V první řadě mohou dětem a dospívajícím s potřebou psychiatrické péče nabídnout pomocnou ruku jejich ošetřující pediatři. Podle PS mohou nejen provést základní klinický rozhovor, a tak odhalit počátek duševních potíží, které se budou dále řešit, ale mohou také hrát roli zprostředkovatele informací pro pečující. Pokud má pediatr prostor a osobní zájem, může do určité míry rovněž sledovat průběh pacientových obtíží a v případě potřeby zasáhnout. „Samozřejmě je zde důležité sejmout z pediatrů kompletní odpovědnost za vyřešení vzniklého problému, který náleží do rukou dalšího specialisty,“ připomínají zástupci PS.
Pediatři také mohou hrát klíčovou roli v případě záchytu dítěte či adolescenta se suicidiálními tendencemi, kdy je podle stanoviska PS nutné zapojit do řešení problému pečující, aby bylo zajištěno alespoň částečné bezpečí a včasná pomoc. Dětští lékaři mají možnost o vzniklé situaci vést rozhovor a společně s pacientem hledat řešení. Jako odborná vodítka jsou jim k dispozici materiály na webových stránkách Sebevraždy.cz, případně mohou čerpat z článku uveřejněného v časopisu Pediatrie pro praxi. V akutních případech by se ani odborníci neměli zdráhat využít síť pomoci a doporučených linek.
K překonání současné situace může dále pomoci novinka, kterou se výzkumníci z Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ) inspirovali v zahraničí. Projekt „Bez obav – jak vyzrát na strachy dětí“ je založen na předpokladu, že péče o duševní zdraví by neměla stát pouze na vysoce specializovaných pracovnících, jako jsou dětští psychologové či psychiatři. „Jejich kapacity se nezvýší během následujících několika let, pokud nebude fungovat efektivní systém podpory a prevence, do něhož je třeba zapojit osoby, které jsou v pravidelném kontaktu s dětmi, jako jsou učitelé, výchovní poradci, ale i rodiče. Jakmile bude tento systém podpory funkční, výrazně se sníží počet dětí, jež budou vyžadovat pomoc specialisty,“ konstatují odborníci z NÚDZ.
Ze zahraničních výzkumů je patrné, že ve srovnání s jinými terapeutickými programy poskytovanými v rámci primární péče mají rodičovské programy navrch i z hlediska nákladové efektivity. Podpora totiž může být poskytnuta více pacientům najednou – rodiče se scházejí ve skupině o 10–12 členech a program trvá pouze 6 týdnů. Naučené znalosti a techniky poté mohou začít používat téměř okamžitě a v případě opakujících se potíží se k nim kdykoliv vrátit, případně je využít u dalších dětí, čímž program působí i v preventivní rovině.
Program je určen rodičům dětí ve věku 7–12 let, jež se potýkají s nadměrnými obavami a úzkostnými stavy. Ty se typicky projevují tím, že dítě přestane zvládat běžné věci, které již zvládalo, trpí častými záchvaty pláče a dalšími potížemi. Rodiče by měli podle pedopsychiatrů z NÚDZ zpozornět, když tyto stavy začnou narušovat život dítěte déle než 2 týdny.
Autoři projektu doufají, že budou moci program nabídnout rodičům z celé republiky, a to jak skrze organizace, které již s dětmi a rodinami pracují, jako jsou například rodinné či pedagogicko-psychologické poradny, tak i jednotlivým odborníkům se zájmem o vedení rodičovských skupin.
Výhody zapojení rodiče do péče o duševní zdraví dítěte vidí zástupci PS ve 3 aspektech:
Od začátku roku je pro pedopsychiatry, kteří absolvovali speciální kurz, k dispozici také nový telemedicínský výkon. Podle námi oslovených odborníků z NÚDZ by nicméně hodnocení jeho přínosu z hlediska zlepšení dostupnosti péče o pacienty zatím bylo předčasné.
(pok)
Diklofenak epolamin je vysoce rozpustná sůl účinné látky s prokázanými protizánětlivými, analgetickými a antipyretickými účinky. Jaké je spektrum jeho indikací a čím se liší od jiných solí diklofenaku? Odpoví přehledná infografika.
