Rychlost růstu se podle mnoha pozorování i klinických studií liší během jednotlivých období roku. Podobně jako u zvířat, také u člověka byl popsán bifázický charakter, kdy rychlost růstu je nejvyšší na jaře a v létě a naopak nejmenší na podzim a v zimě.
Rychlost růstu se podle mnoha pozorování i klinických studií liší během jednotlivých období roku. Podobně jako u zvířat, také u člověka byl popsán bifázický charakter, kdy rychlost růstu je nejvyšší na jaře a v létě a naopak nejmenší na podzim a v zimě. Předpokládá se, že regulace růstu je ovlivněna zevními faktory, například výživou, cyklem světla a tmy, okolní teplotou a fyzickou aktivitou.
Podkladem rozdílné rychlosti růstu během roku jsou také hormonální a biochemické vlivy. Sekrece růstového hormonu, insulin-like growth hormonu (IGF) a jejich vazebných proteinů je odlišná nejen během dne, ale také během některých měsíců. Přesný mechanismus působení hormonů však zůstává stále nejasný.
Podle studie, kterou provedli lékaři v německém Giessenu, jsou změny v růstu během roku závislé také na citlivosti tkání na růstový hormon. Jejich teorie se opírá o poznatek, že u dětí s idiopatickým deficitem růstového hormonu dochází při substituční terapii také k odlišné rychlosti růstu během roku.
Do klinické studie se zapojilo celkem 52 dětí o průměrném věku 7,6 roku. Rychlost růstu u všech dětí byla pod 25. percentilem pro pohlaví a věk a maximální hladiny hormonu nebyly vyšší než 10 µg/l ve dvou standardních stimulačních testech. Pacienti byli rozděleni na dvě skupiny podle období zahájení terapie růstovým hormonem. Děti v první skupině se začaly léčit v období březen až červenec, děti ve druhé skupině v měsících srpen až únor.
Po dvouletém sledování byla zjištěna signifikantně lepší odpověď na léčbu u dětí, které se začaly léčit na jaře a v létě ve srovnání se skupinou, která zahájila terapii na podzim a v zimě. Rozdíl byl největší v iniciálních třech měsících. Vyšší přírůstek se u dětí z první skupiny udržel po celou dobu průběhu studie. Hladiny růstového hormonu a IGF se u obou skupin významně nelišily.
Výsledky studie ukazují, že odpověď na substituční terapii u pacientů s primárním deficitem růstového hormonu vykazuje stejný bifázický rytmus, který se vyskytuje u přirozeného růstu. Nové poznatky tak nabízí další zefektivnění terapie s uspokojivým přínosem pro pacienty.
(nes)
Zdroj: Land C, Blum WF. Seasonality of growth response to GH therapy in prepubertal children with idiopathic growth hormone deficiency. European Journal of Endocrinology 2005;152.
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
