Rychlost růstu se podle mnoha pozorování i klinických studií liší během jednotlivých období roku. Podobně jako u zvířat, také u člověka byl popsán bifázický charakter, kdy rychlost růstu je nejvyšší na jaře a v létě a naopak nejmenší na podzim a v zimě.
Rychlost růstu se podle mnoha pozorování i klinických studií liší během jednotlivých období roku. Podobně jako u zvířat, také u člověka byl popsán bifázický charakter, kdy rychlost růstu je nejvyšší na jaře a v létě a naopak nejmenší na podzim a v zimě. Předpokládá se, že regulace růstu je ovlivněna zevními faktory, například výživou, cyklem světla a tmy, okolní teplotou a fyzickou aktivitou.
Podkladem rozdílné rychlosti růstu během roku jsou také hormonální a biochemické vlivy. Sekrece růstového hormonu, insulin-like growth hormonu (IGF) a jejich vazebných proteinů je odlišná nejen během dne, ale také během některých měsíců. Přesný mechanismus působení hormonů však zůstává stále nejasný.
Podle studie, kterou provedli lékaři v německém Giessenu, jsou změny v růstu během roku závislé také na citlivosti tkání na růstový hormon. Jejich teorie se opírá o poznatek, že u dětí s idiopatickým deficitem růstového hormonu dochází při substituční terapii také k odlišné rychlosti růstu během roku.
Do klinické studie se zapojilo celkem 52 dětí o průměrném věku 7,6 roku. Rychlost růstu u všech dětí byla pod 25. percentilem pro pohlaví a věk a maximální hladiny hormonu nebyly vyšší než 10 µg/l ve dvou standardních stimulačních testech. Pacienti byli rozděleni na dvě skupiny podle období zahájení terapie růstovým hormonem. Děti v první skupině se začaly léčit v období březen až červenec, děti ve druhé skupině v měsících srpen až únor.
Po dvouletém sledování byla zjištěna signifikantně lepší odpověď na léčbu u dětí, které se začaly léčit na jaře a v létě ve srovnání se skupinou, která zahájila terapii na podzim a v zimě. Rozdíl byl největší v iniciálních třech měsících. Vyšší přírůstek se u dětí z první skupiny udržel po celou dobu průběhu studie. Hladiny růstového hormonu a IGF se u obou skupin významně nelišily.
Výsledky studie ukazují, že odpověď na substituční terapii u pacientů s primárním deficitem růstového hormonu vykazuje stejný bifázický rytmus, který se vyskytuje u přirozeného růstu. Nové poznatky tak nabízí další zefektivnění terapie s uspokojivým přínosem pro pacienty.
(nes)
Zdroj: Land C, Blum WF. Seasonality of growth response to GH therapy in prepubertal children with idiopathic growth hormone deficiency. European Journal of Endocrinology 2005;152.
