Přestože dětí s obstrukční spánkovou apnoí je relativně málo, jejich potíže jsou velké a netýkají se jen spánku, ale i bdělého stavu. Děti se především normálně nevyspí, některé dokonce prospí část noci vkleče. Po probuzení mají často poruchy nálad, trpí úzkostmi a zhoršením kognitivních funkcí, což se negativně odráží i na jejich školním prospěchu.
Klinické příznaky OSA u dětí shrnula na konferenci doc. MUDr. Iva Příhodová, Ph.D., z Neurologické kliniky a Centra klinických neurověd 1. LF UK a VFN v Praze. K nejčastějším nočním příznakům podle ní patří chrápání, apnoické pauzy, ztížené dýchání, abnormní poloha, porucha probouzení z NREM spánku, noční pomočování, nadměrné pocení a neklidný spánek. Mezi ranní příznaky náleží obtížné probouzení, sucho v ústech a bolest hlavy.
„Některé děti mohou mít podobné příznaky jako u poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD), jen mírnější,“ upozornila docentka Příhodová. Následky zvětšené adenoidní vegetace se podle jejích slov mohou projevovat jako huhňání (nasolalie), poruchy polykání (dysfagie), opakované infekty, facies adenoidea (typický výraz u dětí s recidivujícími respiračními chorobami) a nechutenství. „Jedním z příznaků spánkové apnoe je i spánek s výrazně zakloněnou hlavou,“ doplnila MUDr. Martina Ondrová, Ph.D., z brněnské Ambulance ORL pro poruchy dýchání ve spánku.
Příčinou OSA je přechodný uzávěr horních cest dýchacích, na němž se podílí více faktorů, především hypertrofie krčních mandlí a adenoidní vegetace.
Negativní vliv na vznik syndromu OSA má obezita. Zatímco toto onemocnění postihuje 2–4 % dětí s normální hmotností, v případě obézních je to mezi 30 a 50 %. Právě kvůli všeobecné epidemii obezity přibývají v pediatrické populaci podle vedoucího lékaře ORL Canadian Medical Care MUDr. Jaroslava Krause, Ph.D., adultní formy OSA. Zároveň dodal, že neexistuje přesná hranice OSA dětského věku a dospělých.
Co dalšího se kromě obezity podílí na vzniku obstrukční spánkové apnoe? „Roli hrají genetické faktory, věk, kolapsibilita hrtanu, formování čelistí, nepravidelný spánkový režim, alkohol před spaním, jídlo před spaním, kouření. Riziková je poloha spaní na zádech,“ vyjmenoval dr. Kraus.
U diagnostiky OSA považují lékaři napříč specializacemi za zlatý standard noční videopolysomnografii. „Vzhledem k její omezené dostupnosti a náročnosti může k diagnostice sloužit také polygrafie nebo noční oxymetrie. Tato vyšetření umožňují základní objektivizaci poruchy dýchání ve spánku a její tíži, která je rozhodující pro výběr terapeutického postupu,“ uvedla docentka Příhodová s tím, že léčbou první volby je ve většině případů současné provedení adenotomie a tonzilektomie. Tento postup vede u 70–90 % dětí k úpravě dýchání a ústupu klinických příznaků. „Až 85 % poruch dýchání ve spánku u dětí je léčeno chirurgicky. Nedílnou součástí úspěšné léčby je i komplexní řešení komorbidit,“ upřesnila dr. Ondrová.
Dr. Kraus doplnil, že u dospělých je na prvním místě terapie trvalým přetlakem v dýchacích cestách (CPAP), na rozdíl od dětí, u nichž se používá spíš výjimečně. „Nejúčinnější léčbou OSA je jednoznačně tracheostomie se 100% účinností. Využívá se málo, ale není zcela raritní,“ uzavřel s tím, že léčba pacientů musí být vždy přísně individuální.
(eve)
Zdroj: 22. konference dětské pneumologie, Praha, 13. 4. 2024.
