Okrelizumab je monoklonální protilátka, která se specificky váže na antigen CD20 na povrchu B lymfocytů a vysoce specificky působí jejich depleci. Biologika z této skupiny se již řadu let uplatňují v mnoha lékařských odvětvích a konkrétně okrelizumab je hojně využíván u pacientů s roztroušenou sklerózou (RS). V případě nejčastějšího fenotypu, relabující-remitující RS (RRRS), je jednou z vysoce účinných variant pro pacienty s aktivním onemocněním či negativními prognostickými markery. V takovém případě lze okrelizumab nasadit ihned po stanovení diagnózy. U pacientů s primárně progresivní RS (PPRS) je pak v současnosti jediným schváleným chorobu modifikujícím lékem.
Okrelizumab je podáván ve zdravotnickém zařízení pod dohledem zdravotnického personálu. Úvodní dávka se podává jako 2 samostatné intravenózní infuze po 300 mg ve 2týdenním rozestupu. Následné dávky se poté podávají v podobě jednorázové 600mg intravenózní infuze 1× za 6 měsíců.
Sledování efektu okrelizumabu, kterým je v současnosti léčeno celosvětově více než 300 tisíc pacientů s RS, můžeme hodnotit nejen z originálních studií OPERA a ORATORIO, ale i z jejich extenzí. V nich nebyla ani po 10 letech zaznamenána 48týdenní konfirmovaná progrese u 8 z 10 pacientů s RRRS a u více než třetiny s PPRS. U osob s RRRS také po celou dobu sledování docházelo k pozvolnému poklesu ročního výskytu relapsů až k hodnotě odpovídající výskytu 1 relapsu za 60 let.
Nesmíme však zapomínat ani na otázku bezpečnosti. V originální studii OPERA I se alespoň 1 nežádoucí příhoda objevila u 80 % účastníků, ve studii OPERA II u 85 % a ve studii ORATORIO u 95 %. Nejčastěji se jednalo o infuzní reakce, chřipkové příznaky, infekce horních cest dýchacích, močové infekce a bolest hlavy. Bezpečnostní data z extenzí originálních studií s původními výsledky korespondovala.
Data z klinických studií jsou velmi důležitá, pacienti v reálné klinické praxi se však svými charakteristikami často i výrazně liší. V reálné klinické praxi jsou léčeni také pacienti starší, s komorbiditami, přidruženou medikací nebo například pacienti méně motivovaní a hůře spolupracující. Proto jsou zásadní také data z reálné klinické praxe.
CONFIDENCE (EUPAS22951) je rozsáhlá multicentrická poregistrační bezpečnostní studie vyhodnocující bezpečnost, efektivitu, adherenci i perzistenci na okrelizumabu v reálné klinické praxi v německých zdravotnických zařízeních. První výstup z této studie přináší informace po průměrně 1 roce (maximálně pak 2,5 roku) od nasazení okrelizumabu.
K datu první analýzy bylo ve studii zařazeno a sledováno 1702 pacientů s RRRS a 398 s PPMS, kteří by léčeni minimálně 1 dávkou okrelizumabu. Průměrný věk v době zahájení byl 41,6 roku (RRRS), respektive 51 let (PPRS), průměrná hodnota EDSS (Expanded Disability Status Scale) 3,2 (u nemocných s RRRS), resp. 4,4 (v případě PPRS). Výskyt nežádoucích příhod se nelišil od původních studií. Nejčastěji se jednalo o infekce. Frekvence infekcí splňujících kritérium závažných nežádoucích příhod byla 2,8 na 100 pacientoroků u pacientů s RRRS a 1,5 na 100 pacientoroků v případě PPRS.
Perzistence, tedy míra setrvání na terapii okrelizumabem, byla u všech fenotypů ve 12 měsících 96 %, ve 24 měsících pak 92 %. Pacienti ve věku > 55 let (n = 184), kteří zpravidla v klinických studiích zařazeni nebývají, dosáhli 95% a 87% perzistence po 12 a 24 měsících. Nejčastějšími důvody vysazení okrelizumabu bylo přání pacienta, nežádoucí účinky a nedostatečná účinnost.
Adherence k terapii (dodržování léčebného režimu – dávkování, frekvence, načasování) a perzistence na okrelizumabu byla během sledování v rámci studie CONFIDENCE vynikající. Co se perzistence týká, za zmínku jistě stojí i data z českého prostředí – dle výstupu z národního registru pacientů s RS (ReMuS) k 31. 12. 2022 byla perzistence na léčbě okrelizumabem od jeho uvedení na trh 92 % i v našich podmínkách.
Výbornou adherenci a perzistenci pak potvrzuje například i americká analýza hodnotící tyto 2 parametry u 1319 pacientů léčených okrelizumabem, 1051 léčených injekčním lékem, 1876 perorálním lékem a 341 ostatními intravenózními přípravky. Ve skupině pacientů léčených okrelizumabem byl nejnižší podíl těch, kteří po 12 měsících léčbu ukončili (8 % oproti 28 %, 32 % a 43 % u jiných i.v., p.o. a inj. přípravků), a nejvyšší průměrná hodnota podílu dnů pokrytých léčbou hodnotících adherenci (93 % oproti 76 %, 74 % a 69 %).
Co za tím stojí? Vedle výborné efektivity se nabízejí zejména 2 faktory: Jedním z nich je infuzní podání přímo ve zdravotnickém zařízení. Zapomenout užít denně tabletu není nic výjimečného. Aby však zapomněli na infuzi jak pacient, tak zdravotníci, to už je značně neobvyklé. Druhým faktorem je pak velmi přívětivá frekvence podávání 1× za 6 měsíců.
Vedle standardních parametrů, jako je účinnost, bezpečnost či adherence, jsou čím dál tím častěji zohledňovány tzv. patient-reported data. Jedním z nich je subjektivně vnímaná kvalita života pacienta. Tou se u okrelizumabu zabývala pilotní studie s účastí celkem 38 pacientů po dobu minimálně 12 měsíců. Po 6 a 12 měsících bylo zjištěno významné zvýšení indexů většiny škál SF-36 (Short Form Survey) a MusiQoL (Multiple Sclerosis International Quality of Life questionnaire) – tedy zlepšení jak psychické, tak fyzické kvality života.
Na konci 20. století by se většina neurologů dívala na lék na RS cílící primárně na B lymfocyty přinejmenším velmi skepticky. Časy se ale mění. Okrelizumab a další léčiva zaměřená na molekulu CD20 mají ve světě RS nezastupitelnou roli. Důvodem je vysoká efektivita i unikátní adherence a perzistence na léčbě a přijatelná bezpečnost. Stěžejní informace o přínosech okrelizumabu z klinických studií podporují i data z reálné klinické praxe, jak ukazuje studie CONFIDENCE.
(dos)
Zdroje:
1. Weber M. S., Kappos L., Hauser S. et al. P302 The patient impact of 10 years of ocrelizumab treatment in multiple sclerosis: long-term data from the phase III OPERA and ORATORIO studies. 9th Joint ECTRIMS ACTRIMS Meeting, 2023.
2. Weber M. S., Buttmann M., Meuth S. G. et al. Safety, adherence and persistence in a real-world cohort of German MS patients newly treated with ocrelizumab: first insights from the CONFIDENCE study. Front Neurol 2022; 13: 863105, doi: 10.3389/fneur.2022.863105.
3. Boyko O. V., Choroshilova I. I., Petrov S. V. et al. Izmeneniia kachestva zhizni patsientov s rasseiannym sklerozom na fone kursa lecheniia okrelizumabom [Changes in the quality of life in patients with multiple sclerosis treated with ocrelizumab]. Zh Nevrol Psikhiatr Im S S Korsakova 2019; 119 (10 vyp. 2): 120−127, doi: 10.17116/jnevro201911910120.
4. Bou Rjeily N., Fitzgerald K. C., Mowry E. M. Extended interval dosing of ocrelizumab in patients with multiple sclerosis is not associated with meaningful differences in disease activity. Mult Scler 2024 Feb; 30 (2): 257−260, doi: 10.1177/13524585231208311.
5. Engmann N. J., Sheinson D., Bawa K. et al. Persistence and adherence to ocrelizumab compared with other disease-modifying therapies for multiple sclerosis in U.S. commercial claims data. J Manag Care Spec Pharm 2021; 27 (5): 639–649, doi: 10.18553/jmcp.2021.20413.
6. SPC Ocrevus. Dostupné na: https://ec.europa.eu/health/documents/community-register/2019/20191216146477/anx_146477_cs.pdf
7. Registr ReMuS. Dostupné na: www.nfimpuls.cz/index.php/roztrousena-skleroza-registr
