Přínosy dlouhodobé terapie pioglitazonem u pacientů s NASH a prediabetem nebo DM2

Úvod

Nealkoholové tukové onemocnění jater (NAFLD) postihuje až 70 % pacientů s DM2, přičemž část z nich progreduje do NASH charakterizované zánětem a hepatocelulárním poškozením. Onemocnění je spojené s rizikem rozvoje fibrózy, cirhózy i kardiovaskulárních komplikací. Klíčovou roli v patogenezi hrají inzulinová rezistence a dysfunkce tukové tkáně.

Pioglitazon, zástupce thiazolidindionů, tyto mechanismy ovlivňuje, a může tak příznivě zasáhnout do průběhu onemocnění.

Design a metodika studie

Randomizovaná dvojitě zaslepená placebem kontrolovaná studie hodnotila účinnost a bezpečnost dlouhodobé léčby pioglitazonem u pacientů s histologicky potvrzenou NASH a současným prediabetem nebo DM2. Do studie bylo zařazeno 101 probandů, kteří byli randomizováni k léčbě pioglitazonem (45 mg denně) nebo placebem po dobu 18 měsíců; následovala otevřená fáze studie s pioglitazonem do celkové délky 36 měsíců.

Výsledky

Účinnost

Po 18 měsících léčby dosáhlo primárního cíle –⁠ definovaného jako zlepšení NAFLD activity score o ≥ 2 body (NAS = souhrnné histologické skóre zahrnující steatózu, zánět a balónovitou degeneraci hepatocytů) bez zhoršení fibrózy –⁠ 58 % pacientů léčených pioglitazonem oproti 17 % na placebu (p < 0,001). Regrese NASH bylo dosaženo u 51 % pacientů léčených pioglitazonem, ale jen u 19 % s placebem. Léčba vedla ke zlepšení hodnocených histologických skóre včetně mírného, ale statisticky významného zlepšení skóre fibrózy (−0,5; p = 0,039). Obsah triglyceridů v játrech klesl s pioglitazonem z 19 na 7 % oproti poklesu z 15 na 11 % v kontrolní skupině (p < 0,001).

U pacientů léčených pioglitazonem bylo zjištěno zvýšení inzulinové senzitivity v játrech, svalech a tukové tkáni. Jeho podávání také bylo spojené s významným poklesem glykémie, inzulinémie, hladiny jaterních enzymů (alaninaminotransferázy /ALT/, aspartátaminotransferázy /AST/) i triglyceridů (TG) a zvýšením koncentrace HDL cholesterolu.

Dosažený histologický i metabolický přínos pioglitazonu přetrvával rovněž po 36 měsících léčby.

Bezpečnost

Léčba pioglitazonem byla celkově dobře tolerována. Nejčastější nežádoucí příhodou (AE) byl mírný nárůst tělesné hmotnosti (cca +2,5 kg). Jinak se výskyt AEs mezi terapeutickými skupinami nelišil.

Závěr

3letá léčba pioglitazonem byla u pacientů s prediabetem/DM2 a NASH spojená s dlouhodobým zlepšením metabolických a histologických parametrů. Výsledky této studie ukazují, že pioglitazon dokáže u těchto nemocných zadržet progresi NASH.

(yar)

Zdroj: Cusi K., Orsak B., Bril F. et al. Long-term pioglitazone treatment for patients with nonalcoholic steatohepatitis and prediabetes or type 2 diabetes mellitus: a randomized trial. Ann Intern Med 2016; 165 (5): 305–315, doi: 10.7326/M15-1774.