Podle 6. průzkumu pracovních podmínek v Evropě (EWCS − European Working Conditions Survey) téměř 21 % z pracující populace pracuje ve směnném provozu, který je definován jako nepravidelný pracovní režim mimo konvenční denní dobu a často je dále dělen do denních, nočních či střídavých směn a dalších typů směnného provozu.
V poslední době vzrůstají důkazy o tom, že práce ve směnném provozu, zejména pak v nočním směnách, má negativní dopady na lidské zdraví a funkci orgánů. Práce v nočním směnném provozu totiž může narušit přirozený cirkadiánní rytmus organismu a nepříznivě ovlivnit metabolické pochody a hormonální sekreci, přičemž efekt může být více signifikantní při delší expozici tomuto stylu práce. Dopady práce na noční směny mohou být dalekosáhlé a ovlivňovat řadu orgánových systémů, což dokládají výsledky recentně publikovaných studií.
Wang et al. publikovali rozsáhlou kohortovou studii hodnotící vliv nočních směn na incidenci fibrilace síní (FiS) v souboru jedinců z rozsáhlé medicínské databáze UK Biobank. Do studie bylo zahrnuto celkem 283 657 zaměstnanců bez anamnézy FiS, přičemž 276 009 jich mělo současně negativní anamnézu ischemické choroby srdeční (ICHS), cévní mozkové příhody (CMP) a srdečního selhání. Pro riziko FiS bylo ve studii také vypočítáno vážené skóre genetického rizika.
V průběhu mediánu sledování, který činil 10,4 roku, došlo k rozvoji 5777 případů FiS. Napříč kohortou bylo pozorováno vzrůstající riziko jejího rozvoje od pracovníků na denní směny přes pracovníky ve směnném provozu s žádnými nebo výjimečnými nočními směnami a pracovníky s některými nočními směnami až po jedince s obvyklými/permanentními nočními směnami (p = 0,013). Obvyklé nebo permanentní noční směny byly asociované s nejvyšším rizikem FiS (poměr rizik [HR] 1,16; 95% interval spolehlivosti [CI] 1,02–1,32).
S ohledem na délku trvání pracovního režimu a při porovnání jedinců na směnách vůči těm, kteří nikdy nepracují v noci, byli v nejvyšším riziku pracující více než 10 let a pracující s průměrným počtem 3–8 nočních směn/měsíc (HR 1,18; 95% CI 0,99–1,40, respektive HR 1,22; 95% CI 1,02–1,45). V této skupině bylo obdobně pozorováno i zvýšené riziko ICHS. Asociace mezi nočními směnami a rizikem fibrilace síní nebyla modifikována genetickou predispozicí k rozvoji fibrilace síní.
Obr. Práce na noční směny je spojena se zvýšeným rizikem fibrilace síní a ICHS (1)
Bigertová et al. publikovali studii, ve které hodnotili vliv nočních směn na riziko cerebrovaskulárního onemocnění u kohorty pacientů ve zdravotnictví. Do studie bylo zařazeno celkem 26 667 žen a 3793 mužů vykonávajících povolání sestry nebo zdravotnického asistenta.
V této studii bylo v porovnání s jedinci bez nočních směn pozorováno nadměrné riziko cerebrovaskulárního onemocnění u pracovníku s počtem > 30 nočních směn v předcházejícím roce (HR 1,44; 95% CI 1,04–1,99) nebo s počtem ≥ 3 po sobě jdoucích nočních směn v počtu > 15 v průběhu roku (HR 1,69; 95% CI 1,18–2,42) nebo u jedinců s > 30 rychlými návraty do práce z nočních směn (< 28 hodin; HR 1,52; 95% CI 1,10–2,10). Současně bylo ve studii zaznamenáno zvýšené riziko cerebrovaskulárního onemocnění u jedinců pracujících v nočních směnách po dobu > 5 let (HR 1,87; 95% CI 1,27–2,77).
Vetterová et al. publikovali studii, které také hodnotila kohortu pacientů z databáze UK Biobank, soustředili se však na riziko vzniku diabetu mellitu 2. typu (DM2) u pracovníků v nočních směnách. V porovnání s pracovníky v denních směnách byli všichni jedinci aktuálně pracující v nočních směnách ve vyšším multivariabilním upraveném riziku DM2 (žádné nebo výjimečné noční směny: poměr šancí [OR] 1,15; 95% CI 1,05–1,26; některé noční směny: OR 1,18; 95% CI 1,05–1,32; obvyklé noční směny: OR 1,44; 95% CI 1,19–1,73). Vyšší riziko nebylo pozorováno pouze u jedinců aktuálně pracujících permanentně v nočních směnách (OR 1,09; 95% CI 0,93–1,27).
S ohledem na délku trvání pracovního režimu a při porovnání jedinců na směnách s těmi, kteří nikdy nepracují v noci, byli v nejvyšším riziku DM2 jedinci s více nočními směnami během měsíce (< 3/měsíc: OR 1,24; 95% CI 0,90–1,68; 3–8/měsíc: OR 1,11; 95% CI 0,90–1,37; > 8/měsíc: OR 1,36; 95% CI 1,14–1,62; p = 0,001). Asociace mezi genetickou predispozicí pro rozvoj diabetu mellitu 2. typu nebyla ve studii modifikována prací na noční směny.
Vlasak et al. v metaanalýze observačních klinických studií hodnotili neurokognitivní poruchy u pracovníků na noční směny. Do analýzy bylo zahrnuto 18 studií o celkovém počtu 18 802 účastníků. Výsledky ukázaly signifikantní zhoršení výkonu kognitivních funkcí u pracovníků na směny v porovnání s jedinci nepracujícími na směny, a to konkrétně v parametrech rychlosti zpracovávání, pracovní paměti, psychomotorické bdělosti, kognitivní kontroly a vizuální pozornosti.
Z výsledků citovaných studií vyplývá, že práce v nočním směnném provozu negativně ovlivňuje řadu aspektů lidského zdraví, přičemž hloubka dopadu je ovlivněna počtem pracovních směn během měsíce, celkovou dobou expozice směnnému provozu a řadou dalších parametrů. Vzhledem k narůstajícímu počtu důkazů svědčících pro negativní efekt noční práce na lidský organismus by v blízké budoucnosti měla být tomuto tématu věnována větší pozornost.
(holi)
Zdroje:
1. Wang N., Sun Y., Zhang H. et al. Long-term night shift work is associated with the risk of atrial fibrillation and coronary heart disease. Eur Heart J 2021; 42 (40): 4180–4188, doi: 10.1093/eurheartj/ehab505.
2. Bigert C., Kader M., Andersson T. et al. Night and shift work and incidence of cerebrovascular disease - a prospective cohort study of healthcare employees in Stockholm. Scand J Work Environ Health 2022; 48 (1): 31–40, doi: 10.5271/sjweh.3986.
3. Vetter C., Dashti H. S., Lane J. M. et al. Night shift work, genetic risk, and type 2 diabetes in the UK Biobank. Diabetes Care 2018; 41 (4): 762–769, doi: 10.2337/dc17-1933.
4. Vlasak T., Dujlovic T., Barth A. Neurocognitive impairment in night and shift workers: a meta-analysis of observational studies. Occup Environ Med 2022; 79 (6): 365–372, doi: 10.1136/oemed-2021-107847.
