Pacienti s ICHS mají vyšší riziko vzniku srdečního selhání. Rozvoj HF je pak spojen s několikanásobně vyšším rizikem úmrtí. Kromě modelů pro odhad rizika vzniku HF u pacientů s hypertenzí a po infarktu myokardu (IM) byl publikován i model predikce rizika HF u nemocných se stabilní ICHS a zachovanou EF LK. Jednalo se o studii PEACE, která současně ukázala příznivý vliv trandolaprilu v prevenci rozvoje HF u této populace.
Trandolapril je etablovaným inhibitorem angiotenzin konvertujícího enzymu (ACEi), který je indikovaný k léčbě esenciální hypertenze, dysfunkce levé komory po IM a k symptomatické léčbě městnavého HF.
Pacienti ve věku ≥ 50 let s doloženou ICHS a EF LK ≥ 40 % (n = 8290) byli randomizováni do skupiny s trandolaprilem nebo placebem a sledováni průměrně po dobu 4,8 roku. Ze studie byli vyloučeni nemocní se sérovou hladinou kreatininu > 2 mg/dl, po hospitalizaci pro nestabilní anginu pectoris během posledních 2 měsíců či po revaskularizaci v posledních 3 měsících a také pacienti vyžadující léčbu ACEi.
Primárními sledovanými parametry byly úmrtí z kardiovaskulárních příčin, nefatální IM nebo koronární revaskularizace. Hodnocen byl také výskyt hospitalizace pro HF a úmrtí z důvodu HF.
Výchozí charakteristiky populace ze studie PEACE jsou uvedeny v tab. 1, přičemž 18 % účastníků tvořily ženy a 31 % trpělo obezitou (BMI > 30 kg/m2). Průměrná hodnota EF LK činila 58 ± 9 %, přičemž pouze 14,9 % pacientů mělo mírně sníženou EF LK mezi 40 a 50 %. 16,4 % pacientů mělo chronické onemocnění ledvin 3. stupně (CKD 3) na základě hodnot odhadované glomerulární filtrace (eGFR) < 60 ml/min/1,73 m2. Anamnéza hypertenze byla přítomná u 45 % pacientů a 55 % již dříve prodělalo IM.
Tab. 1 Vstupní charakteristika sledované populace
|
Parametry | Hodnota |
|
věk |
63,9 ± 8,2 roku |
|
BMI |
28,4 ± 4,7 (kg/m2) |
|
eGFR |
77,6 ± 19,4 (ml/min/1,73 m2) |
|
Anamnéza | |
|
infarkt myokardu |
55,0 % |
|
koronární bypass |
39,0 % |
|
diabetes mellitus |
16,7 % |
|
hypertenze |
45,4 % |
|
angina pectoris | |
|
bezpříznaková |
72,2 % |
|
třída I |
18,0 % |
|
třída II |
8,5 % |
|
třída III |
0,9 % |
|
třída IV |
0,3 % |
|
CMP nebo TIA |
6,7 % |
|
současný kuřák |
14,2 % |
|
EF LK 41–50 % |
14,9 % |
|
Nerandomizovaná medikace | |
|
blokátory kalciových kanálů |
35,5 % |
|
hypolipidemika |
70,0 % |
|
diuretika |
13,0 % |
|
digitalis |
3,5 % |
|
antiarytmika |
2,1 % |
Pozn.: BMI − body mass index; CMP − cévní mozková příhoda; EF LK − ejekční frakce levé komory srdeční; eGFR − odhadovaná rychlost glomerulární filtrace; TIA − tranzitorní ischemická ataka.
K hospitalizaci pro HF nebo k úmrtí z důvodu HF došlo během mediánu sledování 4,8 roku u 268 z 8211 pacientů (3,3 %), což odpovídá průměrné četnosti 0,7 %/rok. Většina nemocných s HF (n = 239) byla hospitalizována a 29 (0,35 %) jich zemřelo v souvislosti s HF, aniž by byli hospitalizovaní. Z těchto 268 nemocných se vznikem HF během studie prodělalo 17,5 % (n = 47) IM mezi randomizací a příhodou HF.
Multivariační analýzy identifikovaly 12 charakteristik spojených se zvýšeným rizikem HF, přičemž nejsilnějšími prediktory byly věk, diabetes mellitus, předchozí revaskularizace, hypertenze a současné kouření.
Rizikové charakteristiky byly následně převedeny na rizikové skóre pro predikci srdečního selhání (viz tab. 2), kdy byly každému rizikovému faktoru přiřazeny váha a odpovídající počet bodů (skóre rizika). Tímto způsobem byla provedena kvantifikace individuálního rizika HF (rozmezí 0–21 bodů), která umožňuje výpočet rizika pro konkrétního pacienta.
Tab. 2 Rizikové skóre pro predikci srdečního selhání
|
Vstupní charakteristika |
HR (95% CI; hodnota p) |
Skóre rizika |
|
placebo (vs. trandolapril) |
1,38 (1,08–1,76; p = 0,010) |
1 |
|
věk 65–74 let |
1,89 (1,41–2,54; p < 0,001) |
2 |
|
věk ≥ 75 let |
3,15 (2,20–4,49; p < 0,001) |
4 |
|
BMI ≥ 35 kg/m2 (vs. < 35) |
2,09 (1,47–2,98; p < 0,001) |
2 |
|
Anamnéza | ||
|
infarkt myokardu |
1,39 (1,08–1,78; p = 0,01) |
1 |
|
koronární bypass |
1,58 (1,23–2,02; p < 0,001) |
1 |
|
diabetes mellitus |
2,10 (1,62–2,73; p < 0,001) |
2 |
|
hypertenze |
1,62 (1,25–2,11; p < 0,001) |
2 |
|
angina pectoris |
1,40 (1,09–1,80; p = 0,009) |
1 |
|
CMP nebo TIA |
1,82 (1,30–2,56; p < 0,001) |
2 |
|
současný kuřák |
1,86 (1,34–2,59; p < 0,001) |
2 |
|
eGFR < 1 (vs. ≥ 1) |
1,67 (1,28–2,18; p < 0,001) |
2 |
|
EF LK 41–50 % (vs. ≥ 50 %) |
1,40 (1,04–1,90; p = 0,03) |
1 |
|
Nerandomizovaná medikace | ||
|
blokátory kalciových kanálů |
1,41 (1,10–1,80; p = 0,007) |
1 |
|
bez hypolipidemik |
1,68 (1,32–2,15; p < 0,001) |
2 |
|
diuretika |
1,79 (1,36–2,36; p < 0,001) |
2 |
|
digitalis |
2,94 (2,06–4,20; p < 0,001) |
3 |
|
antiarytmika |
2,54 (1,58–4,08; p < 0,001) |
3 |
Pozn.: BMI − body mass index; CI − interval spolehlivosti; CMP − cévní mozková příhoda; EF LK − ejekční frakce levé komory srdeční; eGFR − odhadovaná rychlost glomerulární filtrace; HR − poměr rizik; TIA − tranzitorní ischemická ataka.
Skóre rizika (rozmezí 0–21) prokázalo vynikající rozlišovací sílu. Riziko srdečního selhání se ve sledované kohortě pohybovalo od 1,75 % u jedinců s rizikovým skóre 0 až do 33 % u pacientů s rizikovým skóre ≥ 16.
Léčba trandolaprilem snížila riziko srdečního selhání v porovnání s placebem i po adjustaci na ostatní prediktory HF (poměr rizik [HR] 0,73; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,57–0,93; p = 0,01). Nebyly zjištěny žádné interakce mezi užíváním trandolaprilu a jednotlivými proměnnými ve finálním modelu predikce rizika HF.
U pacientů se stabilní ICHS a zachovanou EF LK ve studii PEACE byly tradiční a novější faktory nezávisle spojeny se zvýšeným rizikem HF. Trandolapril v této studii prokázal snížení rizika HF i u této populace méně rizikových jedinců se stabilní ICHS a zachovanou EF LK. Studie také umožnila vytvořit bodovací systém pro predikci rizika HF vhodný pro využití v praxi.
(lexi)
Zdroj: Lewis E. F., Solomon S. D., Jablonski K. A. et al. Predictors of heart failure in patients with stable coronary artery disease: a PEACE study. Circ Heart Fail 2009; 2 (3): 209–216, doi: 10.1161/CIRCHEARTFAILURE.108.820696.
