Volná sdělení 4


Vyšlo v časopise: Čes-slov Pediat 2016; 71 (Supplementum 1): 22-25.
Kategorie: Abstrakta

DĚDIČNÉ MNOHOČETNÉ EXOSTÓZY: KLINICKÁ, RADIODIAGNOSTICKÁ AMOLEKULÁRNÍ CHARAKTERISTIKA ČTYŘ RODIN

Medek K., Kytnarová J., Ondrušková N., Tesařová M.,Hansíková H., Zeman J., Honzík T.

Klinika dětského adorostového lékařství 1. LF UK aVFN, Praha,Česká republika

Dědičné mnohočetné exostózy (HME) je autosomálně dominantní onemocnění ze skupiny dědičných poruch glykosylace (CDG). Je způsobeno poruchou syntézy heparansulfátu. Diagnostickými kritérii jsou nejméně dvě exostózy v juxtaepifyzeální oblasti dlouhých kostí, pozitivní rodinná anamnéza a/nebo mutace v jednom z genů pro exostozin (EXT1 a EXT2). Prezentujeme klinické projevy a výsledky radiodiagnostického a molekulárního vyšetření čtyř českých rodin s diagnózou HME.

Vyšetřili jsme celkem 9 pacientů ze 4 rodin s věkovým rozptylem 2–75 let, z toho 2 byli asymptomatičtí (věk 15 měsíců, diagnóza stanovena molekulárně-geneticky na základě pozitivní RA). Onemocnění se u symptomatických pacientů manifestovalo průměrně ve 4 letech věku (2–6 let) tvorbou exostóz a ve 2/3 případů malým vzrůstem. Věk v době vyšetření byl u všech našich pacientů v průměru 3,4 roku (15 měsíců – 6 let). Udávaný interval záchytu je 50 % do 3,5 let věku a 80 % v 1. dekádě života. Průměrný počet exostóz u našich pacientů byl 27 (19–34). Dominantním místem výskytu byla oblast kolenního kloubu (distální femur a proximální tibie), distálního předloktí (zejména radiu), proximálního humeru a ruky. Progrese onemocnění byla nejtěžší v době růstu, poté dochází ke stabilizaci stavu. Minimálně 1x během života vyžadovali operační řešení komplikací spojených s růstem exostóz všichni symptomatičtí pacienti. Molekulárně-genetické vyšetření potvrdilo diagnózu HME u 3 rodin, byly nalezeny 3 nepopsané mutace v heteroalelické formě v genu EXT1, z toho 1 de novo. U jedné rodiny s jednoznačným klinickým nálezem bylo standardní vyšetření negativní, z tohoto důvodu je zvažována přítomnost větší delece a vyšetření metodou MLPA.

Závěr: Dědičné mnohočetné exostózy jsou nejčastějšími benigními kostními tumory s odhadovaným výskytem 1:50 000 v evropské populaci. Asi v 5 % případů dochází k maligní transformaci v chondrosarkom či osteosarkom. S ohledem na počet pacientů diagnostikovaných v ČR se jedná o poddiagnostikované onemocnění. Zcela nejčastějším místem výskytu je ruka, dále oblast kolenního kloubu a distální předloktí. Onemocnění se vyhýbá zcela pouze lbi a jen velmi zřídka postihuje páteř. Vzhledem ke klinickým projevům nemoci zahrnujícím zejména četné komplikace stran bolesti, útlaku či omezení hybnosti z růstu exostóz, možnosti maligního zvratu a autosomálně dominantnímu typu dědičnosti s vysokou penetrancí je nutná mezioborová spolupráce genetického a ortopedického pracoviště.

Podpořeno grantem Univerzity Karlovy vPraze – GAUK 252213, PRVOUK P24/LF1/3, UNCE 204011/1 aVFN RVO 64165/2012.

DEFICIT LYSOSOMÁLNÍ KYSELÉ LIPÁZY: KLINICKÉ PROJEVY, MOŽNOSTI DIAGNOSTIKY A TERAPIE

Mazurová S.1, Malinová V.1, Linková L.1, Poupětová H.2,Hůlková H.2, Zeman J.1, Honzík T.1

1 Klinika dětského adorostového lékařství 1. LF UK aVFN, Praha, Česká republika

2 Ústav dědičných metabolických poruch 1. LF UK aVFN, Praha, Česká republika

Úvod: Deficit lysosomální kyselé lipázy (LAL) je vzácné lysosomální střádavé onemocnění (LSD) s autosomálně recesivním typem dědičnosti. Při odhadovaném výskytu 1:40 000 se potencionálně jedná o jednu z nejčastějších LSD. Enzym LAL hydrolyzuje estery cholesterolu z LDL partikulí a je zásadní pro cholesterolovou homeostázu v buňce. Nulová aktivita enzymu se projevuje jako Wollmannova nemoc, fatální v kojeneckém věku. Mírnější formou onemocnění je Nemoc ze střádání esterů cholesterolu (Cholesteryl Ester Storage Disease, CESD), která se projevuje především ve školním věku poškozením jater, s postupnou progresí do jaterní fibrózy až cirhózy a dyslipidémií, s rozvojem předčasné aterosklerózy. CESD v současnosti patří mezi onemocnění léčitelná enzymatickou substituční terapií, 3 naši pacienti jsou léčeni, v rozmezí 2,5-4,5 roku, v rámci klinické studie.

Materiál ametody/Soubor: Onemocnění se u našich pacientů manifestovalo ve věku 8–10 let hepatomegalií, hepatopatií a dyslipidémií. U 1 pacientky byla již ve věku 8 let jaterní biopsií prokázána jaterní fibróza s přechodem do cirhózy. Diagnóza byla stanovena enzymologicky, sníženou aktivitou kyselé lipázy v izolovaných leukocytech, v průměru pod 10 % dolní hranice kontrol.

Výsledky: Terapie rekombinantním enzymem (sebelipázou alfa) byla u pacientů zahájena v rozmezí 13–21,5 roku a její příznivý efekt je patrný jak klinicky, regresí hepatosplenomegalie, tak laboratorně, ústupem hepatopatie a dyslipidémie. Oproti nejvyšším hodnotám před terapií došlo u všech pacientů k normalizaci jaterních transamináz (snížení alani-naminotransferázy v průměru o 1 μkat/l, aspartátaminotransferázy o 0,72 μkat/l) a úpravě lipidogramu, s poklesem celkového cholesterolu v průměru o 49 %, LDL cholesterolu o 63 %, triacylglycerolu o 42 %, HDL cholesterol se zvýšil o 22 %. Pouze u 1 pacientky dosud trvá mírná hepatomegalie a hypercholesterolemie.

Závěr: Významná poddiagnostikovanost, vzhledem k vypočtenému výskytu LAL deficitu v ČR (1:322 000; 20 pacientů za období 1975–2015) a trvale progresivní charakter tohoto onemocnění ukazují na nutnost včasné diagnostiky, při existenci efektivní terapie. Pro usnadnění diagnostiky se v současné době připravuje metoda stanovení aktivity LAL v suché krevní kapce.

Práce byla podpořena SVV 260256/2016, VFN RVO 64165/2012.

BRNĚNSKÁ AČESKÁ PEDIATRIE – KAUZA CELIAKIE

Utěšený J., Ježorek D.

PLDD Sdružené ordinace s.r.o. Brno; Klub celiakie Brno v.p.s., Česká republika

Úvod: Moderní tvorba tzv. guidelines musí splnit kritéria evidence based medicine (EBM). 1. kritická retrospekce citací dané problematiky (Medline, Cochrane, Embase.atd.) s přesně definovanými uznaní a neuznání prací. Dvojité slepé randomizované studie. Možnost je i kombinace s dlouhodobými longituálními studiemi. Ideální jsou studie vývojové. Pokusili jsme se využít existence unikátních genetických studií Výzkumného ústavu pediatrického (VÚP) založeného prof O. Teychslem v roce 1963.

Soubor ametodika: A. CS_gen 1991–2002 HLADQ2,82430 testovaných pacientů a rodinných příslušníků pro diagnózu celiakie. S daty příznaků, asociovaných chorob a somatického vývoje v době diagnózy celiakie.

B. ELSPAC (European Longitudinal Study of Pregnancy and Childhood) studie 1991–1992 5738 brněnských a 1851 znojemských dětí od početí do 18 let. S dotazníky otce i matky, rodin dítěte. Zdravotních, sociálních, vývojových ve věku prenatálním a v termínech prevencí u PLDD.

C. Diagnosis of Celiac Disease (Comparative Effectiveness Reviews, No 162. Agency for Helathcare Research and Quality, 2016 Jan). Kritická studie 7254 titulů publikovaných 1990–2015 k tématu celiakie.

Podle uznaných nejpřesnějších kritérií v C. (HLADQ2 a//nebo DQ8 pozitivita a/nebo htTg, EMA, AGA pozitivita) jsme v A. určili nejčastější příznaky, výskyt asociovaných chorob, odchylky antropometrického vývoje u probandů a v rodině. Stejné parametry jsme vyhledávali, v průběhu celého věku dětí a rodičů ve studii B. Soubory A a B byly párovány podle věku a pohlaví věku pacienta ze souboru A. v době stanovené diagnózy celiakie a doby prvních příznaků celiakie.

Výsledky: Předběžné výsledky prokazují statisticky významnou korelaci uznaných typických i atypických příznaků somatickou patologií a rodinný výskyt obou mezi soubory A a B. U HLADQ2 a/nebo DQ8 jedinců je diagnostika celiakie na srovnatelné úrovni jako opakovaně pozitivní specifické protilátky. A statisticky významnější než kombinace autoprotilátek a výsledků enterobiopsie. Podrobnější hodnocení (logistická regrese) může dokázat prioritu kliniky a rodinné anamnézy, genetického vyšetření nad zatím používanými, a zřejmě méně citlivými metodami.

Diskuse: Předběžné analýzy prokazují, že využívání souboru ELSPAC pro nové diagnostické postupy má vysokou výtěžnost pro choroby geneticky podmíněné a s variabilním obrazem podle věku pacienta.

SPEKTRUM PATOGENNÍCH VARIANT AKLINICKÁ CHARAKTERIZACE UKOHORTY ČESKÝCH PACIENTŮ SRASOPATHIEMI

Němčíková M.1, Baxová A.2, Beharka R.3, Dvořáčková N.4,Fridrichová P.5, Gaillyová R.3, Gřegořová A.4, Havlovicová M.1, Honzík T.6, Hůrková V.7, Kalina Z.3, Laštůvková J.8, Malíková M.1, Němečková J.3, Pourová R.1,Prášilová Š.3, Puchmajerová A.1, Seemanová E.1,Simandlová M.1, Solařová P.5, Šilhánová E.4,Šoukalová J.3, Vejvalková Š.1, Vlčková M.1, Všetička J.9,Křepelová A.1

1 Ústav biologie alékařské genetiky 2. LF UK aFN Motol, Praha, Česká republika

2 Ústav biologie alékařské genetiky VFN a1. LF UK, Praha, Česká republika

3 Oddělení lékařské genetiky FN Brno, Česká republika

4 Oddělení lékařské genetiky FN Ostrava, Česká republika

5 Oddělení lékařské genetiky FN Hradec Králové, Česká republika

6 Klinika dětského adorostového lékařství VFN a1. LF UK Praha, Česká republika

7 Prediko, Zlín, Česká republika

8 Oddělení lékařské genetiky Masarykovy nemocnice Ústí nad Labem, Česká republika

9 Genetika Ostrava, Česká republika

Úvod: RASopathie představují skupinu onemocnění zahrnující syndromy Noonanové (NS), NS s mnohočetnými pihami (NSML), Noonan-like syndrome with loose anagen hair (NS/LAH), syndrom asociovaný s mutacemi v genu CBL, kardiofaciokutánní syndrom (CFCS), Costellův syndrom (CS), neurofibromatózu typu 1 (NF1) a syndrom Leguis (LS). Tyto klinické jednotky se vzájemně překrývají jak po stránce klinické, tak molekulární a vznikají v důsledku germinálních mutací v genech kódujících proteiny participující v RAS/MAPK signalizační kaskádě. Díky sdílení řady fenotypových znaků je klinická diagnostika velmi obtížná a metody molekulární genetiky přispívají k přesnější diagnostice RASopathií a též k upřesnění klinické prognózy pacientů.

Cíl: Upřesnit klinický nález a zjistit molekulární podklad u českých pacientů s RASopathiemi.

Materiál ametody: U kohorty 162 nepříbuzných pacientů s klinickým podezřením na NS a jemu podobných onemocnění (kromě NF1 a LS) byla provedena cílená analýza kauzálních genů (PTPN11, SOS1, SOS2, RAF1, RIT1, BRAF, KRAS, MAP2K1, MAP2K2, HRAS, NRAS, SHOC2, CBL, RRAS, SPRED1 a NF1) pomocí Sangerova sekvenování a metody NGS, kitem HaloPlex Noonan (platforma MiSeq, Illumina).

Výsledky: Patogenní mutace byly detekovány u 69 pacientů (42,6 %). NS byl potvrzen u 59 pacientů, NSML byl diagnostikován u 4 pacientů, ve 3 případech byly nalezeny mutace kauzální pro CFCS a u 2 dětí byly zjištěny mutace asociované s CS. U 1 pacienta byl prokázán NS/LAH. Všechny detekované mutace byly charakteru missence, jedna mutace v genu RIT1 nebyla dosud v literatuře popsána.

Závěr: Jak molekulární, tak klinické nálezy korespondují s daty publikovanými v předchozích studiích. Naše výsledky by měly přispět ke korelaci mezi genotyp-fenotyp a současně nápomoci klinické diagnostice a také většímu porozumění této heterogenní skupině onemocnění.

KDYŽ NENÍ ALARM APNOE MONITORU FALEŠNÝ

Rücklová K.

Klinika dětí adorostu FNKV a3. LF UK, Praha, Česká republika

Úvod: Apnoická pauza je definována jako zástava dechu trvající minimálně 20 sekund nebo méně, pokud je spojena s cyanózou a/nebo bradykardií. Diferenciálně diagnosticky představuje široké spektrum problémů od benigního afektivního záchvatu až po potenciálně život ohrožující stav a je poměrně častým důvodem přijetí na naše kojenecké oddělení.

Metody: Prezentace vychází z rešerše literatury a zkušeností našeho oddělení. Zabývá se diferenciální diagnostikou apnoických pauz u kojenců a malých dětí a zaměřuje se především na odhalení indicií z anamnézy a fyzikálního vyšetření, které mohou poukázat na příčinu a závažnost stavu, a tedy i rozsah nutných vyšetření. Součástí prezentace je i krátký vhled do problematiky apnoe monitorů a několik krátkých kazuistik.

Výsledky: Z patofyziologického hlediska se apnoe dělí na centrální, obstruktivní a smíšené. Z první skupiny dominuje kromě apnoe nedonošených úraz hlavy, intoxikace nebo epilepsie. Naopak spíše obstruktivní mechanismus se předpokládá při aspiraci, laryngospazmu u dětí s gastroezofageálním refluxem nebo při zvýšené kolapsibilitě dýchacích cest u tracheomalacie. Apnoe také může být součástí obrazu bakteriální sepse nebo infekcí, jako jsou bronchiolitidy a pertuse.

Závěr: Podrobný popis a okolnosti stavu s apnoickou pauzou, fyzikální vyšetření a důležité indicie, které lékař nesmí opominout, mohou poukázat na příčinu a tedy závažnost situace, případně pomohou rozlišit fyziologickou apnoickou pauzu či falešný alarm od patologického stavu.

VYHODNOCENÍ ZDRAVOTNÍHO STAVU A PSYCHOMOTORICKÉHO VÝVOJE UDĚTÍ S NÍZKOU AŽ EXTRÉMNĚ NÍZKOU PORODNÍ HMOTNOSTÍ V 5 LETECH VĚKU

Kašparová M.1, Fabíková J.2, Iroušková L.1, Kašpar P.3

1 Centrum komplexní péče pro děti s poruchami vývoje, Pediatrická klinika 2. LF UK aFN Motol, Praha, Česká republika

2 Oddělení klinické psychologie FN Motol, Praha, Česká republika

3 Ústav veřejného zdravotnictví apreventivního lékařství, 2. LF UK, Praha, Česká republika

Úvod: Při řešení projektu jsme si stanovili úkol vyšetřit děti s porodní hmotností pod 1500 g, které se narodily ve FNM v letech 2010 a 2011 a byly vyšetřeny v l. roce věku v poradně perinatologického centra. Chtěli jsme ověřit, jaký byl zdravotní stav a vývoj těchto dětí v dalším období po 2. roce jejich života.

Cíl: Vyšetřením dětí v 5 letech věku chceme doplnit poznatky o zdravotním stavu, morbiditě a psychomotorickém vývoji dětí s perinatální zátěží nízké, velmi nízké a extrémně nízké porodní hmotnosti.

Metoda: K vyšetření jsme vybrali děti narozené s porodní hmotností nižší nežli 1500 g, bez dalších komplikací zdravotního stavu. Rodičům jsme nabídli shodný časový termín pediatrického a psychologického vyšetření. Vyšetření jsme prováděli obvyklým klinickým způsobem, tabulky měr a hmotnosti jsme používaly dle aktuálního kompendia pediatrické auxologie. Psychologické vyšetření bylo prováděno za použití PDW testu, progresivní matice Ravena a testu školní zralosti. Součástí vyšetření byla sociální a zdravotní anamnéza.

Soubor: Bylo vyšetřeno 34 dětí (16 dívek, 18 chlapců), z toho 24 dětí mělo porodní hmotnost 1000–1500 g, 7 dětí 999–750 g a 3 děti měly porodní hmotnost pod 750 g.

Výsledky: Předběžné vyhodnocení ukazuje 1. velmi nízkou morbiditu u 99 % dětí, 2. růst na úrovni 50 P u 52 % dětí, průměrný a lehce podprůměrný stav výživy u 47 % dětí, 3. psychomotorický vývoj u 96 % dětí v pásmu průměru až nadprůměru, ale pouze u 58 % dětí splnění testu školní zralosti, výskyt poruch pozornosti a sociální nezralost u 24 % dětí. Podrobnější informace jsou obsahem sdělení.

Závěr: Vyšetření dětí s perinatální zátěží nízké až extrémně nízké porodní hmotnosti v 5 letech ukázalo nutnost pracovat s dětmi dlouhodobě i po 2. roce věku, zaměřit se na kvalitu psychomotorického vývoje, především oblast grafo- a senzomotoriky, předcházet poruchám ve vývoji řeči a poruchám pozornosti, v oblasti somatické sledovat růst a stav výživy těchto dětí.

Projekt je podpořen grantem z Norska – NF-CZ11-OV-1-017-2015.


Štítky
Neonatologie Pediatrie Praktické lékařství pro děti a dorost

Článek vyšel v časopise

Česko-slovenská pediatrie

Číslo Supplementum 1

2016 Číslo Supplementum 1

Nejčtenější v tomto čísle

Tomuto tématu se dále věnují…


Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Diabetická neuropatie a její léčba
nový kurz
Autoři: MUDr. Michal Dubský, Ph.D.

Mnohočetný myelom: Úvodní léčba netransplantovatelných pacientů
Autoři:

Proč v prevenci zubního kazu kartáček nestačí?
Autoři: doc. MUDr. Romana Koberová – Ivančaková, CSc.

Hypersenzitivita dentinu jako příznak poškození tvrdých zubních tkání
Autoři: MUDr. Erika Lenčová, Ph.D.

Cesta pacienta s CHOPN
Autoři: doc. MUDr. Vladimír Koblížek, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se