Role TNF antagonistů v personalizované léčbě pacientů s revmatoidní artritidou

RA je autoimunní onemocnění, které je dané interakcí mezi vrozenými faktory a faktory přicházejícími ze zevního prostředí. Významný pokrok v porozumění patofyziologické roli tumor nekrotizujícího faktoru (TNF) u RA vedla koncem 20. století k vývoji cílené léčby. Cílená léčba se ukázala být vysoce efektivní nejenom u RA, ale u řady dalších autoimunitních onemocnění. V současnosti lze konstatovat, že moderní léčba změnila RA ze závažné, často invalidizující nemoci na nemoc, jejíž progresi lze významně ovlivnit či zcela zastavit.

Moderní, zejména cílená léčba vedla ke změnám diagnostických i léčebných algoritmů. Bylo potřeba vytvořit taková kritéria, která budou definovat již časnou formu RA. Studie z posledního desetiletí přinesly dostatečné klinické důkazy, které vedly ke změnám v přístupu k léčbě:

• velmi časné rozpoznání RA a nasazení léčby vede k potlačení progrese kloubního postižení;
• kombinovaná terapie, zejména antiTNF preparáty a metotrexát, je efektivnější než monoterapie;
• časté vyhodnocování aktivity nemoci s přizpůsobením léčby tak, aby bylo dosaženo nízké aktivity nemoci, vede k lepším výsledkům než „rutinní“ péče;
• pacienti s aktivní RA, u nichž nedojde k dopovědi na metotrexát během 3 měsíců léčby, by měli být léčení antiTNF preparáty;
• pacienti, již neodpoví na TNF antagonistu, by měli být léčeni jiným antiTNF preparátem či jiným biologickým preparátem.

Autor tohoto souhrnného článku o významu antiTNF terapie v managementu RA konstatuje, že pokrok dosažený použitím cílené léčby je obrovský a jen dokazuje, že věda dokáže měnit svět.

(eza)

Zdroj:
Breedveld F. TNF Antagonists Opened the Way to Personalized Medicine in Rheumatoid Arthritis. Mol Med 2014; 20 (Suppl 1): S7–S9