Do studie byli zařazeni dospělí pacienti bez omezení maximálního věku s MDS-RS s velmi nízkým, nízkým či středním rizikem (dle kritérií IPSS-R), kteří dostávali nejméně 2 jednotky erymasy za 8 týdnů (během posledních 16 týdnů), byla u nich nedostatečná či nepravděpodobná odpověď na podávání erytropoetinu (EPO) a nebyli léčení hypomethylačními látkami ani lenalidomidem. Vyřazeni byli nemocní s absolutním počtem neutrofilů < 0,5 × 109/l a trombocytů < 50 × 109/l.
Do studie tak bylo celkem zahrnuto celkem 201 pacientů, jejichž medián věku při zahájení studie dosahoval 74 let a více než polovina z nich se léčila s alespoň 1 komorbiditou. Medián potřeby transfuzí činil 7 jednotek à 8 týdnů. Luspatercept byl podáván dle SPC.
Primárním sledovaným parametrem byla nezávislost na transfuzích (TI) po dobu nejméně 8 týdnů během prvních 24 týdnů studie. Hlavním sekundárním sledovaným parametrem byla TI trvající nejméně 12 týdnů v rámci prvních 24 týdnů a prvních 48 týdnů studie.
TI po dobu nejméně 8 týdnů během prvních 24 týdnů dosáhlo 30,8 % účastníků, při prodloužení doby sledování na 48 týdnů pak jejich podíl stoupl na 39,3 %. Z nich bylo u 29,1 % dosaženo několika nejméně 8týdenních intervalů TI. TI ≥ 12 týdnů byla pozorována u 18,9 % účastníků během prvních 24 týdnů a u 29,4 % během prvních 48 týdnů. Nejdelší doba trvání TI dosáhla 70 týdnů, medián pak 23,9 týdne.
K vzestupu hladiny hemoglobinu došlo u 13,9 % pacientů během prvních 24 týdnů a u 21,9 % během prvních 48 týdnů.
Během studie se u 17,4 % účastníků vyskytly závažné nežádoucí příhody, přičemž nejčastěji se jednalo o kardiologické a infekční obtíže. Celkem za dobu trvání studie zemřelo 20 pacientů a u 5 se rozvinula akutní myeloidní leukémie (AML).
Autoři nenalezli korelaci mezi dosažením primární odpovědi a věkem, pohlavím, rizikem dle skóre IPSS-R, dobou od stanovení diagnózy MDS či dobou, jež uplynula od podání první transfuze. Zjistili však souvislost mezi dosažením primární odpovědi a tíží závislosti na transfuzích při vstupu do studie. Podle ní byli pacienti rozděleni do 3 skupin:
Nejmenší pravděpodobnost primární odpovědi měli pacienti v poslední skupině.
Výsledky studie potvrzují účinnost a zvládnutelnou toleranci luspaterceptu i v reálné klinické praxi, a to i v případě starší a zdravotně křehčí pacientské populace. Podporují hypotézu, že luspatercept by mohl být účinnější v časných fázích onemocnění, kdy je hlavním důvodem anémie u myelodysplastického syndromu neefektivní erytropoéza.
(jala)
Zdroj: Lanino L., Restuccia F., Perego A. et al.; Fondazione Italiana Sindromi Mielodisplastiche (FISiM) Clinical network (https://www.fisimematologia.it/). Real-world efficacy and safety of luspatercept and predictive factors of response in patients with lower risk myelodysplastic syndromes with ring sideroblasts. Am J Hematol 2023 Aug; 98 (8): E204−E208, doi: 10.1002/ajh.26960.
2007-CZ-2400036
Zkrácenou informaci o přípravku naleznete zde.
