Laparoskopická tubulizace žaludku (LSG; sleeve gastrektomie) patří k nejčastějším bariatrickým výkonům. Při operaci se odstraňuje přibližně 80 % žaludku, čímž se snižuje jeho kapacita a mění se také hormonální regulace příjmu potravy, mimo jiné prostřednictvím ghrelinu. Ani LSG však nemusí být definitivním řešením. U části pacientů se v dlouhodobém horizontu objevuje opětovný nárůst tělesné hmotnosti, gastroezofageální refluxní choroba, nedostatečný úbytek hmotnosti nebo nutriční deficity. Přibližně 15–20 % pacientů po LSG proto podstoupí revizní bariatrický výkon.
Z nutričního hlediska je významná především konverze LSG na výkony s malabsorpční složkou, jako jsou gastrický bypass typu Roux-en-Y (RYGB), gastrický bypass s jednou anastomózou (OAGB) nebo duodenoileální bypass s jednou anastomózou a tubulizací žaludku (SADI-S). Ty mohou dále zvyšovat riziko deficitů železa, vitaminu B12, vitaminu D či vápníku a protein-energetické malnutrice.
Systematický přehled zahrnul studie publikované do 10. dubna 2025 u dospělých pacientů po LSG, kteří následně podstoupili revizní bariatrický výkon a u nichž byl hodnocen alespoň 1 nutriční parametr. Celkově bylo zařazeno 15 studií s 1049 pacienty; u překrývajících se kohort byla pro analýzu použity pouze nejnovější data.
Deficit vitaminu D byl zaznamenán u 14 % pacientů po OAGB, 27 % po RYGB a 31 % po SADI-S. Rozdíl mezi výkony nebyl statisticky významný (p = 0,08). Průměrné sérové koncentrace vitaminu D však byly u RYGB vyšší než u SADI-S (31,43 vs. 21,65 ng/ml; p < 0,01). Vitamin D má zásadní význam pro zdraví kostí a jeho vstřebávání závisí na přítomnosti žlučových solí. Bypass duodena a proximálního jejuna může tento proces narušovat, což může přispívat k nižším hladinám po malabsorpčních výkonech.
U vitaminu B12 byl deficit zjištěn u 7 % pacientů po OAGB, 15 % po RYGB a 3 % po SADI-S, bez statisticky významného rozdílu (p = 0,25). Absorpce B12 závisí na kyselém prostředí žaludku, uvolnění vitaminu z potravy, vazbě na vnitřní faktor a následném vstřebání v terminálním ileu. Po bariatrických výkonech k jeho deficitu přispívá zejména snížení objemu žaludku a sekrece kyseliny a vnitřního faktoru.
U železa nebyly mezi výkony významné rozdíly v sérových koncentracích (p = 0,95), při hodnocení deficitu však byly rozdíly statisticky významné (p = 0,025). Deficit byl zjištěn u 12 % pacientů po OAGB, 17 % po RYGB a 31 % po SADI-S; významný byl rozdíl mezi OAGB a SADI-S (p = 0,0106). Výsledek ukazuje, že samotná sérová koncentrace železa nemusí dostatečně zachytit rozdíly v nutričním riziku. OAGB byl v této analýze spojen s nejnižší mírou deficitu.
Ani u vápníku nebyl mezi RYGB a SADI-S významný rozdíl ve výskytu deficitu (15 vs. 18 %; p = 0,52). Přesto zůstává deficit klinicky významným rizikem vzhledem k dlouhodobému dopadu na kostní metabolismus. Důležité je proto sledovat nejen laboratorní parametry, ale také adherenci k suplementaci a podle klinické situace kostní denzitu.
Průměrné hladiny albuminu se mezi výkony významně nelišily (p = 0,67) a významný nebyl ani rozdíl ve výskytu hypoalbuminémie (p = 0,23). Po SADI-S však byla hypoalbuminémie častější (ačkoliv rozdíl nebyl statisticky významný), což může odrážet vyšší riziko malabsorpce bílkovin.
Významný rozdíl byl pozorován u zinku. Deficit byl zjištěn u 55 % pacientů po SADI-S oproti 9 % po RYGB (p < 0,01).
Výskyt anémie se mezi jednotlivými typy výkonů významně nelišil (p = 0,9); v analýze po OAGB dosahoval 26 %, po citlivostní analýze 17 %. Anémie tak zůstává společným nutričním problémem napříč jednotlivými typy revizních výkonů a její výskyt může ovlivňovat délka sledování, adherence k suplementaci i výchozí charakteristiky pacientů.
Nutriční komplikace souvisejí nejen s typem výkonu, ale také s délkou sledování, výchozím nutričním stavem a adherencí k dietě a suplementaci. Závažná malnutrice může být důvodem k reverzi výkonu; u RYGB byla malabsorpce indikací k reverzi ve 12,5 % případů a protein-energetická malnutrice patřila mezi hlavní důvody reverze také po OAGB.
Volba revizního výkonu by proto měla zohledňovat nejen očekávaný efekt na tělesnou hmotnost, ale také dlouhodobé nutriční riziko. Výraznější malabsorpční složka znamená vyšší nároky na suplementaci a laboratorní sledování. Nutriční stav by měl být komplexně zhodnocen již před revizním výkonem a případné deficity korigovány. Výchozí deficit navíc zvyšuje riziko jeho přetrvávání po operaci. Po výkonu je nezbytná dlouhodobá suplementace mikronutrientů; její rozsah se však musí přizpůsobit typu operace a individuálnímu riziku.
Ani při suplementaci nelze vzniku deficitů vždy zabránit. Americká společnost pro metabolickou a bariatrickou chirurgii (ASMBS) doporučuje v 1. roce monitorovat až 10 mikronutrientů každé 3 měsíce, ve 2. roce každých 6 měsíců a následně každoročně. Britská společnost pro obezitu a metabolickou chirurgii (BOMSS) volí individuálnější přístup podle typu výkonu a klinického stavu. Nutriční sledování proto nemá končit po 1. roce, protože některé deficity se mohou projevit až s odstupem, zejména v dlouhodobém horizontu.
(sych)
Zdroj: El-Masry H., Mahmoud M. H., Mohamed B. S. et al. The nutritional challenges following revisional bariatric surgery after sleeve gastrectomy: a systematic review and meta-analysis. Obes Surg 2025; 35 (12): 5515–5530, doi: 10.1007/s11695-025-08325-2.