Inkontinence představuje u osob ve vyšším věku zásadní klinický problém. Údaje o její prevalenci se značně liší, avšak například americká studie zaměřená na ženy starší 50 let zjistila, že močová inkontinence se vyskytuje u 48,4 % žen a fekální inkontinence postihuje 15,2 % žen. Prevalence fekální inkontinence v pečovatelských domech dosahuje až 50 %.
Močová a fekální inkontinence vytváří na kůži nepříznivé prostředí a narušuje, respektive oslabuje její bariérovou funkci. Zásadní dopady na pokožku mají také inkontinenční pomůcky a hygienické procedury. Pro stárnoucí kůži je navíc charakteristická větší zranitelnost, neboť je sušší, tenčí a méně odolná proti infekcím. Přirozená ztráta elasticity činí kůži náchylnější vůči poraněním.
Inkontinence vede zejména k chemickému poškození kůže, jež souvisí s vlhkostí, trávicími enzymy a dalšími chemickými látkami, které se s močí a stolicí dostávají na kůži. Zdravá kůže má obvykle pH v rozmezí 4,0–6,8. Při nadměrné vlhkosti může pH vzrůst až na 7,5 a vlivem moči až na 8,0. Narušení ochranného kyselého filmu negativně ovlivňuje tvorbu lipidů a enzymů, jež se podílejí na bariérové funkci kůže, a usnadňuje vznik infekce.
Nadměrná vlhkost může sama o sobě vést k poškození kůže již během 48 hodin. Moč a stolice navíc obsahují dráždivé látky jako amoniak či trávicí enzymy. V kombinaci s mechanickým drážděním kůže, ke kterému dochází například při polohování nebo hygieně imobilních pacientů, představuje inkontinence zásadní riziko pro kožní komplikace v perineální oblasti.
Dermatitida při inkontinenci, označovaná rovněž jako perineální dermatitida, je neinfekční zánětlivé kožní onemocnění vyskytující se u pacientů s močovou a/nebo fekální inkontinencí. Může postihovat celou perineální oblast, třísla, hýždě nebo kožní záhyby. IAD se zpočátku manifestuje jako erytém, ke kterému se přidává macerace a postupně také eroze povrchové vrstvy kůže či puchýře. Představuje bolestivou kožní komplikaci a pacientům přináší značný dyskomfort.
Při narušení ochranné vrstvy kůže vzniká prostředí, které usnadňuje penetraci dráždivých látek a vznik dermatitidy. IAD se vyskytuje častěji právě u pacientů s močovou i fekální inkontinencí. Při péči o kůži postiženou perineální dermatitidou je nutné brát v potaz specifické vlastnosti pokožky starších osob, aby nedocházelo k dalšímu chemickému či mechanickému dráždění postižené oblasti.
Kandidóza a tinea patří k nejběžnějším plísňovým onemocněním, jež postihují pacienty s inkontinencí. Kvasinkové infekce způsobené C. albicans si žádají léčbu topickými antimykotiky a kvůli výraznému svědění a bolestivosti mnohdy také analgetika. Tinea, jež se vyskytuje zejména v kožních záhybech v oblasti vulvy a projevuje se svěděním a vznikem ohraničených skvrn, vyžaduje antimykotickou terapii založenou na řádném mikrobiologickém vyšetření. U obou infekcí je důležitou součástí léčby udržování sucha v postižené oblasti.
Zatěžovaná a narušená pokožka inkontinentních pacientů neposkytuje efektivní ochranu ani před bakteriálními patogeny a může být snadno kolonizována například stafylokoky.
Nadměrná vlhkost a horší hygienické podmínky u pacientů s inkontinencí přispívají k rozvoji intertriga či vulvární folikulitidy. Na vzniku intertriga se podílí vlhko, teplo a tření a postihuje zejména kožní záhyby v genitální oblasti. Vulvární folikulitida je výsledkem bakteriální infekce v místech se zvýšenou vlhkostí a nedostatečnou hygienou. Obvykle souvisí s výskytem stafylokokové nebo streptokokové infekce. Obě onemocnění vyžadují v rámci léčby důkladnou hygienu a minimalizaci vlhkosti v perineální oblasti.
U pacientů, kteří jsou odkázáni na péči druhé osoby a nejsou schopni sami hlásit únik moči nebo stolice, by měla probíhat pravidelná kontrola inkontinenčních pomůcek, úrovně hygieny i stavu kůže. Použité pomůcky je potřeba ihned měnit za nové a znečištěnou kůži pečlivě očistit.
K ošetření kůže by ovšem měly být používány kosmetické přípravky určené pro inkontinentní pacienty, jež neobsahují dráždivé látky a mají kyselé pH. Bezoplachové přípravky omezí tření a dráždění kůže při hygieně a přístup vzduchu umožní dostatečné oschnutí.
K ochraně kůže před nežádoucí vlhkostí i mechanickým drážděním přispívají bariérové krémy. Rutinní používání antibiotických nebo antimykotických topických přípravků není žádoucí a mělo by být omezeno na situace, kdy je u pacienta prokázána konkrétní kožní infekce.
(pak)
Zdroj: Farage M. A., Miller K. W., Berardesca E., Maibach H. I. Incontinence in the aged: contact dermatitis and other cutaneous consequences. Rev Contact Dermatitis 2007; 57 (4): 211–217, doi: 10.1111/j.1600-0536.2007.01199.x.
