Osteoporóza celosvětově postihuje přibližně 23 % žen a 12 % mužů a zlomeniny vzniklé v jejím důsledku zvyšují morbiditu i mortalitu. Základem léčby byla dlouhodobě antiresorpční terapie (bisfosfonáty, denosumab), v posledních letech však byla pro těžké formy onemocnění schválena kostní anabolika. Analog parathormonu teriparatid se používá již téměř dvě desetiletí. Monoklonální protilátka proti sklerostinu romosozumab byla v EU registrována koncem roku 2019. Oba přípravky stimulují kostní novotvorbu, romosozumab navíc přímo inhibuje kostní resorpci. Jejich účinnost byla srovnávána především v japonské populaci, data z evropské klinické praxe týkající se přímého srovnání dosud chyběla.
Do retrospektivní observační studie provedené v univerzitní nemocnici v dánském Århusu vstoupilo 315 postmenopauzálních žen − 162 léčených romosozumabem a 153 teriparatidem. Pro zařazení do skupiny léčených teriparatidem postačovaly dle úhradových kritérií ≥ 2 vertebrální zlomeniny nebo jedna vertebrální zlomenina s T-skóre kostní denzity (BMD) < −3 v posledních 3 letech. Pro romosozumab bylo podmínkou T-skóre BMD < −2,5 spolu s osteoporotickou zlomeninou v posledních 3 letech.
Teriparatid byl podáván v dávce 20 µg s.c. 1× denně po dobu 24 měsíců, romosozumab v dávce 210 mg s.c. 1× měsíčně po dobu 12 měsíců. BMD byla měřena denzitometrií (DXA) na krčku femuru, kyčelním kloubu a bederní páteři (L1–L4). Primárním cílem byla procentuální změna BMD ve 12. měsíci, sekundárně v 6. a 24. měsíci. Hodnotily se též bezpečnost, incidence zlomenin, nežádoucích příhod, nádorových onemocnění, kardiovaskulárních (KV) příhod a přerušení léčby.
Po 12 měsících vedla terapie romosozumabem ke statisticky významně většímu nárůstu BMD než podávání teriparatidu, a to ve všech 3 měřených lokalitách (p < 0,001): krček femuru o 4,8 vs. 0,2 %, kyčelní kloub o 5,7 vs. 0,3 %, bederní páteř o 13,7 vs. 9,3 %. Nárůst po teriparatidu dosáhl statistické významnosti pouze v případě bederní páteře. Při srovnání po plné délce léčby (12 vs. 24 měsíců) se rozdíly zmenšovaly – v případě bederní páteře dosáhl teriparatid srovnatelného výsledku (12,3 vs. 13,7 %), avšak s větší variabilitou výsledků. U dosud neléčených pacientek byl patrný trend k vyššímu nárůstu BMD, statistické významnosti však nedosáhl.
Léčbu předčasně ukončilo 5,5 % účastnic ve skupině s romosozumabem oproti 32,7 % ve skupině s teriparatidem. Nejčastější nežádoucí příhodou (AE) u romosozumabu byla reakce v místě vpichu (54,9 %), obzvláště častá v úvodním období před edukací personálu o nutnosti ohřátí přípravku před aplikací. Dalšími AEs v této skupině byly bolesti svalů a kloubů (8,6 %) a bolest hlavy (4,9 %). U teriparatidu převažovaly hyperkalcémie (28,1 %), bolesti svalů a kloubů (22,9 %), nauzea (16,3 %), závratě (14,4 %) a únava (13,1 %).
Incidence KV příhod byla nižší ve skupině s romosozumabem (245 vs. 403 na 10 000 pacientoroků; p < 0,01), tato data je však třeba interpretovat opatrně vzhledem k výběrovému zkreslení – romosozumab je totiž kontraindikovaný u osob s vysokým KV rizikem, respektive s anamnézou infarktu myokardu či cévní mozkové příhody.
Nové zlomeniny se objevily u 4 pacientek dostávajících romosozumab a u 16 s teriparatidem.
Terapie romosozumabem vedla u účastnic dánské studie k rychlejšímu a většímu nárůstu BMD než podávání teriparatidu a byla spojená s výrazně nižší mírou předčasného ukončení léčby. Při interpretaci výsledků je nutné zohlednit odlišná výchozí kritéria obou skupin, která mohla ovlivnit zejména srovnání bezpečnostních dat. Otázku kardiovaskulární bezpečnosti romosozumabu dosavadní důkazy jednoznačně neuzavírají a opatrnost u rizikových pacientek zůstává opodstatněná.
Aktuálně dostupná data naznačují, že oba léky mají místo v léčbě těžké postmenopauzální osteoporózy s tím, že romosozumab se jeví jako výhodnější při potřebě rychlého efektu a dobré adherence.
(mali)
Zdroje:
1. Hartz M. C., Johannessen F. B., Harsløf T., Langdahl B. L. The effectiveness and safety of romosozumab and teriparatide in postmenopausal women with osteoporosis. J Clin Endocrinol Metab 2025; 110 (5): e1640–e1652, doi: 10.1210/clinem/dgae484.
2. SPC Evenity. Dostupné na: www.ema.europa.eu/cs/documents/product-information/evenity-epar-product-information_cs.pdf
3. SPC Forsteo. Dostupné na: www.ema.europa.eu/cs/documents/product-information/forsteo-epar-product-information_cs.pdf
