Imunogenicita biologik – zhodnocení a klinický význam

14. 9. 2009

V poslední dekádě způsobila převrat v revmatologii biologická léčba. Zvyšující se počet pacientů z této terapeutické možnosti profituje. Samozřejmě někteří pacienti na léčbu nereagují, další zase odpověď na léčbu po určité době ztrácejí.

Inzerce

V poslední dekádě způsobila převrat v revmatologii biologická léčba. Zvyšující se počet pacientů z této terapeutické možnosti profituje. Samozřejmě někteří pacienti na léčbu nereagují, další zase odpověď na léčbu po určité době ztrácejí. Jedním z faktorů, které jsou se sekundární ztrátou odpovědi spojeny, je imunogenicita. Její klinický význam ovšem zůstává kontroverzní.

Imunogenicita se vztahuje k tvorbě protilátek proti určitému léku a prakticky všechna biologika mohou vyvolat nechtěnou imunitní odpověď. Tato odpověď proti nativním biologikům se liší od imunitní odpovědi proti těm uměle vytvořeným, která obsahují nové, cizí epitopy.

Imunogenicita proti syntetickým biologickým lékům odráží více než jen normální imunitní odpověď proti cizím narušitelům. První protilátky využívané jako terapeutické byly myšího původu. Kolem 90 % pacientů léčených těmito myšími protilátkami ovšem tvoří lidské „protimyší“ protilátky (HAMA). A to zabraňuje jejich klinickému využití.

Imunogenicita terapeutických protilátek byla tedy redukována nahrazením konstantních myších částí lidskými a výsledkem byly chimerické protilátky jako infliximab a rituximab. I u nich se ukázalo, že indukují tvorbu lidských antichimerických protilátek (HACA). Humanizací variabilních částí je pak imunogenicita dále redukována, nicméně i zcela humánní protilátky mohou vést k produkci lidských antihumánních protilátek (HAHA).

Imunogenicita fúzních proteinů jako etanerceptu a lenerceptu závisí na jejich podobnosti proteinům nativním. Syntetická část těchto biologik může obsahovat nové epitopy, které mohou být imunitním systémem rozpoznány jako cizí.

V případě lenerceptu byla popsána klinicky významná tvorba protilátek proti syntetické části molekuly. Také u etanerceptu se dá tvorba takových protilátek předpokládat. Dvě nedávné studie nicméně žádnou klinicky významnou tvorbu protilátek proti etanerceptu neprokázaly, což napovídá, že imunogenicita není při použití etanerceptu podstatným problémem.

Několik studií dále ukázalo, že imunogenicita je spojena s alergickými reakcemi a ztrátou odpovědi u signifikantního počtu pacientů léčených chimerickými nebo humánními monoklonálními protilátkami. Monitorace hladin léku stejně jako hladin protilátek proti monoklonálním protilátkám pak může vést k racionálnějším léčebným strategiím.

(pes)

Zdroj: Wolbink G. J., Current Opinion in Rheumatology 2009, 21: 211–215.

Štítky
Dětská revmatologie Revmatologie
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se