Diabetes 1. typu je metabolické onemocnění charakterizované abnormálně zvýšenou hladinou krevního cukru. Specializované buňky slinivky přestávají produkovat hormon inzulin. Ten jinak dohlíží na to, kolik glukózy (krevního cukru) bude přesunuto z krve do buněk pro přeměnu na energii. Nedostatek inzulinu poté ústí v neschopnost využívat glukózu jako substrát pro energii a také kontrolovat její hladinu v krvi.
Cukrovka 1. typu celkově postihuje 5–10 % celosvětové populace. Může se objevit v kterémkoliv věku. Většinou se ale rozvíjí již v brzké dospělosti, nejčastěji během adolescence. První příznaky onemocnění jsou způsobeny vysokou hladinou glukózy a patří mezi ně:
Diabetes je spojován i s mnoha pozdními komplikacemi. Jde zejména o poškození nervů a cév, což může vést až k poničení sítnice a ke ztrátě zraku (diabetická retinopatie). Dále hrozí selhání funkce ledvin (diabetická nefropatie), bolesti či ztráta citu v končetinách (diabetická neuropatie) a mnoho dalších potíží. Proto je nutné cukrovku vždy řádně léčit.
Příčiny rozvoje diabetu jsou ne zcela jasné. Bylo ale popsáno několik rizikových faktorů a jedním z těch zásadních je i genetická zátěž. Dnes je cukrovka 1. typu považována za onemocnění s tzv. polygenní dědičností. To znamená, že přítomnost choroby není podmíněna jen jediným, ale několika geny. Ty mají však pouze částečný účinek na to, zda k rozvoji choroby dojde, či ne. U tohoto typu dědičnosti hrají totiž nemalou roli i další, negenetické faktory. Obecně vyšší riziko pro vznik diabetu je u bílé (europoidní) rasy. Zdali je to způsobeno faktory prostředí, či genetickou zátěží, zůstává stále nejasné.
Pokud jeden z partnerů trpí diabetem 1. typu, měli by budoucí rodiče podstoupit genetické vyšetření. Pomáhá určit rizika rozvoje cukrovky u jejich případných potomků. Dědičnost diabetu a míra nebezpečí vzniku závisí mimo jiné i na pohlaví nemocného rodiče či na období, kdy u něj k rozvoji nemoci došlo.
(cean)
Zdroje:
ghr.nlm.nih.gov
www.joslin.org
