Zjednodušení intenzifikované léčby biosimilárním inzulinem u starších pacientů

Souhrn

Inzulin glargin je již léta uznáván jako „zlatý standard“ mezi bazálními inzuliny. Nedávno byl uveden na český trh již třetí inzulin glargin, biosimilar připravený technologií rekombinace DNA u bakterie Pichia pastoris pod názvem Semglee.

V následující kazuistice předkládám naše první zkušenosti s využitím Semglee –⁠ biosimilárního inzulinu glargin.

Kazuistika

Pacient, jenž k nám do ordinace pravidelně dochází již mnoho let, k nám jednoho dne přivedl k převzetí do péče svoji 84letou matku, kterou si po úmrtí otce přestěhoval k sobě, aby nežila sama v jiném městě.

Pacientka (ročník 1938, BMI 25,3) je již asi 30 let diabetička s diagnózou diabetes mellitus 2. typu, z toho je posledních 10 let na intenzifikované inzulinové léčbě. Dalšími komorbiditami jsou jen dobře kompenzovaná arteriální hypertenze léčená ramiprilem 5 mg/den a hypercholesterolemie léčená atorvastatinem 20 mg/den.

V popředí potíží pacientky bylo celkové zhoršení stavu po úmrtí manžela, ztráta samostatnosti, zhoršení zraku a celková únava životem projevující se zejména apatií a ztrátou chuti k jídlu.

Původní léčba nemocné byla Levemir 24 jednotek večer + Novorapid v dávkování 6–6–6 j. s. c.; metformin ne­toleruje pro gastrointestinální potíže. Vstupní glykovaný hemoglobin HbA_lc u nemocné byl 74 mmol/mol. Glykemie (podle zápisu v deníčku) kolísaly mezi 4,1–14,9 mmol/l. Anamnesticky pa­cientka poslední měsíce léčbu nezvládala a inzulin opakovaně zapomínala aplikovat; vázl i pravidelný per­orální příjem, což vedlo k opakovaným hypoglykemiím.

Zajištění domácí péče za současné epidemiologické situace je problematické, agentury u nás nepřibírají nové klienty, ale syn byl ochoten aplikaci inzulinu v mezích svých možností zajistit.

Ve snaze o zjednodušení péče o nemocnou a zajištění efektivní a bezpečné léčby s co nejnižším rizikem vzniku eventuální hypoglykemie jsem přistoupila k deintenzifikaci stávajícího režimu na režim bazál plus.

Inzulin detemir jsem zkusila nahradit právě novým inzulinem Semglee –⁠ biosimilárním glarginem 100 v dávce 20 jednotek s. c., jehož aplikaci jsem přesunula na ráno, kdy se dá využít i jeho drobný peak k pokrytí dopoledního stravování.

Syn ráno před odchodem do práce změří matce ranní glykemii nalačno, aplikuje bazální inzulin a dohlédne na snídani. Matka si pak během dne postupně ujídá z připraveného jídla podle chuti, ale stěžejní jídlo má potom až společně se synem kolem 16 : 30 hod. Podle jeho množství a složení syn aplikuje malou dávku prandiálního analoga 2. generace Fiasp, kterou může eventuálně aplikovat i až po jídle, podle skutečně snědeného množství.

Titrace Semglee byla stanovena takto: každé 3 dny přidat +2 j. až na cílovou hodnotu glukózy v plazmě žilní krve nalačno (FPG, fasting plasma glucose) 6–8 mmol/l s ponecháním drobného „polštáře“ pro případ, že by matka během dopoledne moc nepojedla.

Zavedený režim takto oběma vyhovuje, postupně bylo vytitrováno Semglee na 24 j. s. c. ráno + odpoledne bývá podle potřeby aplikováno 4–6 j. Fiaspu.

Po 3 měsících došlo ke zlepšení kompenzace diabetu na 62 mmol/mol bez výskytu hypoglykemií.

Nyní, po dalších 3 měsících, je HbA_lc 60 mmol/mol, podle deníčku se hodnoty FPG pohybují mezi 5,9–6,7 mmol/l a glykemie během dne v rozmezí 6,8 až 12,1 mmol/l. Pacientka je symptomaticky bez hypoglykemií.

Pacientka i syn jsou spokojeni a nastavený režim dobře zvládají.

Závěr

Ze svého pohledu jsem s uvedenou kompenzací vzhledem k věku nemocné spokojená.

Důležitá je v tomto případě bezpečnost a jednoduchost režimu, které umožňují pohodlné zvládání nemoci bez stresů a s jen malým rizikem hypoglykemií.

Za sebe mohu konstatovat, že inzulin Semglee splnil, co se od něj očekávalo, a bez obav lze využívat tam, kde potřebujeme glargin 100.

Jako bonus lze označit uživatelsky příjemné pero, dobře rozeznatelné od jiných díky své modré barvě, s dobře přehledným číselníkem a jemným stiskem při aplikaci.

Co jsou biosimilars?

Biosimilární léky (biosimilars) jsou biotechnologická léčiva, která jsou podobná původním originálním biologickým přípravkům. Většinou jsou připravována za pomoci živých mikroorganismů nebo jejich produktů a jejich strukturu nelze přesně definovat. Jsou to obvykle peptidy nebo polypeptidy, které mohou mít různou prostorovou strukturu. Nejedná se tedy o přesné chemické kopie, jako je tomu u generických léčiv. Na rozdíl od generických léčiv se tak pro posouzení účinnosti a bezpečnosti biosimilars provádí testování bioekvivalence v rámci doložení výsledků klinických studií porovnávajících nový biosimilar s originálním přípravkem.^1–7