Echokardiografie je běžná vyšetřovací metoda srdce –⁠ dalo by se říct, že po klasickém poslechu fonendoskopem a EKG je „echo“ hned třetím nejužívanějším kardiologickým vyšetřením. Na rozdíl od předchozích dvou zmíněných vám tuto prohlídku nikdy neprovede praktický lékař. Je parketou kardiologů, ke kterým vás musí váš lékař či jiný odborník nejprve odeslat.

Důvody k návštěvě 

Na echo můžete být posláni například tehdy, pokud:

• máte šelest na srdci;
• jste prodělali srdeční infarkt;
• trpíte bolestmi na hrudi neznámého původu;
• máte nevysvětlitelné potíže se zadýcháváním;
• jste v minulosti prodělali revmatickou horečku;
• máte vrozenou srdeční vadu.

Důvodů k provedení vyšetření je samozřejmě více. Většině pacientů se srdečními problémy, kteří docházejí na kardiologii, se srdce ultrazvukem kontroluje pravidelně.

Jak vyšetření probíhá

Na kardiologii vám mohou i změřit tlak nebo sejmout EKG, ale samotné echo je záležitost asi na 15 minut. Lékař vás požádá, abyste si odložili do půl těla a lehli si na lehátko. Sondou zhruba o velikosti hrušky, navlhčenou speciálním gelem, vám pak bude přejíždět po hrudníku. Občas vás přitom požádá o změnu polohy nebo o hluboký nádech a výdech. Vyšetření nebolí, nemá žádná rizika a po jeho provedení můžete ihned odejít domů.

Existují i jiné varianty?

Ano. Pokud přes hrudník nebude lékař schopen získat dobrý obraz, bude se potřebovat dostat blíže k srdci –⁠ může vám proto nechat provést tzv. jícnové echo. Při něm se sonda polyká a odborník pozoruje srdce skrz stěnu jícnu. Toto vyšetření je o něco náročnější a vyžaduje malou přípravu.

Co je zobrazeno a odhaleno

Lékař na monitoru přístroje (echokardiografu) vidí pohyblivý obraz činnosti srdce. Podle toho, jakým směrem natočí sondu, může pozorovat průřezy srdečními dutinami pod různým úhlem. Neunikne mu tak řada odchylek od normálu –⁠ třeba zvětšení některé ze síní či komor, ztluštění srdeční stěny, špatné dovírání chlopně, otvor v přepážce mezi síněmi a tak dále. Doktor tak může najít vysvětlení pro pacientovy obtíže a stanovit diagnózu nebo naopak vyloučit podezření na srdeční onemocnění.

Vševidoucí oko 

• Echokardiograf je jakási veliká pojízdná krabice, jejíž součástí je sonda připojená kabelem.
• Ta vysílá do těla vysokofrekvenční zvukové vlny, které lidské ucho neslyší.
• Vlny se v některých tkáních (hlavně těch s vysokým obsahem vody) vstřebávají a od jiných se ve větší či menší míře odrážejí.
• Pak jsou opět zachyceny sondou a na displeji přístroje se zobrazí pohyblivý obrázek srdce. Na něm jsou různé tkáně zobrazeny v odstínech šedé. Například tuhá jizva po infarktu je tak jasně odlišitelná od okolního zdravého svalu.

Přístroj občas vydává i slyšitelné rytmické zvuky, které lékařům znázorňují charakteristiku průtoku krve jednotlivými částmi srdce. Při zúžení nebo naopak nedovírání sledované chlopně se zvukový výstup mění. Takzvaná barevná echokardiografie zase dokáže lékaře informovat, jakým směrem krev v srdci proudí a jestli někde neteče obráceně. Ultrazvuková technika se neustále zlepšuje, obraz se stává jasnějším a přesnějším. Stále tak platí a ještě nějakou dobu platit bude, že echokardiografie je pro vyšetřování srdce nepostradatelnou metodou.

(luko)

Zdroj: 
www.heart.org