KVO je suspektní u pacientů s vysokým/velmi vysokým kardiovaskulárním rizikem dle tabulek SCORE2 nebo SCORE2-OP (u pacientů starších 70 let), s častými exacerbacemi CHOPN, bolestí v prekordiu, dušností neodpovídající plicním funkcím nebo s palpitacemi.
Při podezření na srdeční selhání je v rámci diferenciální diagnostiky potřeba provést EKG, rentgen hrudníku a stanovení hladiny natriuretických peptidů. Ve většině případů je nutná i echokardiografie a pomoci může magnetická rezonance (MRI) srdce nebo kardiopulmonální zátěžové vyšetření.
Při suspektní ischemické chorobě srdeční (ICHS) je třeba provést EKG a stanovit markery ischémie myokardu v krvi (srdeční troponiny).
Na kardiologii je třeba odeslat pacienty s palpitacemi neznámé etiologie a bolestí na hrudi anginózního charakteru, zejména pokud jsou tyto příznaky provázeny změnami na EKG nebo zvýšením srdečních troponinů. Kardiologické vyšetření potřebují i nemocní s dušností neodpovídající plicním funkcím, s vysokým centrálním žilním tlakem, otoky, srdečními šelesty, jakoukoliv významnou změnou na EKG či na rentgenu hrudníku nebo s elevací natriuretických peptidů.
CHOPN je suspektní u každého nemocného se stabilní ICHS s recidivujícími bronchitidami, produktivním kašlem nebo dušností, kterou nelze přičíst onemocnění srdce.
Na místě je vyšetření plicních funkcí zahrnující stanovení usilovné vitální kapacity (FVC; kromě pacientů s dekompenzací srdečního onemocnění), zobrazovací vyšetření a kompletní laboratorní diagnostika včetně C-reaktivního proteinu (CRP). U pacientů se stabilizovaným srdečním selháním má být stanovena také difuzní kapacita plic pro oxid uhelnatý (DLCO).
Ke specialistovi na onemocnění plic je třeba odeslat pacienty se stabilní ICHS a chrůpky nebo sípáním při auskultaci (zejména pokud jde o bývalé/současné kuřáky či osoby s jinými rizikovými faktory CHOPN), pacienty se známkami air trappingu nebo chronickou bronchitidou dle rentgenu hrudníku a pacienty s plicním emfyzémem zachyceným při CT vyšetření koronárního řečiště.
U pacientů s nízkým rizikem nebo s vysokým rizikem bez exacerbací se podávají dlouhodobě působící bronchodilatancia (dlouhodobě působící antagonisté muskarinových receptorů /LAMA/ nebo dlouhodobě působící β2-agonisté /LABA/), a to v monoterapii či v kombinaci, s cílem zlepšení plicních funkcí, zmírnění symptomů a prevence exacerbací. U pacientů se stabilizovanou CHOPN není vhodné bronchodilatační léčbu měnit.
U nemocných v akutním stavu, nekompenzovaných při bronchodilatační terapii se podává trojkombinace inhalačních kortikosteroidů (IKS) + LAMA + LABA, nejlépe ve fixní kombinaci v jediném inhalátoru. Cílem je snížit počet exacerbací, předcházet hospitalizacím a snížit celkovou i kardiovaskulární mortalitu. Důležité je ověřit adherenci k chronické léčbě CHOPN a správnou techniku inhalace.
V prevenci exacerbací není vhodné předepisovat statiny (z důvodu rozporuplných výsledků kvalitních klinických studií) ani betablokátory (BB; pro nedostatek dat). Užívání krátkodobě působících β2-agonistů (SABA) v léčbě exacerbací má být omezeno a podávat je třeba nejnižší účinné dávky. Není vhodné předepisovat krátkodobě působící bronchodilatancia a samotné IKS ani dvojkombinaci IKS + LABA (vhodnější je trojkombinace).
U pacientů s KVO nebo vysokým rizikem kardiovaskulárních komplikací mají být preferovány kardioselektivní BB, jejichž použití se u pacientů s CHOPN považuje za bezpečné a nemělo by být omezováno. Ve spolupráci s pneumologem je třeba posoudit potřebu dlouhodobého podávání amiodaronu. U pacientů s indikací protidestičkové léčby má tato léčba pokračovat. Vyhýbat se je třeba nahrazení betablokátorů jinými léky s negativně chronotropními účinky (diltiazem, verapamil, digoxin), stejně tak i nekardioselektivním BB.
Cílem citovaných doporučení je poskytnout praktický návod pro multidisciplinární přístup, který zlepší diagnostiku a léčbu jak CHOPN, tak KVO, jež společně ovlivňují symptomatologii i prognózu pacienta. Efektivní management nemocných s touto komorbiditou vyžaduje úzkou spolupráci kardiologa a pneumologa. Klíčem k úspěchu je včasná identifikace symptomů a optimalizace farmakoterapie s důrazem na bezpečnost a synergický efekt léčby.
(zza)
Zdroj: de Miguel-Díez J., Núñez Villota J., Santos Pérez S. et al. Multidisciplinary management of patients with chronic obstructive pulmonary disease and cardiovascular disease. Arch Bronconeumol 2024; 60 (4): 226−237, doi: 10.1016/j.arbres.2024.01.013.
