Mepolizumab je humanizovaná monoklonální protilátka proti interleukinu 5. Tento cytokin hraje klíčovou roli při eozinofilním zánětu, který je popsán u 20−40 % pacientů s CHOPN. Mepolizumab byl již dříve indikovaný k léčbě těžkého eozinofilního astmatu, chronické rinosinusitidy s nosní polypózou (CRSwNP), eozinofilní granulomatózy s polyangiitidou (EGPA) a hypereozinofilního syndromu (HES).1 Nová data podporují jeho použití u pacientů s CHOPN se zvýšeným počtem eozinofilů v krvi nezávisle na přítomnosti chronické bronchitidy.2, 3
V léčbě CHOPN eozinofilního fenotypu byl mepolizumab hodnocen nejprve ve 2 randomizovaných placebem kontrolovaných dvojitě zaslepených studiích fáze III, a to v s.c. dávce 100 mg každé 4 týdny ve studii METREX a v s.c. dávce 100 mg nebo 300 mg každé 4 týdny ve studii METREO, vždy po dobu 52 týdnů. Zařazeni byli pacienti s CHOPN s výskytem středně těžkých/těžkých exacerbací i při udržovací léčbě inhalační trojkombinací zahrnující IKS. Ve studii METREX byli neselektovaní pacienti (n = 462) stratifikováni podle počtu eozinofilů v krvi při screeningu ≥ 150/µl nebo ≥ 300/µl během posledního roku. Ve studii METREO měli všichni zařazení počet eozinofilů v krvi ≥ 150/µl při screeningu nebo ≥ 300 /µl během posledního roku. Primárním sledovaným parametrem byl počet středně těžkých/těžkých exacerbací za rok.
Ve studii METREX činil průměrný roční výskyt exacerbací u populace s eozinofilním fenotypem 1,40 ve skupině s mepolizumabem v porovnání s 1,71 ve skupině s placebem (relativní riziko [RR] 0,82; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,68–0,98; p = 0,04). U celkové populace nevedl mepolizumab k významnému snížení ročního výskytu exacerbací.
Ve studii METREO byl průměrný roční výskyt exacerbací 1,19 ve skupině s dávkou 100 mg, 1,27 s dávkou 300 mg a 1,49 s placebem (RR 0,80; 95% CI 0,65–0,98; p = 0,07, resp. RR 0,86; 95% CI 0,70–1,05; p = 0,14 pro mepolizumab 100 mg vs. placebo, resp. 300 mg vs. placebo). Větší efekt mepolizumabu z hlediska ročního výskytu exacerbací byl zjištěn u pacientů s vyšším počtem eozinofilů v krvi při screeningu. Bezpečnostní profil mepolizumabu byl srovnatelný s placebem.
Do dvojitě zaslepené randomizované placebem kontrolované studie fáze III MATINEE byli zařazeni nemocní s CHOPN s exacerbacemi v anamnéze a počtem eozinofilů v krvi ≥ 300/µl léčení inhalační trojkombinací. Byli randomizováni v poměru 1 : 1 k podávání mepolizumabu v dávce 100 mg s.c. každé 4 týdny nebo placeba po dobu 52−104 týdnů. Primárním sledovaným parametrem byl roční výskyt středně těžkých/těžkých exacerbací.
Zařazení pacienti byli starší 40 let s CHOPN trvající nejméně 1 rok, se středně těžkou až velmi těžkou obstrukcí, kteří užívali nejméně poslední 3 měsíce inhalační kombinaci LABA/LAMA/IKS (flutikason-propionát v dávce ≥ 500 μg denně nebo ekvivalent). Během 12 měsíců před screeningem museli mít ≥ 2 středně těžké exacerbace léčené systémovými glukokortikoidy, popřípadě antibiotiky nebo ≥ 1 těžkou exacerbaci, která vedla k hospitalizaci na ≥ 24 hodin. Zahrnuti byli současní i bývalí kuřáci s kuřáckou anamnézou alespoň 10 krabičkoroků. Pacienti se současnou nebo předchozí diagnózou astmatu (včetně dětského astmatu) byli vyloučeni. Populace nebyla omezena jen na bronchitický fenotyp – zařazeni byli nemocní bez ohledu na příznaky chronické bronchitidy.
Pacienti museli mít při screeningu počet eozinofilů v krvi ≥ 300/µl a současně hodnotu 150/µl doloženou během předchozích 12 měsíců nebo 14−21 dní před randomizací.
Randomizováno bylo 804 pacientů. Roční výskyt exacerbací byl významně nižší ve skupině s mepolizumabem než s placebem: 0,80 vs. 1,01 příhody za rok (RR 0,79; 95% CI 0,66–0,94; p = 0,01). Ve skupině s mepolizumabem byl také zjištěn významně delší čas do první exacerbace než ve skupině s placebem: medián 419 vs. 321 dní (poměr rizik [HR] 0,77; 95% CI 0,64–0,93; p = 0,009). Roční míra exacerbací vedoucích k návštěvě pohotovosti či hospitalizaci činila 0,13 ve skupině s mepolizumabem a 0,20 v rameni s placebem (RR 0,65; 95% CI 0,43–0,96). Rozdíl v kvalitě života související se zdravím mezi skupinami nebyl statisticky významný. Incidence nežádoucích příhod byla ve skupině s mepolizumabem srovnatelná jako ve skupině s placebem.
Zpráva GOLD 2026 již zahrnuje doporučení pro použití mepolizumabu u pacientů s CHOPN a počtem eozinofilů v krvi > 300/µl bez omezení fenotypu, u nichž se vyskytují exacerbace navzdory standardní inhalační triple terapii: „U pacientů s počtem eozinofilů v krvi ≥ 300/µl zvažte přidání dupilumabu (v případě chronické bronchitidy) nebo mepolizumabu (nezávisle na přítomnosti chronické bronchitidy).“
(zza)
Zdroje:
1. SPC Nucala. Dostupné na: www.ema.europa.eu/cs/documents/product-information/nucala-epar-product-information_cs.pdf
2. Pavord I. D., Chanez P., Criner G. J. et al. Mepolizumab for eosinophilic chronic obstructive pulmonary disease. N Engl J Med 2017; 377 (17): 1613−1629, doi: 10.1056/NEJMoa1708208.
3. Sciurba F. C., Criner G. J., Christenson S. A. et al.; MATINEE Study Investigators. Mepolizumab to prevent exacerbations of COPD with an eosinophilic phenotype. N Engl J Med 2025; 392 (17): 1710−1720, doi: 10.1056/NEJMoa2413181
4.Global strategy for the diagnosis, management and prevention of chronic obstructive pulmonary disease. 2026 report. GOLD, 2026. Dostupné na: https://goldcopd.org/wp-content/uploads/2026/01/GOLD-REPORT-2026-v1.3-8Dec2025_WMV2.pdf
