Prof. MUDr. Bohumil Fišer, CSc., zemřel
(Osobní zprávy)

Prof. MUDr. Bohumil Fišer, CSc. (*22. 10. 1943-†21. 3. 2011), emeritní přednosta Fyziologického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně (1995-2008), ministr zdravotnictví České republiky (2000-2002), člen výkonné rady WHO (2003-2008), byl vysoce ceněný vědec světového věhlasu v oboru normální a patologické fyziologie a úspěšně se podílel na organizaci zdravotnictví.

Během svého studia na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity (LF MU) pracoval v Ústavu lékařské fyziky, kde si rozšířil znalosti z fyziky a matematiky, které se staly základem pro jeho další aktivity a které později uplatnil při práci na Fyziologickém ústavu, zejména v oblasti výzkumu kardiovaskulárního systému. Po dokončení studia v roce 1966 získal první zkušenosti z lékařské praxe v rámci základní vojenské služby. Celý profesní život strávil jak vědeckou, tak pedagogickou prací na Fyziologickém ústavu LF MU, nejdříve jako odborný asistent, od roku 1989 jako docent a v roce 1995 byl jmenován profesorem.

Vědecká a publikační činnost prof. Fišera začala spoluprácí s prof. Peňázem, který je autorem originálního patentu na kontinuální neinvazivní měření krevního tlaku. Pomocí tohoto přístroje studoval prof. Fišer frekvenční analýzu oscilací krevního tlaku u králíků a následně i u lidí. U člověka studoval oscilace kardiovaskulárních veličin jednak přímou registrací krevního tlaku v a. brachialis (krvavou cestou) a současně neinvazivní registrací pulzového tlaku a tepové frekvence Peňázovou metodou. Tyto experimenty, s použitím přesné původní metody frekvenční analýzy, přinesly důkazy o rytmech srdeční frekvence u člověka. Spolu s prof. Semrádem provedl analýzu pulzového tlaku a pulzového intervalu u pacientů s fibrilací síní (zvláště vztahu tepového intervalu mezi dvěma srdečními stahy a velikostí pulzového tlaku). Metodicky použil různých matematických metod a metody Monte Carlo pro analýzu kardiovaskulárních veličin. Tyto matematické postupy, které výborně ovládal, přinesly nová poznání o regulaci kontraktility myokardu u člověka. Studie o srdeční kontraktilitě u člověka potvrdily výsledky experimentálních prací o kontraktilitě myokardu a její regulaci na izolovaném srdci. V experimentech na zvířatech pokračoval ve vědecké práci svého učitele prof. Vladislava Kruty a jeho spolupracovníka prof. Pavla Braveného. Vědecké poznatky z těchto studií zpracoval do kandidátské dizertační práce, kterou obhájil v roce 1978.

Se svými dlouholetými spolupracovníky prof. Semrádem, prof. Zemanem a doc. Šumberou provedli první klinické měření srdečního výdeje a první elektrofyziologické vyšetření srdce u člověka ve FN u sv. Anny v Brně. Další studie analyzovaly vztahy mezi změnou srdeční frekvence a kolísáním krevního tlaku pomocí autokorelační funkce a výkonové spektrální hustoty. V roce 1978 byl zveřejněn první popis koherence mezi pulzním intervalem a systolickým krevním tlakem. Oscilace srdeční frekvence při frekvenci 0,1 Hz byly analyzovány pomocí neinvazivního měření krevního tlaku dle prof. Peňáze. Tato zjištění jsou zásadní pro stanovení baroreflexní senzitivity u člověka. Změny srdečního intervalu, sledované tep po tepu (beat-to-beat), byly použity pro měření baroreflexní senzitivity. Nově vyvinutá metoda umožnila další hemodynamické studie na zdravých dobrovolnících i pacientech a byla prováděná na klinických pracovištích ve spolupráci s prof. Siegelovou, u pacientů s esenciální hypertenzí. Výsledky vědecké práce prof. Fišer zveřejnil v řadě monografií, v kapitolách v monografiích, v experimentálních původních dokumentech a v mnoha pedagogických textech jak ve své zemi, tak i v zahraničí. Dílčí výsledky byly uvedeny na mnoha vědeckých setkáních v Indii, Maďarsku, Německu, Itálii, Francii, Velké Británii, Rakousku a USA.

Mezinárodní spolupráce prof. Fišera ve vědě a výzkumu mohla být plně rozšířena až po sametové revoluci. Spolupracoval s prof. Dr. Jean-Paul Martineaud z Fakultní nemocnice Lariboisiére (Francie), kde byly provedeny společné hemodynamické studie, které umožnily neinvazivní měření aortální compliace a regulace průtoku krve v mozkových tepnách a v karotidách, jak u zdravých dobrovolníků, tak i u nemocných. Výsledky byly publikovány v řadě významných zahraničních časopisů. Ve stejné době, ve spolupráci s prof. Halbergem z Halbergova Chronobiologického centra University v Minnesotě (USA) se začal zabývat chronobiologií, zejména otázkami týkajícími se krevního oběhu. Studie o cirkadiánní variabilitě kardiovaskulárních veličin a baroreflexní senzitivitě byly výsledem této spolupráce. V roce 1995 byl pozván jako významný odborník na přednášku Supercomputer Institut University v Minnesotě (USA), kde přednesl sdělení o využití supercomputerů v prevenci cévní mozkové příhody a náhlé srdeční smrti. Od počátku 90. let 20. století také pokračovala spolupráce s Katedrou fyziologie na univerzitě v rakouském Grazu. Ve spolupráci s prof. Kennerem vznikly původní studie variability srdeční frekvence, baroreflexní senzitivity a chronobiologické studie, které byly zahrnuty do společného mezinárodního projektu analýzy kardiovaskulárních kontrol ve fyziologii a patofyziologii.

Po sametové revoluci od 90. let minulého století jsem společně s prof. Fišerem pořádala mezinárodní sympozia nejprve při příležitosti mezinárodních veletrhů MEFA a od roku 2002 každoročně na Lékařské fakultě a jejich obsah byl publikován jako samostatné knihy, které editovali prof. Halberg, prof. Kenner, prof. Fišer, prof. Siegelová (Chronobiologie 1996, Neinvazivní metody v kardiologii 1999, 2002, 2003, 2004, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010).

Vědecké, lékařské a organizační schopnosti prof. Fišera byly oceněny řadou medailí a čestných členství. Jeho vědecké práce jsou bohatě citovány v mezinárodních databázích. Na Web of Science je evidováno 160 publikací prof. Fišera, celkový počet citací 446, h-index 12. Celkem 350 publikací je evidováno v dalších vědeckých databázích. Prof. Fišer byl kromě České fyziologické společnosti členem řady mezinárodních vědeckých společností, jako je Mezinárodní společnost fyziologie a Francouzská fyziologická společnost (Societé de Physiologie Francaise). Podílel se na organizaci mnoha národních i mezinárodních sympozií, fyziologických kongresů, seminářů a workshopů. Byl často vyzýván k přednáškám o kardiovaskulárních regulacích v evropských zemích i v USA. V naší republice byl členem mezinárodní grantové agentury Ministerstva zdravotnictví a Grantové agentury České republiky. Na Masarykově univerzitě vedl výzkumný záměr Časná diagnostika kardiovaskulárních onemocnění.

Byl velmi úspěšným ministrem zdravotnictví v letech 2000-2002, dosud nejlepším a nejdéle působícím v tomto úřadě a váženým členem vlády České republiky po sametové revoluci.

Noblesa, skromnost, vstřícnost, tolerance a vysoká odborná úroveň patřily k osobnosti prof. Fišera. V pedagogické činnosti se uplatňovala nejen brilantní schopnost přednést a vysvětlit náročnou teorii, ale také přátelský vztah k lidem. Byl vždy připraven poskytnout radu a pomoc mladším kolegům, kterým předával své rozsáhlé vědecké, výzkumné a pedagogické zkušenosti. Na Fyziologickém ústavu vychoval 2 profesory, 3 docenty a mnoho úspěšných Ph.D. studentů. Byl členem řady profesorských a habilitačních řízení na Masarykově i Karlově univerzitě. Jeho produktivní život byl naplněn především profesionální vědeckou a pedagogickou prací, kterou dokázal posunout vpřed vědecké poznání a vytvořit podmínky pro výchovu další vědecké a pedagogické generace.

prof. MUDr. Jarmila Siegelová, DrSc.
www.muni.cz
e-mail: jarmila.siegelova@fnusa.cz

Doručeno do redakce: 7. 4. 2011