Nádorová onemocnění u pacientů s revmatoidními onemocněními

Pacienti trpící autoimunitními revmatickými onemocněními, zejména revmatoidní  artritidou (RA), systémovým lupusem erytematosem, Sjögrenovým syndromem a idiopatickými zánětlivými myopatiemi, mají zvýšené riziko rozvoje  malignit (zejména lymfoproliferativních). Nádorová onemocnění pak  přispívají ke zhoršení kvality života a ke zkrácení očekávané délky  života.

Zvýšené riziko výskytu malignit má vztah k patofyziologii  revmatických onemocnění (zahrnující stimulující zánětlivý proces, defekty imunity) i k různým vlivům zevního prostředí (např. kouření, virové infekce). Další nezanedbatelný faktor přispívající k tomuto  riziku je i imunomodulační terapie, používaná v terapii revmatických  onemocnění. Například jisté spojení mezi závažnými systémovými  autoimunitními onemocněními a lymfoproliferativními malignitami je  vysvětlitelné konceptem chronické aktivace B -⁠ a T-lymfocytů.

Přehledový článek publikovaný v časopise Rheumatology se zabývá vztahem  konkrétních nejčastějších revmatických onemocnění k různým typům nádorů. Dále hodnotí možný vztah nebiologických a biologických léků  modifikujících nemoc (DMARDs) k nádorům. Odhadnout riziko vlivu terapie  je složité proto, že čím závažnější je samotný průběh základního  onemocnění, tím intenzivnější je léčba. Tato je navíc často kombinovaná –⁠ užívající současně různá imunomodulační agens. V tuto chvíli se dle  autorů nezdá, že by nesteroidní antirevmatika či glukokortikoidy měly  být asociované se zvýšeným rizikem výskytu malignity u pacientů  s revmatoidním onemocněním. Obdobně se nezdá, že toto riziko by bylo  spojeno s nebiologickými DMARDs typu sulfasalazinu, hydrochloroquinu či  zlata. Možná souvislost se zvýšeným rizikem výskytu lymfomů či leukemií  může být u cyklofosfamidu. U metotrexátu je možná souvislost s mírně  zvýšeným výskytem lymfoproliferativních onemocnění. Pokud jde o biologické DMARDs, pak lze obecně říci, že větší observační studie  neprokázaly zvýšené riziko výskytu malignit u pacientů s RA. U rituximabu ovšem existuje mírně zvýšené riziko rozvoje rakoviny kůže (nezahrnující melanom).

Dle autorů je velmi důležitá ostražitost  ošetřujících lékařů. Významný je již screening možných nádorových  onemocnění u pacientů v nejvyšším riziku. Dále pak i vědomí toho, že  diagnostika malignity u pacientů s revmatoidním onemocněním může být  komplikovaná i z důvodu toho, že některé paraneoplastické projevy mohou  imitovat samotné revmatoidní onemocnění. Každý ošetřující lékař by měl  znát všechny možné rizikové faktory pro rozvoj malignity u daného  pacienta, včetně rodinné zátěže a zevních vlivů, a pravidelně se cíleně  dotazovat na možné symptomy, které by s malignitou mohly být spojeny.

(eza)

Zdroj: Turesson C., Tatteson E. L. Malignancy as a comorbidity in rheumatic  diseases. Rheumatology 2013 Jan; 52 (1): 5–14; doi: 10.1093/rheumatology/kes189