LSDs tvoří různorodou skupinu asi 70 monogenních poruch lyzosomového katabolismu, které jsou způsobené mutacemi v genech kódujících různé lyzosomové proteiny, ať už enzymy či integrální proteiny lyzosomové membrány. Lyzosom je klíčovým buněčným centrem pro odbourávání a recyklaci makromolekul i pro buněčnou signalizaci. Poruchy narušující kteroukoliv z těchto funkcí mohou vést k akumulaci neodbouraných či jen částečně naštěpených makromolekul v lyzosomech (proto „střádavá“ onemocnění) nebo k narušení transportu molekul, což má za následek poškození buňky.1
Buněčná patogeneze střádavých onemocnění je komplexní a v současnosti ne zcela probádaná. Většina vrozených poruch lyzosomového metabolismu se vyznačuje autosomálně recesivní dědičností. Výjimkou jsou 3 poruchy asociované s chromosomem X – Fabryho choroba, Hunterův syndrom (mukopolysacharidóza typu II) a Danonova nemoc.1
LSDs jsou velmi různorodá jak geneticky, tak klinicky. Často se však projevují jako neurodegenerativní onemocnění v dětském věku, mnohdy doprovázená visceromegalií. V závislosti na specifické poruše a biochemické povaze střádané makromolekuly mohou způsobovat i skeletální dysmorfii, opožděný vývoj či jiné poruchy centrální nervové soustavy a další příznaky v jiných orgánových systémech.1
Jakožto celá skupina jsou LSDs relativně častá, s incidencí přibližně 1/5 000 živě narozených.2 Jednotlivé poruchy jsou ovšem vzácné a vyskytují se u 1 z 50–250 000 živě narozených. Nejčastěji (s incidencí až 2,5/100 000 osob) se objevují Fabryho, Gaucherova či Pompeho choroba nebo metachromatická leukodystrofie (MLD).1
Tab. Vybrané příklady lyzosomových střádavých onemocnění
|
Onemocnění |
Chybějící enzym |
Hromaděná látka |
|
Fabryho choroba |
α-galaktosidáza A |
globotriaosylceramid |
|
Gaucherova choroba |
glukocerebrosidáza |
glukocerebrosid |
|
Pompeho choroba |
kyselá α-glukosidáza |
glykogen |
|
Deficit kyselé sfingomyelinázy (ASMD, |
kyselá sfingomyelináza |
sfingomyelin |
|
Mukopolysacharidózy (MPS) |
např. α-L-iduronidáza |
glykosaminoglykany |
|
GM2 gangliosidóza |
β-hexosaminidáza |
gangliosid GM2 |
Diagnostika LSDs je zprvu klinická. Deficit příslušného enzymu, akumulace substrátu či defektního produktu nebo přímo genetická změna se potvrzují pomocí různých diagnostických testů. Mezi nejdostupnější patří vyšetření enzymové aktivity ve vzorku suché krevní kapky (metoda DBS).3 Diagnóza však bývá často opožděná, zejména u případů s mírnějším průběhem s delším přežitím, neboť příznaky se často překrývají s jinými běžnějšími onemocněními. Klíčové je tedy na diagnózu LSDs vůbec pomyslet.1
Zpozornět bychom měli zejména u dětí ve věku 6 měsíců až 10 let, které se zpočátku vyvíjely normálně, ale poté u nich došlo k zastavení či regresi, případně ztrátě již nabytých dovedností. K těmto pacientům bychom měli přistupovat jako k nemocným s LSDs, dokud se neprokáže opak. Rozvoj LSDs v juvenilním věku se může projevit jako postupné opožďování akademických, resp. kognitivních dovedností s následnou regresí, motorické problémy (pády, obtíže s chůzí či mluvením), poruchy vidění či změny chování, což jsou všechno obecné příznaky společné řadě diagnóz.1
U dospělých mohou být projevy LSDs jako demence, ataxie, myoklonus nebo psychiatrické symptomy zaměněny s běžnějšími neuropsychiatrickými poruchami. Povědomí o adultních formách LSDs je navíc poměrně nízké.1
S předběžnou diagnostikou (nejen) střádavých onemocnění může pomoci accelRare, validovaný on-line nástroj, který na základě příznaků pacienta ověří, zda by se mohlo jednat o vzácné onemocnění, vygeneruje seznam nejpravděpodobnějších diagnóz a poskytne přehled typických příznaků, seznam případných dalších vyšetření i kontakt na specializovaná pracoviště. Jednoduchý dotazník na příznaky a anamnézu pacienta lze snadno a rychle vyplnit v prostředí internetového prohlížeče.4
Lyzosomová střádavá onemocnění jsou multisystémové poruchy způsobené akumulací defektních makromolekul v lyzosomech. Pro některé z nich je již k dispozici léčba, obvykle založená na substituci chybějícího enzymu, snížení množství substrátu či stabilizaci defektního enzymu pomocí chaperonů. V různých fázích klinického vývoje se nachází i několik typů genové terapie. Vzhledem k progresivnímu charakteru LSDs je klíčové časné zahájení léčby, které není možné bez včasné diagnózy.
Při podezření na LSDs lze využít zabezpečený nástroj accelRare, který na základě příznaků pacienta vygeneruje seznam nejpravděpodobnějších diagnóz i s přehledem typických příznaků a poskytne kontakt na specializovaná pracoviště, kam lze pacienta odeslat k další diagnostice a případné léčbě.4
(este)
Zdroje:
1. Platt F. M., d'Azzo A., Davidson B. L. et al. Lysosomal storage diseases. Nat Rev Dis Primers 2018; 4 (1): 27, doi:10.1038/s41572-018-0025-4.
2. Chin S. J., Fuller M. Prevalence of lysosomal storage disorders in Australia from 2009 to 2020. Lancet Reg Health West Pac 2021; 19: 100344, doi: 10.1016/j.lanwpc.2021.100344.
3. Metoda suché krevní kapky. Správná diagnóza, 2024. Dostupné na: www.spravnadiagnoza.cz/cs/hcp/lyzosomalni-stradava-onemocneni/metoda-suche-krevni-kapky
4. Frequently asked questions. accelRare, 2026. Dostupné na: https://dub.sh/accelrarefr
