Prevalence osteoporózy a rizikových faktorů s důrazem na farmakoterapii na geriatrickém oddělení

Souhrn

Pecha M, blažek V, bretšnajdrová M, Danielová L. Prevalence osteoporózy a rizikových faktorů s důrazem na farmakoterapii na geriatrickém oddělení

Úvod: osteoporóza představuje významný zdravotní problém geriatrické populace s výraznými socioekonomickými dopady. Studie analyzuje prevalenci osteoporózy v anamnéze pacientů a její rizikové faktory se zaměřením na farmakoterapii u pacientů hospitalizovaných na Geriatrickém oddělení Fakultní nemocnice olomouc v prvním pololetí roku 2025.

Metodika: Retrospektivní analýza dat 262 pacientů hospitalizovaných na geriatrickém oddělení. Sledovány byly demografické charakteristiky, anamnéza osteoporózy a zlomenin, farmakoterapie, hladiny 25-hydroxyvitaminu D a další rizikové faktory.

Výsledky: Ve sledovaném souboru bylo 67,6 % žen, průměrný věk činil 83,2 let. osteoporóza v anamnéze byla přítomna u 14,1 % pacientů, zlomeniny v anamnéze u 46,2 %. Nejčastějšími léky negativně ovlivňujícími kostní metabolismus byly inhibitory protonové pumpy (pantoprazol 39,3 %, omeprazol 16,4 %), diuretika (furosemid 38,3 %) a levothyroxin (32,7 %). Nedostatek vitaminu D (< 50 nmol/l) byl zjištěn u 42,6 % vyšetřených pacientů. Specifickou léčbu osteoporózy užívalo pouze 5,4 % pacientů.

Závěr: Studie potvrzuje vysokou prevalenci rizikových faktorů osteoporózy v geriatrické populaci s nedostatečnou specifickou léčbou. Výsledky zdůrazňují potřebu systematického přístupu k prevenci a léčbě osteoporózy u hospitalizovaných geriatrických pacientů.

Klíčová slova:

osteoporóza – vitamín D – rizikové faktory – farmakoterapie – geriatričtí pacienti

ÚVOD

osteoporóza představuje závažné onemocnění skeletu ve vyšším věku, charakterizované snížením kostní denzity a deteriorací mikroarchitektury kostní tkáně s následným zvýšením rizika zlomenin.(1) Prevalence osteoporózy ve věku 50 let je u žen 6,3 % a u mužů 2,5 %, přičemž s věkem progresivně narůstá a v populaci nad 80 let dosahuje 47,2 % u žen a 16,6 % u mužů.(1) osteoporotické zlomeniny představují významnou příčinu morbidity, mortality a snížení kvality života, což má výrazné socioekonomické dopady.(2, 3)

Geriatričtí pacienti jsou vystaveni řadě rizikových faktorů, které přispívají k rozvoji osteoporózy. Kromě základních neovlivnitelných faktorů, jako je věk, pohlaví a genetická predispozice, hrají významnou roli modifikovatelné faktory, jako je výživa, fyzická aktivita, kouření, konzumace alkoholu, stres a farmakoterapie.(4, 5) Mnohá běžně užívaná léčiva mohou negativně ovlivňovat kostní metabolismus prostřednictvím různých mechanismů –⁠ od přímého působení na kost ní buňky až po ovlivnění absorpce kalcia a vitaminu D.(6)

Mezi nejvýznamnější lékové skupiny s negativním dopadem na kostní tkáň patří glukokortikoidy, inhibitory protonové pumpy, některá antidepresiva, antikon vulziva, diuretika a hormonální léky.(7, 8, 9) Problematika je u geriatrických pacientů komplikována polymorbiditou a polyfarmacií, kdy pacienti často užívají současně více potenciálně rizikových léčiv.

Nedostatek vitaminu D představuje další významný modifikovatelný rizikový faktor, který je u geriatrické populace velice častý. insuficience vitaminu D vede ke snížené absorpci kalcia, sekundární hyper paratyreóze a zvýšené kostní resorpci.(10)

Cílem této studie je analýza prevalence osteoporózy v dokumentaci pacientů a identifikace hlavních rizikových faktorů se zaměřením na farmakoterapii u pacientů hospitalizovaných na Geriatrickém oddělení FN Olomouc.

METODIKA

Byla provedena retrospektivní analýza dat pacientů hospitalizovaných na Geriatrickém oddělení FN Olomouc v prvním pololetí roku 2025. Vstupním kritériem byla hospitalizace na Geriatrickém oddělení FN Olomouc v období od 1. 1. 2025 do 30. 6. 2025, vylučovací kritéria nebyla stanovena.

Sledované parametry zahrnovaly demografické charakteristiky (věk, pohlaví), anamnézu osteoporózy a zlomenin, výsledky denzitometrie, farmakoterapii před hospitalizací i změny během hospitalizace, laboratorní parametry (hladina 25-hydroxyvitaminu D, sérová hladina vápníku), životní styl (kouření) a specifickou léčbu osteoporózy.

Farmakoterapie byla hodnocena se zaměřením na léčiva s prokázaným nebo suspektním negativním vlivem na kost ní metabolismus. Hladiny 25-hydroxy vitaminu D byly kategorizovány podle aktuálních doporučení:(11) nedostatek (< 50 nmol/l), deficit (50–74 nmol/l) a dostatečná hladina (≥ 75 nmol/l).

Statistické zpracování bylo provede no pomocí deskriptivní statistiky. Spoji té proměnné jsou uvedeny jako průměr ± směrodatná odchylka, kategorické pro měnné jako absolutní a relativní četnosti.

VÝSLEDKY

Do studie bylo zařazeno celkem 262 pacientů s průměrným věkem 83,2 ± 7,5 let (rozsah 68–100 let). Ženy tvořily 67,6 % (n = 177) souboru, muži 32,4 % (n = 85). Základní charakteristiky souboru pacientů jsou uvedeny v tabulce 1.

Prevalence osteoporózy a rizikových faktorů

osteoporóza v anamnéze byla dokumentována u 37 pacientů (14,1 %), přičemž výrazně častěji u žen než u mužů (16,4 % vs. 9,4 %). Zlomeniny v anamnéze byly přítomny u 121 pacientů (46,2 %), opět s vyšší prevalencí u žen (52,0 % vs. 34,1 %).

U pacientů s osteoporózou v anamnéze byla průměrná hodnota věku 83,7 let, ženy tvořily 78,4 % této skupiny. Zlomeniny v anamnéze mělo 81,1 % pacientů s osteoporózou, což ukazuje na osteoporózu jakožto rizikový faktor pro zlomeniny.

Analýza farmakoterapie

Léčiva s potenciálně negativním vlivem na kostní metabolismus před hospitalizací užívalo 214 pacientů (81,7 %). Nejčastějšími skupinami byly inhibitory protonové pumpy, kličková diuretika a hormonální substituční terapie štítné žlázy. Detailní přehled nejčastějších rizikových léčiv uvádí tabulka 2.

inhibitory protonové pumpy (pantoprazol a omeprazol) užívalo více než polovina pacientů, celkem 55,7 % pacientů, což představuje nejvíce zastoupenou skupinu rizikových léčiv. Furosemid užívalo 38,3 % pacientů, levothyroxin 32,7 %. Psychofarmaka (antidepresiva, anxiolytika) byla zastoupena u 23,3 % pacientů.

hladiny vitaminu D

Hladina 25-hydroxyvitaminu D byla vy šetřena u 94 pacientů (35,9 %). Průměrná koncentrace činila 64,2 nmol/l (medián 59,6 nmol/l, rozsah 14,0–163,3 nmol/l). Alarmující je zjištění, že 42,6 % vyšetřených pacientů mělo nedostatek vitaminu D. Rozložení hladin vitaminu D uvádí tabulka 3.

Specifická léčba osteoporózy

Specifickou antiosteoporotickou léčbu užívalo pouze 14 pacientů, tedy jen necelých 40 % pacientů s anamnézou osteoporózy. Z toho bisfosfonáty užívalo 6 pacientů, denosumab 8 pacientů. Suplementaci vitaminu D a kalcia mělo předepsánu 71 pacientů, což je výrazně méně, než by odpovídalo potřebě na základě zjištěných hladin vitaminu D.

DISKUSE

Naše studie přináší aktuální pohled na prevalenci osteoporózy a jejích rizikových faktorů u geriatrických hospitalizovaných pacientů v českých podmínkách. Prevalence osteoporózy v anamnéze souhrnně byla 14,1 %, což je výrazně méně, než by odpovídalo dané populaci s ohledem na informace z literatury.(1) Vysoká prevalence zlomenin (46,2 %) opět přispívá k tvrzení, že skutečný výskyt osteoporózy může být vyšší, než je uváděn v dokumentaci.(12) Zjištěná distribuce podle pohlaví s převahou žen odpovídá demo grafickým charakteristikám geriatrické populace. Ženy měly častěji osteoporózu i zlomeniny v anamnéze, což je v souladu se známými epidemiologickými daty.

Možné vysvětlení nízkého záchytu osteoporózy v dokumentaci může být jejím opomenutím pacientem při odběru anamnézy, kdy pacient onemocnění nepovažuje za závažné, pouze jako nějakou laboratorní odchylku. Samozřejmě u geriatrických pacientů může být i problém s odběrem anamnézy s přihlédnutím na kognitivní deficit. Pak jsme odkázáni na čerpání z dokumentace. K její kompletnosti ale bohu žel nepřispívá to, že systémy jednotlivých zdravotnických pracovišť nejsou propojeny, a dokumentace ambulantních specialistů se tak jednoduše nedostane například do nemocnice, kde je pacient hospitalizován. i když do budoucna by tato překážka v rámci rozšiřování e-Health a propojování systémů mohla odpadnout a ošetřujícímu lékaři by měly být dostupné výsledky veškerých předchozích vyšetření.

Farmakoterapie jako rizikový faktor

Nejvýznamnějším nálezem je vysoká prevalence užívání léčiv s negativním dopadem na kostní metabolismus (81,7 % pacientů). inhibitory protonové pumpy (PPi) užívalo více než polovina pacientů. Metaanalýzy potvrzují, že dlouhodobé užívání PPi zvyšuje riziko osteoporotických zlomenin o 10–40 %.(13) Mechanismus zahrnuje snížení absorpce kalcia v důsledku hypochlorhydrie a možné pří mé ovlivnění osteoklastů.(14) U PPi se v klinické praxi bohužel často setkáváme s je jich neindikovaným podáním, případně s indikovaným podáním, u kterého ale je překročena doporučená doba užívání.(15) V klinické praxi se lékař na otázku, proč pacient PPi užívá, často dozví odpověď, že jej kdysi před lety po jídle pálila žáha. Při krátkodobém a indikovaném podání jsou PPi bezpečné léky, nicméně při dlouhodobém užívání v rámci let již narůstají rizika spojená s vlivem na kost.

Vysoké zastoupení furosemidu (38,3 %) je dalším rizikovým faktorem. Kličková diuretika zvyšují exkreci kalcia ledvinami a mohou vést k sekundární hyperparatyreóze.(16) Levothyroxin, třetí nejčastější rizikové léčivo, může při nad měrné substituci způsobit subklinickou hypertyreózu s následnou akcelerací kostního obratu.(7, 17)

Významné je také zastoupení psycho farmak, která některá samotná ovlivňují kostní metabolismus, ale zejména mohou zvyšovat riziko pádů prostřednictvím sedace a ortostatické hypotenze, jak dokumentuje studie z téhož pracoviště zaměřená na problematiku pádů.(18)

Nedostatek vitaminu D

Alarmující je zjištění těžkého nedostatku vitaminu D u 42,6 % vyšetřených pacientů. toto je výrazně vyšší prevalence, než uvádějí některé populační studie, což může být ovlivněno charakterem hospitalizované geriatrické populace s vyšší morbiditou a sníženou mobilitou.(19) Nedostatek vitaminu D vede ke snížené absorpci kalcia, sekundární hyperparatyreóze a zvýšené kostní resorpci.(20)

Nedostatečná specifická léčba

Znepokojující je velmi nízké zastoupení pacientů se specifickou antiosteoporotickou léčbou (5,4 %). to naznačuje výraznou mezeru mezi potřebou a skutečným zajištěním léčby. Podle současných doporučení by kandidáty na specifickou léčbu byli nejen pacienti s prokázanou osteoporózou, ale i pacienti s vysokým rizikem zlomenin podle kalkulátorů rizika.(21)

Limitace studie

Limitacemi studie je její retrospektivní charakter a absence kontrolní skupiny ambulantních pacientů. Dále nebyla hodnocena compliance k medikaci ani délka užívání jednotlivých léčiv. V dokumentaci bohužel chybí údaje o denzitometrii u pacientů, což by umožnilo přesnější stanovení prevalence osteoporózy. t-skóre bylo v dokumentaci stanoveno pouze u tří pacientů (!), u dalších jedno tek případů byla v anamnéze pouze in formace, že vyšetření bylo v normě, často bez uvedené datace provedení vyšetření. Čerpání údajů z dokumentace také přináší úskalí v někdy ne zcela přesně datovaných údajích o zlomeninách. Do statistiky jsme nezahrnuli zlomeniny, ke kterým jedno značně došlo v dětství.

ZÁVĚR

Studie potvrzuje vysokou prevalenci rizikových faktorů osteoporózy u geriatrických pacientů s výrazným podhodnocením specifické léčby. Převážná většina pacientů užívá léčiva s potenciálně negativním dopadem na kostní metabolismus, přičemž často není zajištěna adekvátní prevence nebo léčba osteoporózy.

Výsledky zdůrazňují potřebu systematického přístupu zahrnujícího pravidelné hodnocení rizika osteoporózy, optimalizaci farmakoterapie s ohledem na kostní zdraví, zajištění adekvátní suplementace vitaminu D a kalcia a případně iniciaci specifické antiosteoporotické léčby u rizikových pacientů.

Pro zlepšení péče doporučujeme implementaci protokolu pro screening osteoporózy na geriatrických odděleních, pravidelné kontroly hladin vitaminu D a systematické posouzení poměru bene f it/risk rizikových léčiv s případnou substitucí za bezpečnější alternativy.