Ve dnech 25.−27. ledna proběhlo 8. pražské mezioborové onkologické kolokvium PragueONCO, které se tradičně neslo v duchu motta „Lékaři a sestry různých oborů společně proti zhoubným nádorům“. Součástí jeho programu bylo i minikolokvium věnované nejnovějším poznatkům v léčbě neuroendokrinních nádorů.
Letos již poosmé měli lékaři a sestry možnost vyměňovat si zkušenosti a nové poznatky v oblasti onkologické léčby v rámci kolokvia PragueONCO. K hlavním tématům patřily karcinom slinivky, plic, prsu, onkogynekologie, dále oblast diagnostiky a léčby nádorů gastrointestinálního a genitourinárního traktu, nádorů hlavy a krku, ale také podpůrná onkologická léčba. Součástí kolokvia jsou vedle hlavní sekce paralelní sympozia, sekce sesterská, paliativní a posterová. Účastníci si tak mohli sami sestavit pestrý mix příspěvků, který pro ně byl nejvíce přínosný.
Součástí bohatého programu bylo i minikolokvium, jehož hlavním tématem se stala doporučení v léčbě neuroendokrinních nádorových onemocnění vycházející z ENETS guidelines. V oblasti neuroendokrinních nádorů je obtížné dosáhnout shody odborníků na diagnostiku a léčbu těchto onemocnění z důvodu malého objemu publikovaných dat. Zároveň prevalence těchto nádorů neustále narůstá. Přesto se však v posledních letech objevilo několik nových diagnostických nástrojů a léčebných možností. Díky neustálému úsilí se tak daří i v této oblasti dosahovat stále většího prospěchu terapie pro pacienty.
Na pražském minikolokviu se o své poznatky z oblasti ENETS guidelines podělili prof. Marianne Ellen Pavelová z Berlína, členka ENETS Executive Committee, která vede sekci neuroendokrinních nádorů na klinice hepatologie a gastroenterologie nemocnice Charité, a MUDr. Jiří Tomášek, Ph.D., z Masarykova onkologického ústavu v Brně. Minikolokvium řídili prof. MUDr. Luboš Petruželka, CSc., a MUDr. Eva Sedláčková, MBA, z Onkologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze. Mezi posluchači byli lékaři z celé ČR a dále i kolegové ze Slovenska, Rumunska a Maďarska.
Profesorka Pavelová se v telekonferenci důkladně pustila do problematiky posuzování rychlosti nádorového růstu (TGR − tumor growth rate) a s tím spojené správné orientace ve výsledcích klinických hodnocení léčiv. Uvedené téma je důležité zejména proto, že se obecně lépe daří stabilizace onemocnění než jeho úplná remise. Je tedy zásadní co nejlépe posoudit léčebnou odpověď daného pacienta. Leckdy používaný popis velikosti nádoru nestačí, je zapotřebí znát rovněž jeho charakter, který se může rapidně měnit i za stávající velikosti. Do analýzy terapeutického benefitu by proto měly být zahrnuty také parametry biologické, jako je vaskularizace nádoru, povaha nádorových buněk či metabolismus nádoru, a parametry klinické. Přednášející tak napomohla posluchačům lépe se zorientovat při interpretaci výsledků klinických studií.
Tématem sdělení MUDr. Jiřího Tomáška bylo posouzení dvou možných přístupů k pacientovi, a to buď časného zahájení léčby, nebo strategie observace a nasazení terapie až při prvních známkách progrese onemocnění. Byly probírány všechny terapeutické možnosti a postupy zahrnující chirurgickou intervenci, symptomatickou léčbu nebo antiproliferativní terapii. V současnosti se nabízí somatostatinová analoga (SSA), chemoterapie, everolimus, sunitinib či PRRT (peptidová receptorová radionuklidová terapie; tato léčba zatím není v ČR dostupná a pacienti jsou po schválení pojišťovnou posíláni na zahraniční pracoviště). Ne všechny intervence je však možné zahájit v časných stadiích nemoci. V rámci sdělení byly probírány zejména výsledky ze studií CLARINET a PROMID.
Randomizovaná studie fáze III PROMID porovnávala podávání oktreotidu vůči placebu a naznačila protinádorový efekt oktreotidu. Mezinárodní multicentrická studie CLARINET přinesla nové výsledky o antiproliferativní aktivitě lanreotidu. Lanreotid v depotní formě signifikantně prodloužil medián přežití bez progrese u pacientů s metastatickými enteropankreatickými neuroendokrinními nádory, a to na 32,8 měsíce u lanreotidu oproti 18 měsícům u pacientů dostávajících placebo. Předpokládá se proto také prodloužení doby bez progrese onemocnění i u včasně zahájené terapii.
V současné době je možné lanreotid podávat pacientům s dobře diferencovaným neoperabilním nebo metastatickým tumorem grade G1 a G2 (Ki-67 ≤ 10 %) lokalizovaným ve slinivce či tenkém střevě a počáteční části tlustého střeva nebo v případě, kdy je lokalizace primárního nádoru neznámá, a to bez ohledu na míru postižení jaterní tkáně. Studie CLARINET svými výsledky podporuje možnost včasného použití lanreotidu, neboť tato léčba přinesla výhodu i pacientům v jednotlivých podskupinách (dle původu primárního nádoru, grade či rozsahu postižení jaterní tkáně). Současná doporučení se shodují v zahájení časné léčby u vybraných nemocných. Výběr vhodných pacientů pro časné zahájení léčby byl předmětem následné diskuse.
Doktor Tomášek na závěr sdělení představil dvě kazuistiky, na nichž manifestoval přínos časné léčby. V prvním případě šlo o pacientku s neuroendokrinním tumorem slinivky, u níž podávání lanreotidu zajistilo stabilizaci onemocnění po dobu 35 měsíců. Druhá kazuistika se týkala muže s neuroendokrinním tumorem appendixu, jenž profituje z léčby lanreotidem od roku 2010 dodnes. Výhodou somatostatinových analog je mimo jiné jejich bezpečnostní profil. Prezentované výsledky vyzněly velmi pozitivně pro budoucí perspektivu pacientů s neuroendokrinními tumory.
Kolokvium PragueONCO vyznělo nadějně pro nové léčebné možnosti, ať již z hlediska nových metod včetně diagnostiky a molekul, tak z hlediska možného rozšíření indikací stávajících léčiv. Vzájemné sdílení nových poznatků a zkušeností je jistě povzbudivé pro všechny, kteří zasvětili své povolání a velkou část svého života boji s nádorovými onemocněními.
(bak)
