Od schválení první protilátky v léčbě astmatu (omalizumab) v roce 2003 se vývoj biologické léčby u tohoto onemocnění rychle rozvíjí. V současné době probíhá asi 30 klinických studií s takovými léky a desítky dalších jsou v časnějších fázích vývoje. Patofyziologie astmatu je komplexní a dosud nebyla zcela objasněna. Vědci se domnívají, že by biologická léčba mohla cíleně působit u různých fenotypů astmatu, a umožnit tak individualizovaný přístup.
Uvedený průzkum literatury měl zhodnotit strukturu, funkci, klinickou využitelnost a bezpečnost současné biologické léčby astmatu. Zaměřil se na práce, které hodnotily léčbu cílenou na IgE, IL4, IL-5, IL-13, receptor pro IL-4, TNF-α, CRTh2 a toll-like receptory. Žádné ohromující terapeutické odpovědi ovšem u hodnocených protilátek nebylo dosaženo.
Tyto výsledky podtrhují fakt, že astma je komplexní klinický syndrom s řadou různých genotypů a fenotypů. Zřejmě ještě dlouho nebudeme mít jednu zázračnou pilulku, která by vyléčila všechny pacienty s astmatem.
(zza)
Zdroj: Bice J. B., Leechawengwongs E., Montanaro A. Biologic targeted therapy in allergic asthma. Ann Allergy Asrhma Immunol. 2014 Feb; 112 (2): 108–115.
Diklofenak epolamin je vysoce rozpustná sůl účinné látky s prokázanými protizánětlivými, analgetickými a antipyretickými účinky. Jaké je spektrum jeho indikací a čím se liší od jiných solí diklofenaku? Odpoví přehledná infografika.
