Výsledky prvních 4 pacientů, kterým byla provedena transplantace reprogramovaných kmenových buněk do poškozené rohovky, byly na začátku listopadu publikovány v časopisu Lancet. Třem z nich se zrak významně zlepšil a pokrok si udrželi déle než rok, u posledního nemocného také nastalo zlepšení, ale vidění se poté zase zhoršilo. Všichni pacienti trpěli deficiencí limbálních kmenových buněk (LSCD), při které se neobnovují diferencované buňky vnější vrstvy rohovky a dochází k jejímu jizvení, jež má za následek postupnou ztrátu zraku. LSCD se obvykle léčí transplantací kmenových buněk z limbu zdravého oka nebo v případě bilaterálního poškození transplantací rohovky od zesnulého dárce. Tým oftalmologů z univerzity v japonské Ósace se rozhodl pro přípravu transplantátu využít indukované pluripotentní buňky (iPS) připravené z krevních buněk zdravých dárců. Tenkou vrstvičku těchto buněk poté transplantovali namísto zjizvené tkáně do jednoho z očí příjemce.
Během 2 let po transplantaci neměl žádný z příjemců závažné nežádoucí účinky – štěpy nepodlehly nádorovému bujení, což je u iPS známé riziko, ani nejevily známky napadení imunitním systémem příjemce (a to ani u 2 příjemců, kteří neužívali imunosupresiva). Není však zcela jasné, co způsobilo zlepšení zraku po transplantaci. Mohlo jít jednak o proliferaci transplantovaných buněk v rohovce, transplantace také mohla podpořit migraci zdravých buněk příjemce z jiné oblasti oka do poškozeného místa nebo mohlo pomoci samotné odstranění zjizvené tkáně před transplantací. Vědci nyní plánují start klinické studie s větším počtem pacientů.1, 2
Studie publikovaná v časopisu Science ukázala, že výživa s vysokým obsahem cukru v prvních 2 letech života je spojená s vyšším rizikem rozvoje diabetu a vysokého krevního tlaku (TK) o desetiletí později. Skupina vědců analyzovala britská data a využila při tom faktu, že ve Velké Británii byl po skončení druhé světové války cukr na příděl až do roku 1953. Tento systém snížil příjem cukru na hodnoty srovnatelné s dnešními doporučenými hodnotami denního příjmu. Po zrušení přídělového systému se příjem cukru v populaci téměř zdvojnásobil.
Výzkumníci porovnali data od lidí počatých v období 2 let před ukončením přídělového systému s daty osob počatých v období 2 let poté. Zdrojem dat byla rozsáhlá databáze UK Biobank. U jedinců počatých během přídělového systému bylo pozorováno 35% snížení rizika vzniku diabetu a 20% snížení rizika vysokého TK oproti skupině s neomezeným přístupem k cukru. Efekt byl jasně patrný i při expozici během nitroděložního vývoje – snížený příjem cukru in utero odpovídal přibližně za třetinu ochranného efektu.3, 4
Fragmenty kostí nalezené v sádrových odlitcích těl z archeologického výzkumu Pompejí poskytly vzorky DNA použitelné pro genetickou analýzu. Podařilo se tak identifikovat pohlaví a původ 5 obětí výbuchu Vesuvu z roku 79. Během archeologického výzkumu, jenž započal již v 18. století, bylo postupně vytvořeno přes 100 odlitků vzniklých nalitím sádry do dutiny, kterou rozložené tělo oběti zanechalo v nánosu sopečného popela. Některé z těchto odlitků se momentálně restaurují a během konzervátorských prací se podařilo z 5 z nich odebrat vzorky, jejichž sekvenování poskytlo celý nebo částečný genom nositele. Analýza nebyla jednoduchá, neboť DNA byla poškozená nejprve žárem při samotném výbuchu a poté dlouhodobým kontaktem se sádrou.
Všech 5 jedinců bylo mužského pohlaví a jednalo se o potomky přistěhovalců z východního Středomoří. Ačkoliv 4 těla byla nalezena pohromadě a dosud se soudilo, že jde o členy jedné rodiny (podle zlatého náramku jedné z obětí mělo dokonce jít o matku s dítětem), nebylo mezi nimi prokázáno biologické příbuzenství. Domněnka týkající se 2 těl nalezených v objetí, že se jedná o sestry či matku a dceru, se také nepotvrdila – nejméně jedno z těchto těl patřilo muži. Příběhy připisované sádrovým odlitkům po dlouhá léta tak sice nelze považovat za objektivní pravdu, ale zůstávají neobyčejným symbolem pompejské tragédie.5, 6
Pokud se vám už někdy stalo, že jste při hledání informací otevřeli internetovou encyklopedii Wikipedia a na několik hodin v ní „zmizeli“ jako Alenka v králičí noře, určitě v tom nejste sami. Vědci z Pensylvánské univerzity analyzovali data získaná v průběhu 2 měsíců od téměř půl milionu uživatelů z 50 zemí světa, kteří pracovali s mobilní aplikací Wikipedia nejméně ve 14 jazycích. Měřili strukturu „map znalostí“ vytvořenou postupným brouzdáním uživatelů od článku ke článku. Objevili při tom 3 unikátní způsoby, jak zvědavost nasytit.
Zvědavci (busybodies), které autoři přirovnávají k sociálním motýlům, přelétávali od tématu k tématu podle toho, co je momentálně zaujalo, zatímco lovci (hunters) se mezi stránkami pohybovali logicky, jako by sledovali stopu vedoucí k hledanému faktu. Třetím typem byli tanečníci (dancers), kteří se mezi jednotlivými koncepty pohybovali tvořivým způsobem. Způsob, jakým lidé budují své znalostní sítě, souvisí s jejich vzděláním, náladou, celkovou pohodou i sociálními nerovnostmi. Také se zdá, že jednotlivci v závislosti na situaci využívají různé styly hledání informací. Přesto obvykle více tíhnou k jednomu ze zmíněných stylů. Povědomí o preferovaném způsobu práce s informacemi u sebe a kolegů by mohlo zlepšovat výsledky pracovních týmů.7, 8
(este)
Zdroje:
1. Soma T., Oie Y., Takayanagi H. et al. Induced pluripotent stem-cell-derived corneal epithelium for transplant surgery: a single-arm, open-label, first-in-human interventional study in Japan. Lancet 2024 Nov 7: S0140-6736(24)01764-1, doi: 10.1016/S0140-6736(24)01764-1 [Epub ahead of print].
2. Mallapaty S. World-first stem-cell treatment restores vision in people. Nature 2024 Nov 8, doi: 10.1038/d41586-024-03656-z [Epub ahead of print].
3. Gracner T., Boone C., Gertler P. J. Exposure to sugar rationing in the first 1000 days of life protected against chronic disease. Science 2024 Oct 31: eadn5421, doi: 10.1126/science.adn5421 [Epub ahead of print].
4. Ledford H. Diabetes risk soars for adults who had a sweet tooth as kids. Nature 2024 Oct 31, doi: 10.1038/d41586-024-03535-7 [Epub ahead of print].
5. Pilli E., Vai S., Moses V. C. et al. Ancient DNA challenges prevailing interpretations of the Pompeii plaster casts. Curr Biol 2024 Nov 7: S0960-9822(24)01361-7, doi: 10.1016/j.cub.2024.10.007 [Epub ahead of print].
6. Lenharo M. First DNA from Pompeii body casts illuminates who victims were. Nature 2024 Nov 7, doi: 10.1038/d41586-024-03576-y [Epub ahead of print].
7. Zhou D., Patankar S., Lydon-Staley D. M. et al. Architectural styles of curiosity in global Wikipedia mobile app readership. Sci Adv 2024 Oct 25; 10 (43): eadn3268, doi: 10.1126/sciadv.adn3268.
8. Kudiabor H. Study reveals three ways to disappear down a Wikipedia rabbit hole. Nature 2024 Oct 25, doi: 10.1038/d41586-024-03454-7 [Epub ahead of print].
