Slzný film netvoří jen vodná složka. Jeho stabilita závisí na vzájemném působení lipidové, vodné a mucinové složky i na stavu víček a očního povrchu. Při narušení lipidové složky může docházet ke zvýšenému odpařování slz. Podráždění očního povrchu současně může vyvolat reflexní slzení. Pacient tak pozoruje nadbytek slz, zatímco ochranná funkce slzného filmu zůstává nedostatečná.
Častým mechanismem, který je třeba zvážit, je dysfunkce Meibomových žláz (MGD). Ta může ovlivnit kvalitu lipidové vrstvy a přispívat k evaporativní složce onemocnění. Změny lipidové vrstvy patří v praxi k častým patogenetickým mechanismům a obvykle souvisejí s dlouhodobým podrážděním a zánětem víček, zejména jejich okrajů. Slzení však může mít i jiné příčiny, a diferenciální diagnostika proto zůstává nezbytným krokem.
Vedle anamnézy a hodnocení symptomů je důležité posoudit stabilitu slzného filmu, případné poškození očního povrchu a vzhled i funkci okrajů víček. Pozornost si zaslouží také kolísání vidění: pacient po mrknutí vidí dobře, obraz se však rychle zhoršuje. Při podezření na MGD je vhodné cíleně posoudit Meibomovy žlázy. Doporučení vycházející z mezinárodního odborného konsenzu TFOS DEWS III (Tear Film and Ocular Surface Society – Dry Eye Workshop III) zároveň zdůrazňuje, že zařazení pacienta do jediné obecné kategorie nemusí vystihnout souběh více mechanismů.
Podobné symptomy mohou vznikat odlišnými cestami a jejich intenzita nemusí odpovídat rozsahu objektivního nálezu. Vyšetření by proto nemělo skončit pouze konstatováním diagnózy syndromu „suchého oka“ bez bližšího určení jeho příčin. Dnes se tak už ptáme nejen, zda pacient suché oko má, ale také proč ho má.
Při potvrzené dysfunkci Meibomových žláz bývají základem pravidelná hygiena víček, teplé obklady, režimová opatření a péče zaměřená na zlepšení lipidové složky slzného filmu. Nedílnou součástí je edukace pacienta. U vhodně vybraných pacientů lze zvážit také přístrojové metody, například postupy založené na zahřátí víček nebo intenzivním pulzním světle. Podle TFOS DEWS III nejde o univerzální řešení; volba by měla odpovídat dominantnímu mechanismu onemocnění a konkrétní indikaci.
Lubrikace zůstává důležitou součástí péče. U pacientů s poruchou lipidové vrstvy mohou být vhodné umělé slzy obsahující lipidovou složku, které podporují stabilitu slzného filmu a pomáhají omezovat jeho nadměrné odpařování. Sama o sobě však lubrikace nemusí odstranit hlavní vyvolávající mechanismus. Při souběhu zánětu a poruchy vodné složky je proto potřeba zvážit i další cílené intervence.
Pacientovi, kterému oči slzí, může doporučení používat umělé slzy připadat nelogické. Stručné vysvětlení, že rozhoduje nejen množství slz, ale také stabilita slzného filmu a jeho schopnost chránit oční povrch, může zlepšit porozumění léčebnému plánu i jeho dodržování.
Pomoci mohou rovněž konkrétní otázky na pracovní prostředí, klimatizaci a proudění vzduchu, dlouhou práci u obrazovky nebo způsob mrkání. Například při soustředěném pohledu na obrazovku může frekvence mrkání klesnout až na polovinu. Tato zjištění umožňují propojit doporučenou péči s každodenními situacemi, ve kterých se obtíže zhoršují.
Tématům diagnostiky, volby léčby a komunikace s pacientem se podrobněji věnuje rozhovor optometristky Ing. Alexandry Kaňové ze společnosti Alcon s prof. MUDr. Pavlem Rozsívalem, CSc., FEBO. Celý rozhovor najdete zde.
(pr)
Zdroje:
1. Wolffsohn J. S., Benítez-Del-Castillo J. M., Loya-Garcia D. et al. TFOS DEWS III: diagnostic methodology. Am J Ophthalmol 2025; 279 : 387–450, doi: 10.1016/j.ajo.2025.05.033.
2. Jones L., Craig J. P., Markoulli M. et al. TFOS DEWS III: management and therapy. Am J Ophthalmol 2025; 279 : 289–386, doi: 10.1016/j.ajo.2025.05.039.
3. Stapleton F., Argüeso P., Asbell P. et al. TFOS DEWS III: digest. Am J Ophthalmol 2025; 279 : 451–553, 10.1016/j.ajo.2025.05.040.