Od první české hemodialýzy uplynulo 70 let

Nelehké začátky

Přelomový okamžik se odehrál 10. 12. 1955 na II. interní klinice VFN. Přes nelehkou politickou situaci se jejím tehdejším představitelům podařilo navázat kontakt se zahraničím, získat umělou ledvinu a přesvědčit komunistický aparát, aby mohla být zavedena do praxe.

„70. výročí dialýzy musíme vidět v tomto kontextu jako naprosto unikátní věc, která se ve Všeobecné fakultní nemocnici povedla, protože tehdy byla dialýza možná pouze pro akutní pacienty a jen ve čtyřech evropských zemích –⁠ v Německu, ve Švýcarsku, v Rakousku a ve Švédsku,” hodnotí význam události přednosta Kliniky nefrologie 1. LF UK a VFN v Praze prof. MUDr. Vladimír Tesař, DrSc.

Cesta umělé ledviny do VFN

Umělou ledvinu vytvořili dva lidé –⁠ J. V. Kolff v Nizozemsku v roce 1945 a N. Alwall ve Švédsku o rok později. První se proslavila hlavně v Korejské válce a druhá doputovala až do našich končin. Neudálo by se to, kdyby II. interní kliniku nevedl prof. Antonín Vančura, který byl velký zastánce projektu umělé ledviny.

Po uzavření vysokých škol za druhé světové války zaměstnal dva mediky M. Chytila a S. Dauma, kteří mu ji pomohli opatřit a zavést do praxe. Důkazem, že se jednalo o velký úspěch, bylo, že pacientka, která první hemodialýzu podstoupila, se účastnila oslav jejího 50. výročí.

„Umělá ledvina tehdy přinesla pokrok v léčbě selhání ledvin. Akutním pacientům umožnila často návrat do zcela normálního života, vrátila jim zdraví. Chronickým pacientům prodloužila život, i když někdy různé kvality,” shrnula výsledek MUDr. Jana Lachmanová, emeritní primářka Kliniky nefrologie 1. LF UK a VFN, která dokumenty k první umělé ledvině obdržela po Sametové revoluci přímo od Dauma, tehdy profesora pneumologie působícího v Mnichově.

Dnes je dostupná pro všechny

Tehdy ovšem umělou ledvinu mohlo využít jen asi 10–15 % těch, kteří ji reálně potřebovali. „Dnes je dostupná všem. Do konce 80. let to byla výběrová metoda, která byla dostupná jen pro pacienty mladší 50 let a ty, kteří měli základní nefrologickou diagnózu a neměli tudíž třeba diabetes. Dnes už věk není limitem, dialyzovaní jsou i pacienti nad 80 let. Počet diabetiků v pravidelném dialyzačním programu narůstá a dnes se pohybuje okolo 50 %,” říká MUDr. Zuzana Hladinová, vedoucí Hemodialyzačního střediska VFN.

„Procedura mohla být díky technickým pokrokům zkrácena z původních 10 hodin na 4–5 hodin a výrazně poklesl počet komplikací,” doplňuje. Věkové složení pacientů na dialýze se v posledních letech změnilo –⁠ 74 % dialyzovaných je starších 60 let oproti 51 % v roce 2009.

Peritoneální dialýza jako most k transplantaci

Kromě toho došlo k výraznému nárůstu hemodialyzačních středisek, což vedlo ke zkrácení dojezdové vzdálenosti na dialýzu, potažmo ke zlepšení kvality života dialyzovaných. Tu ještě posílilo zavedení o 22 let mladší „sestry” hemodialýzy –⁠ peritoneální dialýzy. Její výhodou je, že si pacient může nastavit výměny podle sebe, lékař dokáže program upravovat i na dálku, a hlavně ho tato metoda může lépe dovést k transplantaci.

„Peritoneální dialýza je pro nás mostem k transplantaci, protože pacientovi se zavede peritoneální katetr a pak čeká na transplantaci. Ve chvíli, kdy je transplantován, chirurg v IKEM vyndá peritoneální katetr a pacient nemusí mít žádný trvalý přístup, který potřebuje pro hemodialýzu,” vysvětluje MUDr. Vladimíra Bednářová, CSc. z Kliniky nefrologie 1. LF UK a VFN.

Zatím není peritoneální dialýza u nás příliš rozšířená, využívá ji pouze 3,8 % dialyzovaných. Situace se mění a v rámci VFN byla úspěšně (zde ji využívá 32 % dialyzovaných) zavedena predialyzační ambulance, v níž jsou pacienti informováni o dostupných metodách a mohou si mezi nimi lépe vybrat. V roce 2024 a 2025 se navíc díky tomu podařilo přivést 9 pacientů k transplantaci ještě v preemptivním stadiu. 

(pok)

Zdroj:

70 let od první dialýzy v ČR –⁠ Radikální proměna nefrologické -⁠ kvalitní roky života navíc pacientům všech věkových skupin. Tisková konference. Praha, 10. 12. 2025.

Foto: VFN Praha