahrnutí těchto klinických proměnných do rozhodování o vhodné léčbě by mohlo pomoci lépe individualizovat terapii dle potřeb konkrétního pacienta.
V Česku se data o pacientech s těžkým astmatem sbírají v rámci různých registrů. Jedním z nich je SHARP (Severe Heterogenous Asthma Research collaboration Patient-centered), do kterého je zapojeno 27 evropských zemí. Cílem této iniciativy je prevence těžkého astmatu a konec závislosti kontroly onemocnění na perorálních kortikosteroidech. Do registru jsou zapojena pracoviště z Národního centra pro těžké astma (NCTA), kam by měl být odeslán každý astmatik, jehož onemocnění se při nejlepší snaze nedaří dostat pod kontrolu maximální standardní léčbou. Pacienta lze nyní referovat kterémukoliv pracovišti ze sítě NCTA snadno a rychle elektronicky pomocí platformy AstmaLine.
(este)
Zdroje:
1. Lopez-Rodríguez R., Cañas J. A., Mahíllo-Fernández I., Rial M. J. Beyond biomarkers: the role of clinical factors associated with biologic therapy response in severe asthma. Ann Med 2026; 58 (1): 2627026, doi: 10.1080/07853890.2026.2627026.
2. About SHARP. SHARP, 2026. Dostupné na: https://europeanlung.org/sharp/about-sharp/
3. Co přinese registr SHARP? SHARP, 2026. Dostupné na: www.fnhk.cz/content/files/download/505/sharp-promotional-flyer-v3-czech-republique.pdf
4. Doporučený postup diagnostiky a léčby těžkého astmatu. NCTA, 2024. Dostupné na: www.tezke-astma.cz/wp-content/uploads/2024/06/Doporuceny-postup-k-odesilani-pacientu-do-center-pro-tezke-astma.pdf
5. Pomoc pacientům s těžkým astmatem. Medevio, 2026. Dostupné na: www.medevio.cz/astmaline
