Navzdory maximální tolerované dávce statinové terapie vyžaduje mnoho jedinců s vysokým kardiovaskulárním rizikem další farmakoterapii redukující hladinu LDL cholesterolu (LDL-c). Souhrnná studie shromáždila výsledky 8 klinických studií fáze III, které se zabývaly bezpečností a účinností alirocumabu u pacientů s hypercholesterolémií.
Zvýšená hladina LDL cholesterolu v krvi představuje významné riziko pro rozvoj a progresi aterosklerózy. Redukce hladiny LDL-c je obzvláště důležitá u jedinců s vysokým rizikem kardiovaskulárních příhod, včetně těch s familiární hypercholesterolémií, závažnou hypertenzí, diabetem mellitem, středně těžkým onemocněním ledvin nebo s kardiovaskulárním rizikem SCORE > 5 %. Nicméně u velké části těchto pacientů se nedaří optimalizovat hladinu LDL-c navzdory maximální tolerované dávce statinové terapie.
Alirocumab je plně humánní monoklonální protilátka proti proprotein konvertáze subtilisin/kexin typu 9 (PCSK9). PCSK9 se váže na receptory pro lipoprotein s nízkou hustotou (LDLR) na povrchu hepatocytů, což podporuje degradaci LDLR v játrech. Inhibicí navázání PCSK9 na LDLR alirocumab zvyšuje počet LDLR dostupných k vychytávání LDL, čímž se snižuje hladina LDL cholesterolu. V Evropě je indikován v terapii primární hypercholesterolémie, smíšené dyslipidémie a u pacientů neschopných dosáhnout optimální hladiny LDL-c navzdory maximální tolerované dávce statinové terapie. Mezi specifickou indikaci patří také monoterapie alirocumabem u jedinců, kteří netolerují statiny nebo je u nich užívání statinové terapie kontraindikováno.
Jedná se o analýzu 8 klinických studií fáze III, které se zabývaly bezpečností a účinností terapie alirocumabem po dobu 104 týdnů u jedinců s vysokým kardiovaskulárním rizikem. Ve studiích byl zúčastněným podáván alirocumab v dávce 75 či 150 mg každé 2 týdny. Jeho účinek byl porovnáván s ezetimibem nebo placebem. Každá studie probíhala na pozadí statinové terapie, přičemž v 6 studiích byla nemocným podávána maximální tolerovaná dávka statinů. Ve 2 zbylých studiích byl pacientům podáván atorvastatin v dávce 20−40 mg a rosuvastatin v dávce 10−20 mg. Primárním cílem studie bylo zhodnotit účinnost terapie na hladinu LDL cholesterolu a další lipidové parametry.
Analýza byla rozdělena do 3 hlavních skupin a zahrnovala celkem 4629 pacientů.
V první skupině byl nemocným podáván alirocumab v dávce 75 mg, která byla navýšena v týdnu 12 na 150 mg, pokud v týdnu 8 byla hladina LDL cholesterolu vyšší než 1,81 mmol/l. Terapie alirocumabem v tomto případě vedla v týdnu 24 ke snížení hladiny LDL-c oproti výchozím hodnotám o 48,9 % v porovnání s 19,3 % při terapii ezetimibem.
Ve druhé skupině byl alirocumab podáván shodně jako v první skupině, kontrolu však představovalo podávání placeba. Terapie alirocumabem v tomto případě vedla ke snížení hladiny LDL-c oproti výchozím hodnotám o 48,6 %, při podávání placeba došlo dokonce ke vzestupu hladiny LDL-c o 4,6 %.
Ve třetí skupině byl alirocumab podáván v dávce 150 mg každé 2 týdny, kontrolu představovalo placebo. I v tomto případě došlo při terapii alirocumabem ke snížení hladiny LDL-c, a to o 60,4 % oproti výchozím hodnotám. Při podávání placeba opět došlo k vzestupu hladiny LDL-c, tentokrát o 0,5 % (pro všechny skupiny p < 0,0001).
Optimální hladiny LDL cholesterolu (< 1,81 mmol/l nebo < 2,59 mmol/l) se podařilo dosáhnout u 78 %, 75,2 % a 79 % v týdnu 24 (skupina 1−3; vs. 52,4 %, 6,4 % a 8,4 % u kontrol). U všech pacientů léčených alirocumabem přetrvávalo snížení LDL-c až do 104. týdne. Konzistentní snížení bylo také pozorováno v případě lipoproteinu (a), apolipoproteinu B a non-HDL cholesterolu (p < 0,0001 vs. kontroly).
Terapie alirocumabem signifikantně snižuje hladinu LDL cholesterolu u pacientů s vysokým kardiovaskulárním rizikem a u většiny nemocných umožňuje dosáhnout cílových hladin LDL-c v krvi.
(holi)
Zdroj: Farnier M., Gaudet D., Valcheva V. et al. Efficacy of alirocumab in high cardiovascular risk populations with or without heterozygous familial hypercholesterolemia: pooled analysis of eight ODYSSEY phase 3 clinical program trials. Int J Cardiol 2016 Aug 18; 223: 750−757, doi: 10.1016/j.ijcard.2016.08.273.
Periferní neuropatie (PN) postihuje velkou část populace, přesto zůstává poddiagnostikovaná. Květen coby měsíc povědomí o PN je příležitostí připomenout význam aktivního dotazování na příznaky, jednoduchého screeningu a hledání ovlivnitelných příčin včetně deficitu vitaminů skupiny B.
U příležitosti Světového dne preeklampsie, který připadá na 22. května, jsme vybrali dvě vystoupení z třetího ročníku kongresu Nedoklubka, kde vystoupilo několik porodníků a gynekologů s představením aktuálního stavu prevence předčasného porodu.
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
