V posledních letech došlo ke geometrickému nárůstu alergických onemocnění ve všech věkových skupinách, zvláště u dětí. Mezi nejčastější alergická onemocnění patří přecitlivělost na pyly. Prevalence je nejnižší v raném dětství do 5 let, pak prudce stoupá, vrcholí v adolescenci a časné dospělosti, s pokročilým věkem opět klesá. Vyskytuje se častěji ve městech než na vesnicích. Nejedná se o život ohrožující problém, výrazně však zhoršuje jeho kvalitu.
Postižení mají na žírných buňkách a bazofilech specifické IgE protilátky, které působí proti pylům. Kontakt s pylovými zrnky spustí řetězec chemických dějů. Ty vedou k degranulaci žírných buněk a bazofilů, uvolnění preformovaných mediátorů alergické reakce a novotvorbě nových. Tato časná fáze nastane 5−20 minut po kontaktu. Během dalších hodin dojde pod vlivem mediátorů a chemoatraktantů k infiltraci místa reakce buňkami zánětu a rozvíjí se alergický zánět. K jeho klinickým projevům patří alergická rýma, zánět spojivek a příznaky průduškového astmatu, mohou se přidat dermatologické a trávicí problémy.
Pylová sezóna se u nás v posledních desetiletích prodlužuje. Začíná v únoru a březnu, končí v polovině září a během října. Pokud dojde k přechodnému oteplení, může začít již v polovině ledna.
Nejvíce pylů se vyskytuje ve vzduchu za suchého a větrného počasí, po delším dešti jejich množství klesne. Silná bouřka však může potíže zhoršit, protože prudký déšť pylová zrna rozbije a jejich bílkovinný obsah spojený s vlastními alergeny se naváže na paucimikronové částice aerosolu. Takto navázané alergeny pronikají do dýchacích cest, kde spustí alergickou reakci.
Diagnostika je snadná, protože příznaky jsou typické a nápadné: svědění nosní sliznice, záchvaty kýchání, vodnatá sekrece, ucpaný nos, který způsobuje chrápání a noční buzení. Jindy převládají oční komplikace: svědění, slzení, zarudnutí spojivek, mohou se přidat otoky očí a světloplachost. Častým symptomem bývá svědění v oblasti krku, které je rezistentní vůči léčbě. Běžný je také suchý a dráždivý kašel, který může přejít až do průduškového astmatu s typickým pískáním, hvízdáním na prsou a dušností. Pacienti si stěžují na únavu a bolesti kloubů, mohou mít mírně zvýšenou teplotu. Pokud dojde k polknutí pylových zrn zachycených na sliznici horních cest dýchacích nebo požití potravy s obsahem pylových zrn (např. medu), mohou se objevit gastrointestinální potíže: bolesti břicha, nadýmání, křeče nebo průjmy.
Diagnostický postup zahrnuje kromě pečlivého odebrání anamnézy a posouzení klinického obrazu také průkaz přecitlivělosti na pylové alergeny pomocí kožních testů nebo laboratorním vyšetřením krve.
Doporučují se následující režimová opatření: časté omývání obličeje a vlasů, nošení brýlí, ranní větrání, pylové sítě do oken. Nedoporučuje se sekání trávy, sběr a sušení léčivých bylin.
Nejpoužívanější skupinou léčiv jsou antihistaminika, která potlačují svědění, kýchání, vodnatou hypersekreci a kašel. Působí mechanismem reverzibilní blokády histaminového receptoru, což brání vazbě histaminu na tento receptor.
Topická antihistaminika se aplikují přímo na oční a nosní sliznici. K perorálnímu použití jsou určena nesedativní antihistaminika 2. generace, jako např. cetirizin, v současnosti se pak preferují novější antihistaminika levocetirizin a desloratadin.
(lkt)
Zdroj: Kalabusová B. Alergie na pyly. Medicína pro praxi 2014; 11 (3): 104–105.
