Metodologicky byly vybrány klinické studie či observační studie, jejichž výsledky byly publikovány v letech 1990–2011. Celkem se jednalo o 28 randomizovaných studií, 5 nerandomizovaných studií a dále 31 studií jen s jedním léčebným ramenem. Celkem tyto studie zahrnovaly 2 136 pacientů.

Nejčastějšími svalovými skupinami horní končetiny, k jejichž léčebnému ovlivnění byl OBTA aplikován, byly flexorové svaly předloktí –⁠ karpální (radiální u 64 % a ulnární u 59,1 % pacientů) –, dále musculus flexor digitorum superficialis (57,2 %), musculus flexor digitorum profundus (52,5 %) a biceps (38,8%). U dolních končetin se nejčastěji jednalo o laloky musculus gastrocnemius (66,1 %), musculus soleus (54,7 %) a musculus tibialis posterior (50,5 %).

Celkové dávkování OBTA bylo popsáno v rozsahu 5-200U u svalů horní končetiny a 10-400U u svalů dolní končetiny.

Tato přehledová studie ukazuje, že pokud je OBTA používán k ovlivnění spasticity u dospělých, pak nejčastěji u svalů v oblastech zápěstí, předloktí, flexorů prstů či flexorů v oblasti kotníku a planty. Podané dávky mají velmi široké rozmezí. Jednoznačná doporučení neexistují a možnosti použití OBTA se liší v různých zemích dle lokálních omezení.

(eza)

Zdroj: Nalysnyk L., et al. OnabotulinumtoxinA muscle injection patterns in adult spasticity: a systematic literature review. BMC Neurol. 2013 Sep 8; 13 : 118; doi: 10.1186/1471-2377-13-118