U dětí s chronickou nedostatečností ledvin může být vážně narušen jejich tělesný růst.
U dětí s chronickou nedostatečností ledvin může být vážně narušen jejich tělesný růst. Jako růstovou retardaci označujeme tělesnou výšku dítěte pod 3. percentilem pro daný věk (při hodnocení z jednorázového měření) nebo růstovou rychlost dítěte pod 25. percentilem pro daný věk. Růstová rychlost se vypočítává ze dvou přesných měření v odstupu alespoň 6 měsíců. Porucha růstu může mít poměrně závažný vliv na kvalitu života a sebedůvěru dítěte.
Úprava růstu je zpravidla závislá na úspěšné léčbě základního onemocnění. Transplantace ledviny je často dlouhodobým řešením chronické nedostatečnosti ledvin. Pro pacienty s transplantovanou ledvinou je zásadní otázkou dosažení "normální" výšky. Budoucí dospělou výšku dítěte odhadneme tak, že současnou pozici dítěte v percentilovém grafu promítneme na pravý okraj do věku 18 let. Důležitá je také rodičovská predikce výšky pro chlapce (polovina součtu výšky otce a výšky matky s přidanými 13 cm) a pro dívky (polovina součtu výšky matky a výšky otce s odebranými 13 cm).
Catch-up růst, ke kterému po transplantaci dochází, obvykle nestačí k vyrovnání růstového zpoždění, ke kterému došlo v období před transplantací. I když je transplantace štěpu úspěšná, cílové vypočtené tělesné výšky většinou dosaženo není. Růst kostí do délky v posttransplantačním období je ovlivněn zejména věkem pacienta v době operace. Důležitým faktorem je ale také především následná funkce štěpu a množství sekrece steroidních hormonů, což souvisí s hormonální osou růstového hormonu a IGF 1 (inzulin like growth factor).
Vedení léčebné péče u těchto pacientů by mělo zahrnovat adekvátní nutriční příjem, korekci metabolické acidózy, prevenci poruch kostního metabolismu, prevenci nežádoucích účinků steroidní medikace a ve vybraných případech také podávání rekombinantního lidského růstového hormonu.
(mpm)
Zdroje:
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.