Hlavním cílem medicíny byla po stovky let léčba nemocí. Velikým průlomem pro farmakologii bylo vytvoření syntetických léčiv, ovšem dlouhou dobu přetrvávala myšlenka, že dané léčivo se hodí k léčbě dané nemoci bez ohledu na individuální charakteristiky pacienta. Až koncepční rámec genotypů, endotypů a fenotypů poskytl zásadní nástroje k pochopení toho, že reakci na léky ovlivňují rovněž individuální charakteristiky jednotlivce, a vydláždil cestu do nové éry personalizované medicíny. Tento přístup byl nejprve aplikován v onkologii, ale postupně z něj začaly těžit i další obory a oblasti.
Alergenová imunoterapie (AIT) − léčba respiračních alergií poprvé navržená v roce 1911 − má za cíl poskytovat zdravotní péči na míru, kdy i veškerá lékařská rozhodnutí a léčivé produkty jsou pacientovi přizpůsobeny individuálně. Primární terapeutický cíl AIT zahrnuje snížení frekvence a intenzity symptomů, redukci množství použitých úlevových léků a zlepšení kvality života související s alergií.
Tradiční diagnostika pomocí kožních testů se opírá o extrakty, jejichž složení z minoritních a majoritních alergenů může hrát zásadní roli v definování senzibilizace pacienta, stejně jako v klinické účinnosti při AIT. Dalším důležitým faktorem je síla extraktu, a to jak pro kožní testy, tak pro AIT.
Diagnostika alergií byla dlouho založená na kožních prick testech a in vitro testech, které měřily specifické IgE protilátky proti suspektním alergenům, avšak ani pozitivita prick testů a protilátek ještě nemusela znamenat alergii s klinickými projevy, spíše indikovala senzibilizaci pacienta. Obrovský pokrok ve zpřesnění diagnostiky byl dosažen molekulární diagnostikou, která umožňuje detekci specifických IgE (sIgE) protilátek proti jednotlivým molekulám, a tím rozlišuje molekuly kauzativní od těch se zkříženou reaktivitou. Tento přístup k diagnostice alergií je zaměřen na mapování alergenové senzibilizace pacienta na molekulární úrovni pomocí purifikovaných přírodních nebo rekombinantních alergenních molekul místo alergenových extraktů. Každá molekula alergenu je identifikována, klasifikována dle rodiny, do které patří, a vědecky pojmenována podle druhu, ke kterému patří.
Dalším příkladem in vitro testů může být test aktivace bazofilů (BAT). Průtokovou cytometrií je změřena degranulace bazofilů, a tím je i detekována reaktivita bazofilů na alergeny. Bazofily hrají klíčovou roli v alergických reakcích, proto má jejich in vitro detekce stejný význam jako in vivo provokační testy se specifickými alergeny, přičemž je eliminována falešná pozitivita při nespecifických reakcích in vivo.
Teoreticky by indukce alergických symptomů v cílovém orgánu pomocí podezřívaného alergenu mohla být cenným in vivo testem. Nicméně doteď neexistuje standardizovaná technika a takovéto využití je limitované pouze na detekci profesní a alergické rinitidy.
Alergenová imunoterapie je nejlepším příkladem personalizované medicíny, která cílí na uspokojení potřeb a preferencí pacienta a zároveň posiluje kooperaci pacient − lékař při společném výběru nejlepší terapeutické možnosti. AIT má potenciál změnit historii alergických onemocnění a perfektně reaguje na 3 hlavní požadavky personalizované medicíny: identifikace molekulárního mechanismu onemocnění; dostupnost diagnostických nástrojů, které tento mechanismus umějí rozpoznat; dostupnost léčby blokující tento mechanismus.
Alergenová imunoterapie je i nadále unikátním modelem personalizované medicíny pro léčbu alergických onemocnění schopným zahrnout predikci úspěšné léčby a potenciální prevenci progrese onemocnění, a to za dostupné finanční náklady. Dále charakteristiky personalizované medicíny pro alergie pravděpodobně umožní čelit výzvám, jakými jsou rostoucí prevalence, složitost a heterogenita, dopad na pacienty, problém přístupu k péči a úspěšný management nezvladatelného onemocnění.
(saz)
Zdroj: Incorvaia C., Al-Ahmad M., Ansotegui I. J. et al. Personalized medicine for allergy treatment: allergen immunotherapy still a unique and unmatched model. Allergy 2021; 76 (4): 1041–1052, doi: 10.1111/all.14575.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
