Lidé si už v dávných dobách všimli změny tělesného pachu v souvislosti se zhoršením zdravotního stavu. A tak zatímco dnes se spoléháme na krevní odběry, například starořečtí lékaři využívali k diagnostice specifický zápach nemocného. Pokud pacientův dech voněl sladce nebo ovocně, domnívali se, že jeho tělo není schopné správně rozkládat cukry, a že tedy nemocný trpí diabetem. Pokud v dechu cítili nepříjemný zápach, označovaný jako fetor hepaticus, mohlo se jednat o jaterní selhání.
Moderní věda dala starým Řekům za pravdu – řada onemocnění či infekcí se vyznačuje charakteristickým profilem těkavých látek v dechu pacienta. V roce 1971 identifikoval laureát Nobelovy ceny Linus Pauling v dechu 250 různých chemických látek, které se označují jako těkavé organické sloučeniny (VOCs – volatile organic compounds).
Soubor těkavých látek produkovaných lidským tělem (a jeho mikrobiotou) se označuje jako volatilom. Sestává z obrovského množství složek, jejichž profil je unikátní pro každého jedince a mění se v závislosti na podmínkách – některé změny např. korelují s počátkem infekce a dysbiózou po invazi patogenních mikrobů.
Velké množství těkavých látek v našem volatilomu má charakteristický zápach, ale některé cítit nedokážeme. Využíváme proto citlivější nosy – např. psy, kteří jsou schopní identifikovat řadu různých chorob, mimo jiné i COVID-19.
Ještě citlivější jsou analytické techniky, jako je hmotnostní spektrometrie, který dokáže zachytit velmi jemné změny volatilomu. Proběhla řada studií, které korelovaly specifické změny s onemocněními kůže, respiračního či gastrointestinálního traktu. Výzkumníci věří, že se dočkáme dne, kdy bude možné určit diagnózu pouhým vydechnutím do speciálního přístroje.
Dech ale není jediným zdrojem těkavých látek, které se z lidského těla uvolňují. Dalšími původci jsou moč, výkaly a kůže. Těkavé organické sloučeniny emitované kůží jsou jednak výsledkem práce milionů žlázek, které vylučují metabolické odpady, jednak produktem bakterií a jiných mikrobů žijících na povrchu našeho těla. Pot je pro tyto mikroby vítanou potravou a jeho metabolizace vede k obzvláště zapáchajícím VOCs. Zápach potu však tvoří jen malý zlomek čichových vjemů pocházejících z volatilomu.
Analýza VOCs z kůže je poměrně snadná, nevyžaduje složitý a invazivní odběr vzorků. Nepřímo tak lze zkoumat složení mikrobiomu daného člověka. Zdá se, že profil kožních VOCs je velmi individuální a jednotlivé „podpisy“ jsou pravděpodobně podstatou schopnosti psů rozlišovat od sebe různé osoby čichem. Analýza kožního volatilomu také umožňuje poměrně přesně určit věk zkoumané osoby, což je pravděpodobně dáno vlivem oxidativního stresu, který narůstá s věkem, na charakteristický profil těkavých látek.
Rostliny užívají soubor těkavých látek označovaných jako feromony pro vzájemnou komunikaci a ochranu před škůdci. V živočišné říši VOCs často slouží jako afrodiziaka. Pohlavní feromony byly objeveny např. u myší, slonů či vepřů. Sexuální feromony u lidí však dosud nalezeny nebyly. Jedna z teorií naznačuje, že vymizely přibližně před 23 miliony let, když se u primátů vyvinulo barevné vidění a výběr partnera začal probíhat vizuálně.
Ať už lidské feromony existují, nebo ne, kožní volatilom může prozradit mnoho o tom, kdo jsme a jak se máme z pohledu stárnutí, výživy, kondice, plodnosti, a dokonce úrovně stresu. Kožní profil těkavých látek pravděpodobně obsahuje markery využitelné pro sledování zdravotního stavu a diagnostiku onemocnění. Než je však bude možné využít, musíme si počkat na výsledky dalších výzkumů.
(este)
Zdroj: Morrin A. Your unique smell can provide clues about how healthy you are. The Conversation, 2024 Feb 9. Dostupné na: https://theconversation.com/your-unique-smell-can-provide-clues-about-how-healthy-you-are-215311
