Hookah, shi-sha, kalian, nargile, hubble-bubble. To jsou některé z termínů, kterými vás vývěsky arabských kaváren a čajoven mohou lákat k vyzkoušení jejich tradičního nástroje uklidnění a odpočinku – vodní dýmky. Díky její rostoucí popularitě mezi českou mládeží vám tento termín pravděpodobně není cizí. Co však možná nevíte, je, kde, proč a jak si vodní dýmku dopřát, abyste dodrželi skutečnou tradici, a pouze nenaletěli obchodnímu záměru mazaných arabských podnikatelů. A také na co si dát pozor, abyste si z této výpravy neodnesli nepříjemný suvenýr v podobě infekční nemoci.
Tradice vodní dýmky je stará zhruba 500 let. Pochází z Íránu, odkud se nejprve rozšířila na východ do Indie, kde si údajně první dýmku vyrobili z vydlabaného kokosu a dutého stébla. Popularitu však získala rychle i na západě a v 16. století se stala symbolem Osmanské říše. Hlavně v Íránu, Turecku, Egyptě, Libanonu či Sýrii je tedy kouření vodní dýmky považováno za tradiční způsob relaxace a společenského setkání. Naopak v Alžírsku či Maroku je rostoucí množství kaváren nabízejících vodní dýmky pouze odpovědí na poptávku lačných turistů, které nemá s tradicí příliš co do činění.
Při výpravě za tradicí tak vzhledem k výše uvedeným nebezpečím dodržujte následující pravidla:
(luko)
Diklofenak epolamin je vysoce rozpustná sůl účinné látky s prokázanými protizánětlivými, analgetickými a antipyretickými účinky. Jaké je spektrum jeho indikací a čím se liší od jiných solí diklofenaku? Odpoví přehledná infografika.
