Dotazníkové části studie se zúčastnilo 1732 dospělých průměrného věku 34 let, kteří poskytli údaje o svých spánkových návycích. Většina (80 %) pocházela ze Švédska a dvě třetiny souboru tvořily ženy. Celkem 69 % respondentů uvedlo, že alespoň někdy využívají odložené zvonění budíku (snooze button). Většina z nich tak činila v pracovních dnech (71 %), někteří i o víkendu (23 %). Celkem 60 % osob, které zvonění odložily, do další signalizace opravdu usnuly (většinou nebo pokaždé). Průměrná doba ranního pospávání byla 22 minut s 8minutovým intervalem odložení zvonění.
Ukázalo se, že chroničtí dospávači byli v průměru o 6 let mladší než lidé zvyklí vstávat rovnou. Také u nich byla 4× vyšší pravděpodobnost, že budou patřit k pozdním chronotypům – tzv. typ „sova“. Mezi nejčastěji uváděné důvody podřimování patřil pocit, že respondent je příliš unavený, než aby dokázal vstát (25 %), dále názor, že podřimování je příjemné (17 %), a touha probrat se pomaleji/jemněji (17 %).
Experimentální části studie ve spánkové laboratoři se zúčastnilo 40 „chronických pospávačů“ průměrného věku 27 let, do finální analýzy dle protokolu byla zahrnuta data 31 osob (18 žen). Účastníci spali v laboratoři a ráno měli buď vstát ihned po zazvonění budíku, nebo měli k dispozici 30 minut na pospávání (v 9–10minutových intervalech). Celková doba od večerního zhasnutí světel do finálního opuštění postele byla vždy totožná s obvyklými návyky dané osoby.
Ihned po finálním probuzení, po 40 minutách, v poledne a v průběhu odpoledne vyplňovali účastníci kognitivní a paměťové testy, které hodnotily rychlost řešení aritmetických úloh, epizodickou a pracovní paměť a zpracování kognitivních konfliktů. Každý účastník prošel oběma variantami probouzení, aby bylo možné porovnat jeho výsledky v závislosti na způsobu vstávání.
Ukázalo se, že po dřímání dosahovali účastníci lepších výsledků v kognitivních testech bezprostředně po probuzení a udávali nižší míru malátnosti. Přínos podřimování se však vytratil v kognitivních testech provedených po 40 minutách od vstávání, ve kterých se účastníci signifikantně zlepšili bez ohledu na způsob vstávání.
Podle výzkumníků může být pozitivní vliv na mentální výkon ihned po probuzení zapříčiněn lehčím spánkem v průběhu podřimování. Při prvním zazvonění nás totiž budík často vytrhne z hlubších fází spánku (hluboký spánek s pomalými EEG vlnami). V této analýze dosáhlo 30 % nepodřimujících účastníků v průběhu 30 minut před vstáváním hlubokého spánku s pomalými vlnami, zatímco všichni dospávači při finálním probuzení vstávali z lehkého spánku. Tzv. spánková setrvačnost (sleep inertia), což je stav charakteristický ospalostí a dezorientací, bývá po probuzení z lehkého spánku nižší.
Podřimování ve srovnání se vstáváním rovnou o 30 minut později zkracovalo celkovou dobu spánku v průměru o 6 minut. Studie však nenašla žádný vliv ranního podřimování, pozitivní ani negativní, na koncentraci stresových hormonů, náladu, ranní ospalost ani celkovou kvalitu spánku. Nálada účastníků se s dobou od probuzení postupně zlepšovala bez ohledu na to, zda předtím podřimovali.
„Pokud si ranní zdřímnutí užíváte, zdá se, že není žádný důvod s ním přestávat – alespoň pro zdřímnutí v délce okolo 30 minut. Ve skutečnosti to dokonce může lidem s ranní malátností pomoci cítit se při vstávání o něco probuzenější,“ uzavírá autorka studie dr. Tina Sundelinová.
(este)
Zdroje:
1. Sundelin T., Landry S., Axelsson J. Is snoozing losing? Why intermittent morning alarms are used and how they affect sleep, cognition, cortisol, and mood. J Sleep Res 2023 Oct 17; e14054, doi: 10.1111/jsr.14054.
2. Leach N. Snoozing your alarm may boost brain functioning – new study. BBC Science Focus, 2023 Oct 18. Dostupné na: www.sciencefocus.com/news/snoozing-alarm-may-boost-brain
