Americký týdeník Newsweek ve spolupráci s celosvětovou platformou Statista již poosmé publikoval žebříček nejlepších nemocnic na světě. První místo obsadila už popáté Mayo Clinic z amerického Rochesteri. V první desítce jsou i 3 evropské nemocnice − nejvýše z nich Karolinska Universitetssjukhuset ve švédském Stockholmu. Do průzkumu ovšem bylo zařazeno jen 32 zemí, a to bez Česka.
Podle platformy Statista dosáhne počet nemocnic na světě tento rok cca 216 tisíc. V rámci tohoto průzkumu bylo hodnoceno 2500 nemocnic ve 32 zemích (USA, Kanada, Velká Británie, Norsko, Švédsko, Dánsko, Finsko, Nizozemsko, Belgie, Německo, Rakousko, Švýcarsko, Francie, Itálie, Španělsko, Izrael, Turecko, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, Indie, Japonsko, Jižní Korea, Tchaj-wan, Singapur, Malajsie, Thajsko, Filipíny, Austrálie, Chile, Brazílie, Kolumbie, Mexiko). Země byly vybrány podle několika komparativních faktorů, jakými jsou životní standard, očekávaná délka života, velikost populace, počet nemocnic a dostupnost dat. Výsledné pořadí vychází ze 4 zdrojů:
Nejnovější žebříček 10 nejlepších nemocnic světa:
Zdroje:
1. Kayser A. World’s best hospitals 2026. Newsweek, 2026 Feb 25. Dostupné na: https://rankings.newsweek.com/worlds-best-hospitals-2026
2. Fröhling M. World’s best hospitals ranking puts Mayo back at No. 1. Medscape, 2026 Mar 18. Dostupné na: www.medscape.com/viewarticle/worlds-best-hospitals-ranking-puts-mayo-back-no-1-2026a10008av?ecd=a2a
Výkony sportovce jistě zčásti ovlivňují genetické predispozice. Příkladem jsou varianty genu pro erytropoetin, které vedou ke zvýšené tvorbě erytrocytů a jsou předpokladem větší vytrvalosti. Na olympiádě to může být rozhodující. V současné době totiž už máme k dispozici nástroje na modifikaci lidských genů, a proto se začíná mluvit o teoretické možnosti genetického dopingu. Před ZOH 2026 v italské Cortině podstoupili sportovci 7100 dopingových testů. Genetik doc. Mauro Mandrioli z Modenské univerzity ovšem navrhl přidat do panelu monitorování i genetický doping. Základní myšlenkou je stanovení sekvence DNA u elitních sportovců, její uchování a pozdější opakované testování, které by mohlo odhalit podezřelé genetické změny svědčící právě pro genetický doping.
Lidstvo již zná několik cest, jak do lidských buněk dopravit geny schopné produkovat určité proteiny, a to trvale i dočasně. Lze použít virový vektor nebo tzv. molekulární nůžky (CRISPR-Cas9) pro trvalé změny, další možností je použití plazmidu či mRNA vakcíny pro dočasné změny. I když je predispozice k danému sportu spíše polygenní záležitost, bylo již identifikováno 20–30 genů regulujících mechanismy schopné přinést vrcholovým sportovcům významné výhody. Kromě genu pro erytropoetin jde například o gen kódující myostatin, který omezuje růst svalů. Při potlačení jeho aktivity dojde k nárůstu svalů beze změny objemu tréninku. Dalšími potenciálními cíli genetického dopingu mohou být geny kódující růstové faktory (např. IGF-1) a faktory zapojené do metabolismu glukózy nebo do kontroly zánětlivých procesů.
Genetický doping samozřejmě není bez rizika − může vést k nechtěné alteraci genů s nedozírnými následky nebo k přepínání organismu přes jeho fyziologický limit s následným poškozením srdce, ledvin či jater. V posledních letech jsou proto hledány sofistikované metody pro záchyt genetického dopingu. Dosud u žádného sportovce nebyl zjištěn, což ale neznamená, že se o něj nikdo nepokouší. Ukazuje na to mimo jiné záchyt injekčního přípravku s plazmidem nesoucím gen pro erytropoetin na černém trhu v roce 2023 v Německu.
Zdroj: Valsecchi M. C. The coming age of genetic doping in olympic sport. Medscape, 2026 Feb 17. Dostupné na: www.medscape.com/viewarticle/coming-age-genetic-doping-olympic-sport-2026a10004yp
Přibývá důkazů, že očkování v dospělosti chrání nejen před infekčními chorobami, ale také pomáhá udržovat imunitní systém v dobré kondici. Španělští autoři publikovali přehledový článek, v němž rozebírají imunosenescenci a remodelaci imunitního systému s přibývajícím věkem, které jsou spojené se zvýšenou náchylností k infekcím či k exacerbacím chronických onemocnění a s oslabením odpovědi na očkování.
Jednou z cest, jak zachovat imunitní systém v dobré kondici, je podle nich očkování. Vakcíny posilují adaptivní paměť, využívají adjuvancií k optimalizaci prezentace antigenu a mohou přeprogramovat buňky vrozené imunity (trénovaná imunita), což přináší výhody nad rámec cílových patogenů. Jde navíc o velmi rychlou metodu nevyžadující dlouhodobé změny životního stylu. Autoři shromáždili důkazy o tom, že očkování proti chřipce, RS viru, pneumokokům, COVID-19 a herpes zoster je spojeno s poklesem rizika respiračních infekcí, kardiovaskulárních příhod, hospitalizací i mortality. Doporučují však precizní vakcinaci dle stavu imunitního systému, přítomných komorbidit a křehkosti. Zařazení očkování příslušejícího danému věku do intervencí týkajících se životního stylu je podle nich každopádně snadnou cestou s významným dopadem, která pomáhá udržovat imunitní systém v kondici.
Zdroj: Gomez Rial J., Redondo E., Rivero-Calle I. et al. Immunofitness in the elderly: the role of vaccination in promoting healthy aging. Hum Vaccin Immunother 2026 Feb 10; 22 (1): 2624234, doi: 10.1080/21645515.2026.2624234.
(zza)
