Alginát je látka přírodní povahy, získává se z mořských řas, používá se v potravinářství a pro lidský organismus je prakticky neškodná. Nemá lokální nepříznivé účinky na trávicí trubici a je prakticky nevstřebatelná. Po užití se usazuje v horní části žaludku, nad požitou potravou a vytváří mezi žaludkem a jícnem ochrannou gelovou vrstvu, která zabraňuje gastroezofagiálnímu refluxu.
Tyto vlastnosti alginát předurčují k použití v léčbě refluxní choroby jícnu. Alginát v kombinaci s antacidní složkou (hydrogenuhličitan sodný a uhličitan vápenatý) působí synergicky na dvou úrovních. Jestliže alginát ve formě sodné soli kyseliny alginové tvoří mechanickou zábranu gastroezofagiálnímu refluxu, antacidní složka neutralizuje žaludeční kyselinu, může na sebe však vázat i žluč z duodenogastrického refluxu. Preparát, který obsahuje alginát i antacidní složku, je možno použít k léčbě onemocnění, při kterých se žaludeční kyselina dostává do míst, kde se za fyziologických okolností nevyskytuje (např. při gastroezofagiálním refluxu je společně s obsahem žaludku transportovaná do jícnu), ale i při hypersekrečních stavech, tedy onemocněních způsobených nadměrnou produkcí žaludeční kyseliny. Alginát s antacidní složkou je možno použít i jako pomocný lék při léčbě poškození sliznice horní části trávicí trubice způsobených léčivy (např. nesteroidními antirevmatiky, kyselinou acetylsalicylovou) nebo potravou (černou kávou, alkoholem, dráždivými jídly), čímž se může vyvolat erozní gastritida, dokonce i vředy na sliznici horní části trávicí trubice.
Samotný alginát je velmi dobře tolerovaný lidským organismem a stejně dobře se pravděpodobně snáší i s ostatními léky, protože v dostupné literatuře interakce běžně užívaných léků se samotným alginátem dosud nebyly popsány.
Alginát s hydrogenuhličitanem sodným a uhličitanem vápenatým tvoří hlavní účinnou složku léků Gaviscon, kde už byly popsané interakce a mohou za ně právě antacidní složky přípravku.
Současné užití ranitidinu a Gavisconu může snížit účinek ranitidinu a podobné je to u famotidinu. Pokud je však mezi užitím obou léků aspoň dvouhodinový časový odstup, jejich účinky se mohou vzájemně kombinovat.
I když se inhibitory protonové pumpy užívají asi 30 minut před jídlem a jejich nástup účinku je asi do jedné hodiny, tyto dva léky se mohou úspěšně kombinovat.
Prokinetika mohou snížit účinnost Gavisconu, protože nástup jejich účinku přichází asi do dvou hodin a užívají se 30 minut před jídlem. Jelikož se má Gaviscon užívat 1–2 hodiny po jídle, je to právě doba nástupu účinku prokinetik, co by mohlo zkrátit čas účinnosti Gavisconu v žaludku, protože prokinetika urychlují jeho vyprazdňování.
U starších věkových skupin, kdy pacienti užívají více léků, je potřebné brát v úvahu skutečnost, že antacidní složka Gavisconu má interakce s mnohými léky. K nejčastějším lékovým interakcím s antacidy patří interakce s těmito léky:
Pokud pacient užívá některý z výše uvedených léků, je vhodné podávat Gaviscon 2 hodiny před nebo 2 hodiny po užití těchto léků. Užití Gavisconu ve skupinách pacientů, např. u kardiaků, diabetiků nebo u pacientů s renální insuficiencí, není možno zobecňovat a je vždy potřeba brát v úvahu sortiment léků, které pacienti užívají a se kterými může Gaviscon vstoupit do interakcí.
U mladých zdravých pacientů s celiakií nebo laktózovou intolerancí je možné Gaviscon doporučit v jeho indikacích bez obav, protože neobsahuje lepek ani laktózu.
V dokumentovaných klinických studiích při užívání po dobu jednoho měsíce maximálně byla opakovaně prokázána jeho bezpečnost.
Jelikož je Gaviscon určen v první řadě k samoléčbě jako volně prodejný lék, není možné doporučit jeho dlouhodobé užívání bez dohledu lékaře.
MUDr. Jozef Klucho, Gastroenterolog s. r. o, Nové Zámky
